Lenka Zlámalová (5. 2. 2007 - Hospodářské noviny)

Vlastní dům na dobré adrese, slušné místo vzdělaného profesionála, dostatek peněz na kvalitní školy, kulturu a cestování. Jistota a nezávislost na státu. Tohoto životního stylu si donedávna v klidu užívala silná střední třída ve vyspělých zemích západní Evropy a ve Spojených státech. Teď se začíná cítit ohrožena - stejnou společenskou vrstvou, která se rychle rozrůstá v Indii nebo Číně.

Firmy už nestěhují do levnějších zemí jen továrny, ale i místa pro vzdělané profesionály. "Jsou poprvé vystaveni nejistotě, kterou neznají - stagnujícím platům a hrozbě nezaměstnanosti," řekl ekonom Richard Freeman z Harvardovy univerzity pro Financial Times.

Místa šitá na míru

Jak se ve stejné době žije této společenské vrstvě ve střední Evropě? HN se vám to tento týden pokusí ilustrovat na konkrétních příbězích rodin z různých zemí. Na rozdíl od bohatší západní Evropy jsou postkomunistické střední vrstvy zatím výrazně slabší. Ke stabilitě a slušnému standardu svých sousedů se zatím jen propracovávají.

Přestože jejich zájmům nikde ve střední Evropě nevěnují politici významnou pozornost, patří mezi ty, kdo těží ze současné prosperity. Globalizace jim zatím jednoznačně nahrává. Investice do továren v regionu pomalu střídají firemní centrály, návrhářská a vývojová centra. Tedy pracovní místa šitá přesně na míru střední třídě.

Kdo k ní vůbec patří? Přesná odpověď neexistuje. Příslušníci středního stavu se nepoznají podle profese, ale především podle hodnot, které vyznávají. Jsou to vzdělaní profesionálové. Bydlí ve vlastních nemovitostech, mají většinou vysokoškolské vzdělání a do státní pokladny odvádějí nejvíce. "Dávají přednost investicím před spotřebou a chtějí být nezávislí na státu," dodává sociolog Jiří Večerník.

Země příležitostí

Kde se jim vede nejlépe? V Česku si v posledních letech užívají nejrychlejšího růstu platů. Míří sem také nejvíc zahraničních investorů, kteří nabízejí místa pro vzdělané profesionály.

Dvojkou v tomto měřítku je Polsko. Platy v kvalifikovaných profesích rostou pomaleji, i tady se však nabídka pozic pro tvůrčí profese rozšiřuje.

Slovensko se sice zatím prezentuje jako magnet na investory, zatím tam nicméně přesouvají spíš továrny než pobočky velkých bank či pojišťoven.

Maďarsko je na chvostu. Splácí státní dluhy, a právě utahováním opasků tak platí daň za velkorysé útraty před pěti lety. Tehdejší levicová vláda zvedla platy státních zaměstnanců bezmála o třetinu a zahnala zemi do dluhů.

Čechům se daří. Zatím

Českým rodinám také zbývá z rodinných rozpočtů nejvíce peněz na středostavovský životní styl. Za cestování, rekreaci a kulturu utrácí 11,6 procenta svých příjmů, Poláci jen 6,5 a Maďaři 7,9.

U jistot už jsou na tom výrazně hůř. Spolu se Slováky mají nejmenší šanci, že se jejich děti dostanou na univerzitu, která jim zaručí, že dosáhnou přinejmenším na stejný životní standard jako jejich rodiče. Vzdělání je přitom pro rodiny ze střední třídy nejvyšší prioritou. V Česku má univerzitní diplom pouze 11,8 procenta lidí, v Polsku a Maďarsku přes 16 procent.

Češi jako jediní ze střední Evropy ale především nemají jasno v tom, s jakou penzí mohou ve stáří počítat. Slováci, Poláci i Maďaři si již několik let posílají část povinných sociálních odvodů na soukromý účet. I třicátníci vědí, na čem ve stáří budou. V Česku vědí jen to, že bez úspor musí po odchodu do penze počítat s výrazně nižší životní úrovní. České penze jsou totiž velmi rovnostářské, a lidé s nadprůměrnými příjmy se tak v důchodu propadají do nižších sociálních skupin.