24. června 2017
 -  Přihlásit se    English  Cesky 
logo
 
 
Kontakt pro tisk:
Vaše dotazy, požadavky 
a náměty směřujte na:

info@isea.cz
Tel.: 420 723 436 201
 
 
 
Think tank ISEA
Institut pro sociální a ekonomické analýzy (ISEA) je nezávislým think tankem, se zaměřením na reformu vzdělávání a sociální a ekonomickou politiku. Dominantním finančním partnerem ISEA je Nadace Open Society Fund Praha. Díky OSF je ISEA finančně i institucionálně nezávislá na státu či vyhraněných zájmových skupinách. Nezávislost činí z ISEA určitý „most“ překlenující akademickou oblast a politiku, sloužící jako zdroj informací, koncepcí, vizí a idejí v oblasti veřejné správy, vytvářející multidisciplinární síť expertů a významných osobností a přispívající ke kultivaci debaty ve veřejném sektoru a artikulaci veřejného zájmu.
Činnost think tanku ISEA
Činnosti ISEA jsou strukturovány tak, aby odpovídaly poslání, které má ISEA plnit, a to ve třech základních kategoriích. 1. výzkumně analytická činnost, 2. šíření a popularizace výsledků výzkumů a analýz, 3. konzultace, odborné garance a šíření publikací. ISEA je think tank zabývající se výzkumem a analýzou politiky (policy analysis), působí jako flexibilní, síťová struktura na pomezí oblastí výzkumu a vzdělání, politiky a nevládního sektoru a je finančně i institucionálně nezávislá na státu či vyhraněných zájmových skupinách. Nezávislost umožněná díky podpoře nadace OSF Praha činí z ISEA určitý „most“, překlenující akademickou oblast a politiku, sloužící jako zdroj informací, koncepcí a idejí v oblasti veřejné správy, vytvářející multidisciplinárně zaměřené sítě expertů a významných osobností a přispívající tak ke kultivaci debaty ve veřejném sektoru ale také artikulaci veřejného zájmu.
ISEA vlivný think tank v ČR
ISEA institut patří z hlediska počtu kmenových expertů k menším výzkumným institucím, přesto je díky významným osobnostem jedním z nejviditelnějších think tanků. Studie, analýzy, semináře a konference ISEA; dále články našich členů v tištěných a internetových médiích; to vše vyvolalo mnoho reakcí odborníků, politické reprezentace, a také studentů a širší veřejnosti. Média citují z našich studií a analýz a často se obracejí na naše členy s žádostmi o stanovisko či komentář. Pravidelná vystoupení našich členů v televizi či rozhlase jsou již delší dobu samozřejmostí. Více než čtyřista článků členů ISEA a několik set rozhovorů, jež poskytli jak tištěným médiím, tak i rozhlasu a televizi, řada publikací a stovky odborných statí za sedm let existence think tanku je jistě solidní výsledek.
Členové ISEA
Kmenoví členové ISEA Jiří Večerník, Petr Matějů, Ivo Možný a Ondřej Schneider dlouhodobě obsazují první místa v citačních žebříčcích českých sociologů a ekonomů. K mladším výzkumníkům ISEA patří Michael L. Smith, který se stal uznávaným odborníkem v oblasti výzkumu korupce a politiky místních referend. Dalším prestižním oceněním členů ISEA je udělení francouzského řádu Akademických palem Jiřímu Večerníkovi. Jiří Večerník také spolupracoval s OECD, ILO (Mezinárodní organizací práce) a Evropskou komisí v oblasti trhu práce a sociální politiky. Naposledy publikoval knihu o české společnosti na začátku 21. století. Petr Matějů byl vybrán k účasti na velmi prestižním programu Fulbrightovy nadace The Fulbright New Century Scholars, kde se více než rok společně s dalšími třiceti odborníky a tvůrci vzdělávacích politik podílel na projektu Higher Education in the 21st Century: Access and Equity, jehož hlavním cílem bylo formulovat doporučení, jak zvýšit participaci na terciárním vzdělávání a dosáhnout větší rovnosti šancí na dosažení vysokoškolského vzdělání. Ivo Možný je profesorem sociologie a patří mezi přední české sociology, je zakladatelem a byl také prvním děkanem Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity. Jana Straková je uznávanou odbornicí na regionální školství.
Vliv think tanku ISEA
Měření vlivu ISEA lze rozdělit na ukazatele poptávky a ukazatele dopadu. Jak podrobně uvádí Zpráva o činnosti ISEA, mezi ukazatele poptávky patří nejen zájem o výzkumníky ISEA jako uznávané autory v odborných periodicích, ale také v denících. Je rovněž samozřejmostí, že se pravidelně objevují v rozhlase a televizi ve zpravodajských a diskusních pořadech. Nelze také opomenout průměrné počty návštěv na webových stránkách ISEA z řad zaměstnanců státní správy, novinářů, politiků a studentů. K dalším ukazatelům zájmu a poptávky patří permanentní konzultace požadované vysokými státními úředníky i politiky, nebo ministerstvy a vládními úřady. To napomáhá vstřícnému prostředí pro vliv na prosazování myšlenek a doporučení ISEA.
Ukazatele vlivu think tanku ISEA
Mezi ukazatele vlivu ISEA patří i fakt, že doporučení formulovaná experty ISEA jsou zvažována nebo přijata rozhodujícími činiteli. Mezi tyto úspěchy lze zařadit návrh reformy vysokého školství v podobě Bílé knihy terciárního vzdělávání a návrhu reformy finanční pomoci studentům. Na přípravě obou materiálů, které byly projednány vládou, se výrazně podíleli právě experti ISEA. Za zmínku stojí i to, že oba návrhy byly vysoce hodnoceny i nezávislým expertním týmem OECD. Audit OECD mimo jiné uvádí: „Podle našeho názoru je toto schéma studentské podpory ve všech ohledech dobře koncipováno a je v souladu s nejlepší mezinárodní praxí.“
Témata think tanku ISEA, která ovlivnila veřejnost
Vliv ISEA na celé politické spektrum můžeme dokumentovat v dílčích tématech, které ISEA identifikovala, nově popsala, a které si posléze politické strany osvojily napříč politickým spektrem, ať je to finanční pomoc studentům jako celek, anebo dílčí témata, jako jsou studentské půjčky, spoření na vzdělání, podniková stipendia, příležitostná práce a placené praxe a stáže studentů, DPH pro vědu a řada dalších. A konečně, trvající zájem o poslední publikace ISEA Analýza korupčního prostředí v ČR a Občané v politice svědčí o tom, že o výsledky analýz a doporučení formulovaná expertním týmem ISEA je neustálý zájem.
Přednosti think tanku ISEA
Mezi významné přednosti ISEA patří díky rozsáhlé zásobárně vědomostí - schopnost identifikovat okruhy témat ještě dříve, než se stanou skutečným společenským problémem a pojmout témata multidisciplinárně. Mezi takové téma v současnosti nově řadíme problematiku stárnoucích společností a postavení seniorů ve stárnoucí společnosti. Rok 2012 bude v EU rokem aktivního stárnutí. ISEA se proto zapojí do veřejné debaty o aktivním stárnutí v ČR.
Vize think tanku ISEA
Od roku 2002, kdy ISEA vstoupila na scénu českého společenskovědního výzkumu, byla největší část jejích projektů spojena se školstvím, zejména pak s reformou vysokého školství a financování studentů, reformou výzkumu a vývoje, ale také podpůrnými projekty v této oblasti, jako jsou nové výklady a novely daňových zákonů, díky nimž mohou vědci a výzkumníci na své výzkumné projekty čerpat prostředky ze zdrojů Evropské unie. Vizí ISEA bylo od jejího vzniku reformní snažení. Snad proto se hned ve své první knize „Proč tak těžko …?“, všichni členové ISEA zabývali reformou penzí, zdravotnictví i školství. Veřejně také v médiích upozorňovali, že odkládání reforem vede ke kumulaci problémů a čím později se reformy realizují, tím více „bolí“. V naší zemi probíhala řada reforem, jak jsme však často upozorňovali, byly polovičaté a zpravidla nedotažené.
Think tank ISEA a POPR
Příčinou neúspěchu mnohých reforem je mnohdy jejich nedostatečná mediální podpora. Mimo jiné i proto ISEA v roce 2009 zahájila projekt Platforma osobností na podporu reforem. Hlavním úkolem POPRu je do mediálního duelu mezi reformátory a odpůrce reforem zapojit třetí stranu, jež dosud patřila spíše  k tzv. mlčící většině. POPRu se podařilo soustředit významné osobnosti akademického světa, podnikání, politiky a občanské společnosti, které v dobře připravených a konzistentních reformách vidí jedinou záruku zdravého vývoje konkurenceschopnosti České republiky.
Vliv think tanku ISEA
Kromě zapojení osobností na podporu reforem se ISEA aktivně zapojovala a nadále počítá s aktivní účastí na přípravě vládních dokumentů. Nejen pouhou veřejnou debatou prostřednictvím médií tak jako dosud, ale také v rámci databáze konzultujících nevládních organizací, kterou spravuje ministerstvo vnitra. ISEA tak činí v návaznosti na krédo „Svoboda je možnost podílet se na definování našeho světa - definujme tedy náš svět“. Tímto krédem se ostatně ISEA řídí v celém spektru svých aktivit. V rámci podpory společenského dialogu spolupracuje ISEA i s dalšími nevládními organizacemi. V roce 2009 se 2 členové ISEA Jana Straková a Tomáš Sedláček zapojili do projektu Kosovo Debate On European Issues, který realizoval v Kosovu think tank Europeum.
Think tank ISEA ve wikipedii
Od roku 2008 je ISEA také ve Wikipedii mezi dalšími think tanky jako je Občanský institut, Centrum pro ekonomiku a politiku, Liberální institut, CEVRO, anebo Institut pro evropskou politiku – Europeum.
Institut pro sociální a ekonomické analýzy (ISEA) je sdružení odborníků (též Think tank) založené v roce 2002. Výzkumnými projekty, publikacemi a konferencemi pokrývá řadu klíčových sociálně-ekonomických oblastí: vzdělávání, konkurenceschopnost, veřejné finance, penzijní systém, mzdová a příjmová diferenciace, daňové stránky rozvoje výzkumu a vývoje, fungování politického systému, problém korupce. Hlavním cílem institutu ISEA je kultivace veřejné debaty k probíhajícím reformám. Mottem institutu je „Diagnóza a dialog“. Kritériem úspěšnosti projektů je dosažení konsenzu mezi odborníky a politiky v otázkách spojených s uskutečňováním reforem.

Aktuální články | Kategorie | Hledat | Oznamování

Kde jsi, česká střední třído?

Pavel Taněv (23. 9. 2005 - Reflex, č. 38/2005 - rozhovor s Jiřím Večerníkem)

Víte, proč mají sociologové rádi cibuli? Symbolizuje jim optimální moderní společnost: nahoře a dole uzoučké extrémy bohatství a chudoby, zbytek tvoří početné, úspěšné a spokojené střední vrstvy. Ač se dvě třetiny Čechů hlásí k pozici v oblinách té báječné zeleniny, nemálo z nich trpí oprávněným pocitem, že jsou spíš v kopru. Sociolog JIŘÍ VEČERNÍK (64), jenž o střední třídě velmi často publikuje, má pro tento rozpor vysvětlení.

 

Společnost v běžném povědomí splývá s politikou, každý má představu, co je v ní špatného a jak věci napravit. Co o ní ví ekonomický sociolog?

 

Obávám se, že příliš mnoho a zároveň příliš málo. Přirovnal bych společnost ke gobelínu, v němž jsou desítky tisíc uzlíků. Z perspektivy kteréhokoli z nich je vidět až příliš, ale pokaždé jinak. Jsme součástí těch uzlíků, a nikdo tudíž nemá patřičný odstup, aby viděl celý obraz.

  

Když se obraz dá do pohybu, dá se o něm dozvědět víc? Co bylo dominantou české transformace?

 

Velkou roli sehrála fascinace neoklasickou ekonomií, která je vysoce abstraktní a vysunuje před závorku celou společnost. To byla vlastně výhoda, protože společnost je vždycky velká neznámá, moc se o ní nevědělo. Teorii změníte snadno, ale realita je jiná, tu nepředěláte přes noc. Reálnou dominantou ovšem byla privatizace, okolo ní se točilo všechno.

 

Mohla se transformace odehrát jinak a lépe?

 

Stavidla šlo jistě otevírat opatrněji, v každém případě ale musel být starý systém demontován politicky. Nová struktura vlastnictví a institucí se utvářela z větší části shora. Dnešní česká společnost není výsledkem nějajen kého "přirozeného" či "tržního" řádu, jak občas můžete číst, ale vytvarovaly ji politiky z počátku transformace. Náš obnovený kapitalismus začal obrovským rozdáváním, tedy přesně opačně než ten původní, který začal z obrovské dřiny. Lidé se za starého režimu naučili využívat každé příležitosti, takže to, co bylo předtím zaseto, vykvetlo pod proudem peněz. Tímhle prvotním hříchem jsme stále obtíženi, nastartoval totiž korupci, která dusí podnikání i fungování institucí. Z ní se pak rozlévá pocit marnosti normálního osobního snažení.

  

Jaký mají lidé patnáct let po převratu vztah k práci?

 

Změna postojů mezi roky 1997 až 2005 napovídá, že postupně sílí pojímání práce jen jako nástroje vydělávání peněz, hlubší vztah se vytrácí. Společnost se dlouhodobě od práce odvrací.

  

Někdy si člověk říká, že je zázrak, jak po všech excesech společnost přece jen funguje.

 

Zase takový zázrak to není, to my nedohlédáme její vnitřní sílu, bereme ji statisticky. Říkalo a psalo se, že hospodářství minulého režimu bylo na zhroucení, což mělo být důvodem revoluce. Mohlo však klidně fungovat dál, sice mizerně, ale nějak. Před krachem jsme stáli pořád, už v roce 1947 psal Ferdinand Peroutka: Nevyhazujte odborníky z továren, špatně dopadneme. Pak přišel únor 1948, k řízení se dostali dělničtí kádři a soudní lidé si ťukali na čelo, že komunisté do roka ekonomicky zkrachují. I sám režim se něčeho takového obával a pořád chystal nějaké opatrné reformy, nepřišly však ani ony, ani krach.

  

Čím si to vysvětlujete?

 

Z podstaty se dá žít velmi dlouho a v moderní ekonomice dávno stačí, aby pracovala třebas jen desetina lidí. Když jsem se v osmašedesátém dostal poprvé do Itálie, zíral jsem, jak málo lidí tam pracuje a jak bohatá je to přitom společnost. A oč bohatší by mohla být, kdyby peníze neodtékaly do stoky mafie! Nebo jiný příklad. Když začala první světová válka, ekonomové spočítali, že ji nelze vést déle než osm, maximálně dvanáct týdnů, protože pak dojdou zásoby a politici ji budou muset zastavit. Nejenže trvala čtyři roky, ale kvůli tuhým zimám a dalším příčinám se z podstaty žilo ještě další dva roky. Tím chci opět jen říct, že statisticky můžeme počítat, jak chceme, ale výdrž a vnitřní výkonnost společnosti nespočteme.

  

Jde přece ale také o její kvalitu. Vy sám ji nejčastěji spojujete s rolí a dynamikou středních vrstev.

 

Úvahy o středostavovské společnosti jsou směsí nostalgie a reality. Pořád se píše, že skončila nebo končí. Začal s tím Marx okolo roku 1848, jenže aby na jeho slova došlo, museli jí zakroutit krkem jeho následovníci - nejprve Lenin, pak Stalin, u nás Gottwald. V roce 1950 zase radikální americký sociolog Charles Wright Mills psal o bídě bílých límečků a jejich nevyhnutelném konci. Dnes zase přejíždí střední stav válec globalizace a konzumerismu. Já to nepopírám, on má těžký život, ale lidé se k němu hlásí, což vyjadřuje jejich přání slušného statusu a životního stylu. Skoro dvě třetiny populace se u nás dnes hlásí ke střední třídě.

  

Není ale její role sociologickou teorií přeceňována? Objevuje se třeba v ekonomických kalkulech?

 

Docela mne překvapilo, že střední třídu dnes už jako výkladový koncept používají i skalní ekonomové okolo Světové banky. Engerman a Sokoloff dokazují, že společnosti se silnou střední vrstvou více těží z lidského kapitálu, na rozdíl od zemí s velkým přírodním bohatstvím, jež dalo vzniknout parazitní elitě. William Easterly na vzorku osmdesáti zemí prokázal, že země s početným středním stavem mají lepší lidský kapitál a infrastrukturu, pročež také vykazují vyšší růst a více demokracie. Dá se říci, že kde je silná middle class, daří se i vše ostatní, což ovšem platí i naopak.

  

Jaký je vlastně typický středostavovský člověk?

 

Typický právě není žádný a ani by neměl být, středostavovská společnost je totiž velmi pestrá. Člověk, na něhož se ptáte, nevyjadřuje nějaký průměr, natož konzumu a příjmů. Jestli jej něco "definuje", pak to jsou vzdělanost a podnikavost. Oproti Marxovi se jejich uplatňováním překonává protiklad mezi prací a kapitálem, řečeno s klasikem institucionální ekonomie Thorsteinem Veblenem mezi zahálčivostí a produktivní prací. U nás to vyjadřoval Masaryk svým socialistickým slovníkem - říkal, že potřebujeme vzdělané a podnikavé dělnictvo. Klasické střední vrstvy nejsou příliš odříkavé, netouží však po okázalosti a nechtějí také být jen homo laborans, tedy pracujícími, ale také homo ludens a homo faber, tedy lidmi hravými a tvořivými. Střední třídu nicméně nelze idealizovat, patří do ní jak podnikaví pracanti, tak bohorovní úředníci. Nikdo z nich ale není posedlý třídním bojem.

  

V jednom textu píšete, že český střední stav má nepřátele.

 

To je samozřejmě obrazně řečeno, jsou to spíše takoví jeho okusovači, obírají ho seshora i zezdola. Česká cesta privatizace vytvořila horní vrstvu zakládající svůj vzestup na takzvaných peněžních činnostech, jak to nazval Veblen. Ty jsou podle něj spjaty s vyšším stupněm úctyhodnosti, přestože mění podnikání z tvůrčí a řídící činnosti v přesunování peněz a rentiérství. U nás jde o jeden z důsledků zmíněného prvotního hříchu transformace.

 

Kteří jsou ti dole?

 

Na opačném pólu se octly nechtěné, ale také chtěné - tedy více či méně dobrovolné - oběti sociálního systému. Někdejší socialistická povinná zaměstnanost pokračovala v rané fázi transformace sociální zaměstnaností, již umožnilo zaštítění velkých podniků polostátními bankami. I dnes sociální síť chytá ty, kdo by jinak byli nuceni pracovat, vláda se ji proto konečně chystá trochu zpřísnit. Nová pravidla vypadají motivačně, uvidíme, jak se budou realizovat.

  

Ovšem ani uvnitř střední třídy nevládne selanka. Psal jste o napětí mezi jejími různými oddíly, máte na mysli třeba bankovní úředníky versus učitele?

 

Bankovní úředníci patří ke střední vrstvě, jenže banky patří k peněžním činnostem ve Veblenově smyslu, proto v nich lidé za rutinní práci dostávají dvojnásobek toho co kantoři. Ale jde také o postavení drobných a středních podnikatelů, podpora jejichž podnikání byla a je zlomkem proti tomu, čeho se dostalo bývalým státním podnikům. Zájem o podnikání silně upadá, lidé stále více preferují závislé zaměstnání.

  

Takže pozice českého středního stavu slábne?

 

O její posílení, zdá se, nikomu ani nejde, v politickém programu ji nemá ani levice, ani pravice. Levice hledí na dolní vrstvy a snaží se, aby nerostla nerovnost. Pravice vzývá občanský princip a dopady na strukturu společnosti jsou pro ni druhotné. V bilanci toho, co stát bere a dává střední třídě, patříme spíše k nepřejícným zemím. Daněmi je zatížena tak jako jinde v evropské patnáctce, ale na sociálních dávkách dostává méně, což se obráží třebas ve zhoršující se příjmové pozici rodin s dětmi. Dlouhodobě ale nejde o to, přerozdělovat v její prospěch, nýbrž nepřerozdělovat příliš v její neprospěch. Daňové kladivo na nejbohatší nedoléhá, ti se mu dovedou vyhnout, a spodní vrstvy jsou před ním uchráněny, takže stát financují hlavně střední vrstvy. Na horní příjmovou třetinu zaměstnanců - a to je střední, nikoli horní třída - připadá u nás 55 procent daní a odvodů, ale jen 15 procent dávek.

  

Nebyl někdy v popřevratové minulosti čas na aktivní odpor? Václav Bělohradský v eseji Válka s plky píše, že kdybychom razantně protestovali proti zpackané reformě bank, ušetřili bychom stovky miliard za jejich sanování. Dodává, že škody na Václavském náměstí po demonstracích by přišly na mnohem méně.

 

Václav má vždycky zajímavé názory. Já si však myslím, že právě v době, kdy by případná stávka něčemu pomohla, běhali lidé nadšeně do nových bank a ukládali úspory na dvacetiprocentní úrok. Když banky začaly krachovat, bylo už pozdě. Stát pak naivkům jejich škody nahradil, což bylo jen jedno z nekonečné řady přerozdělování zatěžujících nejvíce právě střední třídu.

  

Proč by ale třeba učitelé nemohli stávkovat? Vždyť je jedna vláda za druhou ostrouhává jako mrkev. Jak mají ukázat, že jsou pro společnost důležití a že by měli být adekvátně odměněni?

 

V jednom článku z roku 1999 jsem předpovídal, že nebude-li střední třída uspokojena jako celek, dojde ke korporativizaci a její oddíly začnou hájit své zájmy jednotlivě. Prognóza se zatím nenaplnila a já jsem docela rád. Korporativismus ještě může přijít, není však ničím pozitivním. Když se každá skupina začne brát o své, skončí to bojem každého s každým, kdy se začne volat po vládě silné ruky. Myslím, že si můžeme blahopřát, že tady každou chvíli někdo nestávkuje. Koneckonců střední třídu válcuje něco jiného než daně a rozdělení příjmů.

  

Máte na mysli globalizaci?

 

Ano, samozřejmě, je to už docela nudná písnička: globalizace, monetarizace, konzumerismus, dodejme třebas ještě zábavismus. Vlastně stejný proces jen pokračuje jinými prostředky. Zatímco komunismus lidi válcoval nedostatkem, dnešní kapitalismus je válcuje hojností. To je jistě nesrovnatelně lepší situace, nicméně i okatá hojnost má své mouchy, protože vybrat si můžete jakýkoli výrobek či službu, pokud ovšem přinese zisk jedné z několika málo velkokorporací. Kde zůstala konkurence, největší dar tržní ekonomiky?

  

Co myslíte monetarizací?

 

Není to vhodné slovo, ale zní přece jen o něco lépe než pekuniarizace, jak by to bylo podle Veblena. Mám jím na mysli převádění všech hodnot na peníze, onoho "všeobecného katana", jak tím strašil Marx. Peníze dnes například téměř pohltily profesní etiku. Profesní komunity - právníci, inženýři, učitelé, vědci - se kdysi samy přísně hlídaly, korupce byla naprosto výjimečná. Vezměte si ale třeba dnešní prostředí vysokých škol, kdysi bašt nejvyšších hodnot. Už u přijímaček budoucí student ví, že s poctivostí daleko nedojde. Nelze všechno svádět na komunistickou minulost - myslíte, že korupčníci z Volkswagenu se "vyučili" u nás?

  

Přiznám se, že mne překvapilo, jak si normalizační elity porozuměly s kulturou soudobého manažerismu.

 

Ano, vždyť nakonec i práce těchto takzvaných symbolických analytiků, což by podle známého amerického ekonoma Roberta Reicha měli být vrcholně kreativní lidé, je součástí vymývání mozků a` la George Orwell. Za velký peníz se člověk odsoudí k roli kolečka ve zcela neznámém soustrojí. Oni sice hodně tvoří, ale v pevně daném rámci a s jednoznačně danými cíli. Představují skvěle placenou dělnickou třídu.

  

O co v dnešním velkém byznysu vlastně jde?

 

Dnes už není kritériem ani zisk, je jím holá moc, ovládnutí světa za cenu třebas i jeho vyrabování. Je neuvěřitelné, co jsou dnešní manažeři kvůli tomu schopni obětovat. Tohle odlišuje dnešní od elit ve starých civilizacích, které také věděly mnohé, a navíc i to, jak se znalostmi zacházet. Politika byla osvícenější a zpravidla měla daleko delší časový horizont. Elity byly nejen chytré, ale také moudré, protože věděly, že poznání může škodit a obrátit se proti společnosti. V televizním věku se politika mění v chytračení a marketing. Do štítu si dáváme znalostní společnost, ale je to přinejlepším pouze informační společnost.

  

Zmínil jste konzumerismus. Nemůžeme jej vidět i jako rub jistého líce? Vždyť všechny dřívější hodnotové systémy, včetně velebených středostavovských ctností, svou náročností ze společnosti vždy někoho vylučovaly. Konzumovat ale umí každý.

 

Souhlasím. Konzumerismus do společnosti vtahuje, dává lidem pocítit postavení středního stavu alespoň skrze spotřebu, když už chybějí jiné hodnoty a schopnosti. Problém je ovšem v tom, že dává člověku iluzi volby, a přitom ho spíše lapá. Televizory jsou sice stále dokonalejší, ale žánrová nabídka programů stále chudší.

  

Mám pocit, že elity jsou na tom ještě hůř ve smyslu, že pro ně je hold luxusu přímo povinností.

 

Jistě, zvláště naše nové elity se příslušně činí. Dávají jasně najevo, že i po patnácti letech jsme stále teprve v první fázi transformace. Pro mne je totiž signálem, že zakladatelská fáze končí, když se podnikatelská elita obrací ke společnosti a snaží se získat její sympatie dobrými skutky: mecenášstvím, charitou, snahou o nápravu věcí veřejných. Například ve Spojených státech se už první generace kapitalistických dravců začala takto vykupovat. Hodně čteme o lidech, jak umějí rozhazovat, ale málo o tom, jak si získávají společenské uznání. Je to horší tím, že vrcholné politické a podnikatelské elity jsou u nás v příliš úzkém dotyku. To je ovšem nejen postkomunistický úkaz, ale i symptom globalizační éry.

  

Dají se zmíněné trendy zvrátit?

 

Svět nepřevrátíte, ten se docela úspěšně převrací sám. Tempo a styl dnešní doby odpovídají jízdě po informační dálnici. Přejíždíme spousty informací, takže ani nevíme, co z nich je či bylo podstatné a kam vlastně celá ta široká dálnice vede. Jsme posedlí jízdou, vnímáme jen sílu koní pod kapotou. Cíl se tou rychlostí rozmazává kdesi v dálce.

  

Takže střední vrstvy opět končí?

 

Ony dost dobře nemohou skončit nebo zmizet. Zeměkoule také nezmizela, když se ukázalo, že není středem všehomíra. Síly produkující masovou, unifikovanou a pasívní společnost jsou ovšem dnes silnější než kdykoli jindy, i Velký bratr se už k nám dostavil. Naštěstí odvěké lidské touhy zůstávají a k nim patří také touha po jinakosti, soukromí a tvořivosti. Třebas i uprostřed davu, když nelze jinak.

23. září 2005 Autor: Redakce Portálu

Předchozí stránka | Následující stránka

Matematika s chutí

NEW WORLD RESOURCES

Česká spořitelna

Google
ČRo 1 - Radiožurnál
MŠMT
 
Chcete poznat společnost a podílet se na její změně?

Vysoká škola finanční a správní získala akreditaci oboru Sociologie, který otevře v bakalářském studiu v prezenční i kombinované formě od září tohoto roku. Sociologie bude kmenovým oborem nově zřízené katedry sociologie na Fakultě sociálních studií. Tu povede prof. PhDr. Petr Matějů, Ph.D., jeden za zakladatelů ISEA a podle Web of Science nejcitovanější český sociolog. Základní informace lze získat zde. Podrobnější informace o studiu sociologie na VŠFS, včetně studijních plánů, je možné nalézt zde.

 
 
Prague Economic Meeting 2011

Prague Economic Meeting 2011 will bring together leading economic scholars who either work in or originate from the region of Central Europe. It is a continuation of successful recent conferences Bratislava Economic Meeting 2008 and 2010. Contributions from academic as well as non‐academic researchers will be solicited.

An official representative of a sponsor will have an opportunity to address the participants during the welcome reception and will be invited to all official functions of the conference. The sponsor will also have an opportunity to place promotional roll‐ups in the conference location and obtain photographic/video footage of the conference for own promotional purposes.

 

© 2002 - 2015 ISEA - Institut pro sociální a ekonomické analýzy

José Martího 407/2, 162 00 Praha 6
Telefon a fax: 420 220 612 342, e-mail: info@isea.cz

Are you looking for Text Links here

 
TOPlist