Čas před volbami je neobyčejně úrodný na „odvážné“ nápady politiků, zvláště když jejich publikování navíc přeje okurková sezóna. Místo placené inzerce na téma „Nezapomeňte na nás!“ publikují jako o závod. Obávám se, že do této kategorie patří i návrh jinak docela soudného senátora Jiřího Zlatušky na zavedení absolventské daně jako léku na financování našeho vysokého školství (MFD 8.7.2008 - Jak zaplatit vysoké školy? Zdanit absolventy).
Jiří Zlatuška se nechal okouzlit návrhem na zavedení absolventské daně, se kterým nedávno přišla baronka Blackstoneová, členka britské Sněmovny Lordů. Ta, jako ministryně školství labouristické vlády (1997 – 2001) zavedla v Británii systém školného a grantů, který byl pod vedením jejího nástupce Charlese Clarka výrazně modernizován do dnešní podoby odloženého školného. Senátor Zlatuška, stejně jako baronka Blackstoneová jistě ví, že na první pohled nepochybně atraktivní princip absolventské daně je diskutován již 30 let a přesto, narozdíl od systému odloženého školného, který spočívá na podobném principu a byl zaveden již v mnoha zemích (včetně Británie), zatím v čisté podobě nikde zaveden nebyl a lze s jistotu říci že zaveden ani nebude.(Telegraph.co.uk - Tax all graduates, says former education minister Baroness Blackstone)
Důvody jsou přitom notoricky známé. Předně neexistují žádné záruky, že zvýšené daně vybrané od všech absolventů vysokých škol (minulých, současných a budoucích) skutečně poplynou do vysokého školství. Příjmy z daní jsou součástí státního rozpočtu a ním může vláda v principu zacházet dle svého uvážení. Všechny, zejména pak levicové, vlády budou mít tendenci tyto prostředky vybrané od menšiny „úspěšných“ použít na politické uplácení méně úspěšné většiny, kterou je důležité získat pro další volební vítězství. K vysokým školám se tak tyto prostředky v rozporu s krásnou teorií nedostanou.
I kdyby se našel mechanismus jak vlády donutit, aby tyto prostředky šly výhradně na vysoké školství, tento princip financování nevede k tomu, aby úspěšné školy profitovaly na vybraných daních více, než školy méně úspěšné. Kouzlo odloženého školného naopak spočívá v tom, že je jednoznačně příjmem školy a funguje jako přirozený mechanismus růstu zainteresovanosti vysokých škol na kvalitě poskytovaného vzdělání, jehož nejdůležitějším, i když jistě ne jediným, kritériem je uplatnitelnost absolventů na trhu práce. Ta totiž určuje kdy a kolik se z daní absolventů k jednotlivým školám dostane.
A konečně, absolventská daň ani nenastoluje větší spravedlnost, jak tvrdí Jiří Zlatuška. Zatímco odložené školné se splácí do výše závazku, který vznikne mezi vysokou školou a studentem, absolventská daň je v teorii na doživotí. To pak vede k tomu, že skutečně úspěšní absolventi vrátí do systému mnohonásobně více, než skutečně stálo jejich studium, a to vše nad to, co navíc zaplatí v běžných daních. Právě tito lidé, zpravidla velmi vlivní, se vždy postarají o to, aby absolventská daň nikdy neprošla. Stačí se podívat na boj poslanců o zachování bezplatného používání hromadné dopravy! Řada dalších důvodů proti zavedení absolventské daně je uvedena v prohlášení britského ministerstva školství. (
Why Not a Pure Graduate Tax).
Senátor Zlatuška to vše ovšem píše hlavně proto, aby se mohl opřít do Bílé knihy terciárního vzdělávání, kterou ovšem dle všeho nečetl. Kdyby ji četl, nemohl by napsat, že náš návrh na zavedení odloženého školného přinese vysokým školám použitelné peníze až s velkým zpožděním a že celý systém bude příliš nákladný. V Bílé knize stojí, že ti studenti, kteří budou chtít, mohou školné uhradit hned (se slevou) a že školy dostanou od státu na odložené školné „zálohu“ ve výši zhruba jedné poloviny stanoveného školného (zbytek až od úspěšných absolventů). Zde je znění příslušných odstavců 121 a 122 Bílé knihy:
„121. Student bude mít možnost odložit splácení školného až na období budoucích příjmů. V takovém případě student požádá Centrum správy financování terciárního vzdělávání o zprostředkování půjčky na školné (odložené školné). Student veřejné vysoké školy však bude mít možnost školné zaplatit okamžitě, a to sníženou sazbou, jejíž rozsah může případně určovat sama veřejná vysoká škola. Tím se sníží finanční zatížení fondu půjček, a ten bude mít možnost půjčky poskytnout většímu počtu zájemců, případně zvýšit stropy. Veřejné vysoké školy nebudou smět podmiňovat přijetí studenta ochotou či schopností platit školné okamžitě.
122. V případě odložených splátek školného Centrum správy financování terciárního vzdělávání uhradí škole část školného za studenta hned (vzniká závazek absolventa vůči Centru) a část bude škola získávat od Centra postupně, tak jak bude absolvent půjčku na školné splácet (závazek absolventa vůči škole). Poměr, v jakém budou platby škole rozděleny, se bude odvíjet především od objemu prostředků vložených do vzniku Centra správy financování terciárního vzdělávání na odložené školné. Čím více prostředků bude do Centra na začátku vloženo, tím větší podíl školného mohou dostávat školy okamžitě. Prostředky na založení Centra správy financování terciárního vzdělávání pro tuto část školného je nutno realizovat jednorázovým vkladem. Čím více prostředků však škola obdrží až v budoucnosti z vybraných splátek, tím silněji budou školy zainteresovány na dlouhodobé úspěšnosti svých absolventů na trhu práce a na budování svých absolventských sítí. V počátečním období je žádoucí dát okamžité platbě větší váhu s ohledem na kratší horizont manažerského rozhodování a s ohledem na přechodné období. S tím, jak se bude situace usazovat a bude zaveden nový funkční systém správy a řízení škol, bude možné posílit podíl zpětného splácení.“
Podobně systém funguje v Austrálii, což vedlo k okamžitému a nezanedbatelnému navýšení rozpočtů vysokých škol. A pokud jde o nákladnost systému, i zde pan senátor, podobně jako stínový ministr školství Jiří Havel, trochu blouzní. Po praktické stránce systém odloženého školného funguje stejně jako absolventská daň. Náklady jsou tedy velmi nízké. Nedávno zveřejněná studie k australskému modelu ukázala, že náklady na obsluhu systému odloženého školného nepřekročily 1 % obratu systému. Ke stejnému závěru došla studie fungování maďarského systému studentských půjček, který taktéž funguje na principu kontingenčního splácení (Diákitel). S napětím očekávám další „inspirace“, se kterými před senátními volbami pan senátor Zlatuška ještě přijde.
Petr Matějů, sociolog, člen ISEA a vedoucí projektu Bílá kniha terciárního vzdělávání