Čas před volbami je vždy úrodný na „odvážné“ nápady politiků, zvláště když jejich publikování hraje do karet okurková sezona.
Obávám se, že do této kategorie publikační úrody patří i návrh jinak docela soudného senátora Jiřího Zlatušky na zavedení absolventské daně jako léku na financování našeho vysokého školství (MFD 8. 7.).
Jiří Zlatuška se nechal okouzlit návrhem, s nímž nedávno přišla členka britské Sněmovny lordů baronka Blackstoneová, která jako ministryně školství labouristické vlády zavedla v Británii systém školného a grantů, který byl pod vedením jejího nástupce Charlese Clarka výrazně modernizován do dnešní podoby odloženého školného. Sama však píše, že návrh vyvolá velký odpor a že má minimální šanci na přijetí. Nepochybně ví, že na první pohled jistě atraktivní princip absolventské daně je diskutován již 30 let, a přesto zatím v čisté podobě nikde zaveden nebyl. A lze s jistotou říci, že zaveden ani nebude.
Důvody jsou přitom notoricky známé. Předně neexistují žádné záruky, že zvýšené daně vybrané od absolventů vysokých škol (minulých, současných a budoucích) skutečně poplynou do vysokého školství. Příjmy z daní jsou součástí státního rozpočtu, se kterým může vláda v principu zacházet dle svého uvážení.
Všechny vlády, zejména pak levicové, budou mít tendenci tyto prostředky vybrané od menšiny „úspěšných“ použít na politické uplácení méně úspěšné většiny, kterou je důležité získat pro další volební vítězství.
Peníze nebudou
K vysokým školám se tak tyto prostředky v rozporu s krásnou teorií nedostanou.
I kdyby se našel mechanismus, jak vlády donutit, aby tyto prostředky šly výhradně na vysoké školství, tento princip financování nevede ke stavu, kdy úspěšné školy profitují na vybraných daních více než školy méně úspěšné. Kouzlo odloženého školného naopak spočívá v tom, že je jednoznačně příjmem školy a funguje jako přirozený mechanismus růstu zainteresovanosti vysokých škol na kvalitě poskytovaného vzdělání, jehož nejdůležitějším, i když jistě ne jediným kritériem je uplatnitelnost absolventů na trhu práce. Ta totiž určuje, kdy a kolik se z daní absolventů k jednotlivým školám dostane.
Spravedlnost také nebude
A konečně se Jiří Zlatuška mýlí, když tvrdí, že absolventská daň nastoluje větší spravedlnost. Zatímco odložené školné se splácí do výše závazku, který vznikne mezi vysokou školou a studentem, absolventská daň je v teorii na doživotí. To pak vede k tomu, že úspěšní absolventi vrátí do systému mnohonásobně více, než skutečně stálo jejich studium. A to vše nad to, co zaplatí v běžných daních. Právě tito lidé, zpravidla velmi vlivní, se vždy postarají o to, aby absolventská daň nikdy neprošla.
Asi je před volbami
Senátor Zlatuška to vše však píše hlavně proto, aby se mohl opřít do Bílé knihy terciárního vzdělávání, kterou nejspíš nečetl dost pozorně. V opačném případě by nemohl napsat, že náš návrh na zavedení odloženého školného přinese vysokým školám použitelné peníze až s velkým zpožděním a že celý systém bude příliš nákladný.
V Bílé knize stojí, že ti studenti, kteří budou chtít, mohou školné uhradit hned (se slevou) a že školy dostanou od státu na odložené školné „zálohu“ ve výši zhruba jedné poloviny stanoveného školného (zbytek až od úspěšných absolventů). Podobně to funguje v Austrálii, což vedlo k okamžitému a nezanedbatelnému navýšení rozpočtů vysokých škol. A pokud jde o nákladnost systému, i zde pan senátor, podobně jako stínový ministr školství Jiří Havel, trochu blouzní. Po praktické stránce systém odloženého školného totiž funguje stejně jako absolventská daň. Náklady jsou tedy velmi nízké. Nedávno zveřejněná studie k australskému modelu ukázala, že náklady na obsluhu systému odloženého školného nepřekročily 1 % obratu systému. S napětím očekávám další „inspirace“, s nimiž před senátními volbami pan senátor Zlatuška ještě přijde.
O autorovi:Autor je sociolog a vedoucí projektu Bílá kniha terciárního vzdělávání