27. dubna 2017
 -  Přihlásit se    English  Cesky 
logo
 
 
Kontakt pro tisk:
Vaše dotazy, požadavky 
a náměty směřujte na:

info@isea.cz
Tel.: 420 723 436 201
 
 
 
Think tank ISEA
Institut pro sociální a ekonomické analýzy (ISEA) je nezávislým think tankem, se zaměřením na reformu vzdělávání a sociální a ekonomickou politiku. Dominantním finančním partnerem ISEA je Nadace Open Society Fund Praha. Díky OSF je ISEA finančně i institucionálně nezávislá na státu či vyhraněných zájmových skupinách. Nezávislost činí z ISEA určitý „most“ překlenující akademickou oblast a politiku, sloužící jako zdroj informací, koncepcí, vizí a idejí v oblasti veřejné správy, vytvářející multidisciplinární síť expertů a významných osobností a přispívající ke kultivaci debaty ve veřejném sektoru a artikulaci veřejného zájmu.
Činnost think tanku ISEA
Činnosti ISEA jsou strukturovány tak, aby odpovídaly poslání, které má ISEA plnit, a to ve třech základních kategoriích. 1. výzkumně analytická činnost, 2. šíření a popularizace výsledků výzkumů a analýz, 3. konzultace, odborné garance a šíření publikací. ISEA je think tank zabývající se výzkumem a analýzou politiky (policy analysis), působí jako flexibilní, síťová struktura na pomezí oblastí výzkumu a vzdělání, politiky a nevládního sektoru a je finančně i institucionálně nezávislá na státu či vyhraněných zájmových skupinách. Nezávislost umožněná díky podpoře nadace OSF Praha činí z ISEA určitý „most“, překlenující akademickou oblast a politiku, sloužící jako zdroj informací, koncepcí a idejí v oblasti veřejné správy, vytvářející multidisciplinárně zaměřené sítě expertů a významných osobností a přispívající tak ke kultivaci debaty ve veřejném sektoru ale také artikulaci veřejného zájmu.
ISEA vlivný think tank v ČR
ISEA institut patří z hlediska počtu kmenových expertů k menším výzkumným institucím, přesto je díky významným osobnostem jedním z nejviditelnějších think tanků. Studie, analýzy, semináře a konference ISEA; dále články našich členů v tištěných a internetových médiích; to vše vyvolalo mnoho reakcí odborníků, politické reprezentace, a také studentů a širší veřejnosti. Média citují z našich studií a analýz a často se obracejí na naše členy s žádostmi o stanovisko či komentář. Pravidelná vystoupení našich členů v televizi či rozhlase jsou již delší dobu samozřejmostí. Více než čtyřista článků členů ISEA a několik set rozhovorů, jež poskytli jak tištěným médiím, tak i rozhlasu a televizi, řada publikací a stovky odborných statí za sedm let existence think tanku je jistě solidní výsledek.
Členové ISEA
Kmenoví členové ISEA Jiří Večerník, Petr Matějů, Ivo Možný a Ondřej Schneider dlouhodobě obsazují první místa v citačních žebříčcích českých sociologů a ekonomů. K mladším výzkumníkům ISEA patří Michael L. Smith, který se stal uznávaným odborníkem v oblasti výzkumu korupce a politiky místních referend. Dalším prestižním oceněním členů ISEA je udělení francouzského řádu Akademických palem Jiřímu Večerníkovi. Jiří Večerník také spolupracoval s OECD, ILO (Mezinárodní organizací práce) a Evropskou komisí v oblasti trhu práce a sociální politiky. Naposledy publikoval knihu o české společnosti na začátku 21. století. Petr Matějů byl vybrán k účasti na velmi prestižním programu Fulbrightovy nadace The Fulbright New Century Scholars, kde se více než rok společně s dalšími třiceti odborníky a tvůrci vzdělávacích politik podílel na projektu Higher Education in the 21st Century: Access and Equity, jehož hlavním cílem bylo formulovat doporučení, jak zvýšit participaci na terciárním vzdělávání a dosáhnout větší rovnosti šancí na dosažení vysokoškolského vzdělání. Ivo Možný je profesorem sociologie a patří mezi přední české sociology, je zakladatelem a byl také prvním děkanem Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity. Jana Straková je uznávanou odbornicí na regionální školství.
Vliv think tanku ISEA
Měření vlivu ISEA lze rozdělit na ukazatele poptávky a ukazatele dopadu. Jak podrobně uvádí Zpráva o činnosti ISEA, mezi ukazatele poptávky patří nejen zájem o výzkumníky ISEA jako uznávané autory v odborných periodicích, ale také v denících. Je rovněž samozřejmostí, že se pravidelně objevují v rozhlase a televizi ve zpravodajských a diskusních pořadech. Nelze také opomenout průměrné počty návštěv na webových stránkách ISEA z řad zaměstnanců státní správy, novinářů, politiků a studentů. K dalším ukazatelům zájmu a poptávky patří permanentní konzultace požadované vysokými státními úředníky i politiky, nebo ministerstvy a vládními úřady. To napomáhá vstřícnému prostředí pro vliv na prosazování myšlenek a doporučení ISEA.
Ukazatele vlivu think tanku ISEA
Mezi ukazatele vlivu ISEA patří i fakt, že doporučení formulovaná experty ISEA jsou zvažována nebo přijata rozhodujícími činiteli. Mezi tyto úspěchy lze zařadit návrh reformy vysokého školství v podobě Bílé knihy terciárního vzdělávání a návrhu reformy finanční pomoci studentům. Na přípravě obou materiálů, které byly projednány vládou, se výrazně podíleli právě experti ISEA. Za zmínku stojí i to, že oba návrhy byly vysoce hodnoceny i nezávislým expertním týmem OECD. Audit OECD mimo jiné uvádí: „Podle našeho názoru je toto schéma studentské podpory ve všech ohledech dobře koncipováno a je v souladu s nejlepší mezinárodní praxí.“
Témata think tanku ISEA, která ovlivnila veřejnost
Vliv ISEA na celé politické spektrum můžeme dokumentovat v dílčích tématech, které ISEA identifikovala, nově popsala, a které si posléze politické strany osvojily napříč politickým spektrem, ať je to finanční pomoc studentům jako celek, anebo dílčí témata, jako jsou studentské půjčky, spoření na vzdělání, podniková stipendia, příležitostná práce a placené praxe a stáže studentů, DPH pro vědu a řada dalších. A konečně, trvající zájem o poslední publikace ISEA Analýza korupčního prostředí v ČR a Občané v politice svědčí o tom, že o výsledky analýz a doporučení formulovaná expertním týmem ISEA je neustálý zájem.
Přednosti think tanku ISEA
Mezi významné přednosti ISEA patří díky rozsáhlé zásobárně vědomostí - schopnost identifikovat okruhy témat ještě dříve, než se stanou skutečným společenským problémem a pojmout témata multidisciplinárně. Mezi takové téma v současnosti nově řadíme problematiku stárnoucích společností a postavení seniorů ve stárnoucí společnosti. Rok 2012 bude v EU rokem aktivního stárnutí. ISEA se proto zapojí do veřejné debaty o aktivním stárnutí v ČR.
Vize think tanku ISEA
Od roku 2002, kdy ISEA vstoupila na scénu českého společenskovědního výzkumu, byla největší část jejích projektů spojena se školstvím, zejména pak s reformou vysokého školství a financování studentů, reformou výzkumu a vývoje, ale také podpůrnými projekty v této oblasti, jako jsou nové výklady a novely daňových zákonů, díky nimž mohou vědci a výzkumníci na své výzkumné projekty čerpat prostředky ze zdrojů Evropské unie. Vizí ISEA bylo od jejího vzniku reformní snažení. Snad proto se hned ve své první knize „Proč tak těžko …?“, všichni členové ISEA zabývali reformou penzí, zdravotnictví i školství. Veřejně také v médiích upozorňovali, že odkládání reforem vede ke kumulaci problémů a čím později se reformy realizují, tím více „bolí“. V naší zemi probíhala řada reforem, jak jsme však často upozorňovali, byly polovičaté a zpravidla nedotažené.
Think tank ISEA a POPR
Příčinou neúspěchu mnohých reforem je mnohdy jejich nedostatečná mediální podpora. Mimo jiné i proto ISEA v roce 2009 zahájila projekt Platforma osobností na podporu reforem. Hlavním úkolem POPRu je do mediálního duelu mezi reformátory a odpůrce reforem zapojit třetí stranu, jež dosud patřila spíše  k tzv. mlčící většině. POPRu se podařilo soustředit významné osobnosti akademického světa, podnikání, politiky a občanské společnosti, které v dobře připravených a konzistentních reformách vidí jedinou záruku zdravého vývoje konkurenceschopnosti České republiky.
Vliv think tanku ISEA
Kromě zapojení osobností na podporu reforem se ISEA aktivně zapojovala a nadále počítá s aktivní účastí na přípravě vládních dokumentů. Nejen pouhou veřejnou debatou prostřednictvím médií tak jako dosud, ale také v rámci databáze konzultujících nevládních organizací, kterou spravuje ministerstvo vnitra. ISEA tak činí v návaznosti na krédo „Svoboda je možnost podílet se na definování našeho světa - definujme tedy náš svět“. Tímto krédem se ostatně ISEA řídí v celém spektru svých aktivit. V rámci podpory společenského dialogu spolupracuje ISEA i s dalšími nevládními organizacemi. V roce 2009 se 2 členové ISEA Jana Straková a Tomáš Sedláček zapojili do projektu Kosovo Debate On European Issues, který realizoval v Kosovu think tank Europeum.
Think tank ISEA ve wikipedii
Od roku 2008 je ISEA také ve Wikipedii mezi dalšími think tanky jako je Občanský institut, Centrum pro ekonomiku a politiku, Liberální institut, CEVRO, anebo Institut pro evropskou politiku – Europeum.
Institut pro sociální a ekonomické analýzy (ISEA) je sdružení odborníků (též Think tank) založené v roce 2002. Výzkumnými projekty, publikacemi a konferencemi pokrývá řadu klíčových sociálně-ekonomických oblastí: vzdělávání, konkurenceschopnost, veřejné finance, penzijní systém, mzdová a příjmová diferenciace, daňové stránky rozvoje výzkumu a vývoje, fungování politického systému, problém korupce. Hlavním cílem institutu ISEA je kultivace veřejné debaty k probíhajícím reformám. Mottem institutu je „Diagnóza a dialog“. Kritériem úspěšnosti projektů je dosažení konsenzu mezi odborníky a politiky v otázkách spojených s uskutečňováním reforem.

Aktuální články | Kategorie | Hledat | Oznamování

NÁVRH OBECNÉ ČÁSTI OBČANSKÉHO ZÁKONÍKU

ČÁST PRVNÍ

Obecná část

Hlava I

Předmět úpravy a její základní principy

Díl 1

O soukromém právu

§ 1

(1) Ustanovení právních předpisů upravující vzájemná soukromá práva a povinnosti osob vytváří ve svém souhrnu soukromé právo.

(2) Tato ustanovení nemají donucující účinky a lze se od nich z vůle stran odchýlit, ledaže to sama zakazují, anebo plyne-li z jejich povahy s ohledem na veřejný pořádek, zejména při úpravě osobního statusu a věcných práv, že to není možné.

§ 2

(1) Soukromé právo chrání osobnost a svobodu člověka i jeho přirozené právo brát se o vlastní štěstí a štěstí jeho rodiny nebo lidí jemu blízkých takovým způsobem, jenž nepůsobí bezdůvodně újmu druhým.

(2) Soukromé právo přijímá za své zásady, že

a) každý má právo na ochranu svého života a zdraví, jakož i cti, důstojnosti a soukromí;

b) rodina požívá zvláštní zákonné ochrany;

c) nikdo nesmí pro nedostatek věku, rozumu nebo závislost svého postavení utrpět nedůvodnou újmu; nikdo však také nesmí bezdůvodně těžit z vlastní neschopnosti k újmě druhých;

d) daný slib zavazuje a smlouvy se uzavírají proto, aby byly splněny;

e) vlastnictví je chráněno zákonem a jen zákon může stanovit, jak  vlastnictví vzniká a zaniká, a že

f) nikomu nelze odepřít, co mu podle zákona náleží.

(3) Soukromé právo vyvěrá také z dalších zásad, obecně uznaných za přirozené zásady právní.

§ 3

(1) Nikdo se nesmí dovolávat slov právního předpisu proti jeho smyslu.

(2) Každé ustanovení soukromého práva lze vykládat jenom ve shodě s obecně uznanými přirozenými právními zásadami a se zřetelem k hodnotám, které chrání. Tam, kde se doslovné znění jednotlivého ustanovení s těmito zásadami rozejde, musí jim ustoupit.

(3) Zákonným ustanovením nelze přikládat jiný význam, než jaký plyne z vlastního smyslu slov v jejich vzájemné souvislosti a z jasného úmyslu zákonodárce.

§ 4

(1) Výklad a použití právního předpisu nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění.

(2) Zneužití práva k újmě jiných není dovoleno.

(3) Jednání v rozporu s dobrými mravy není výkonem práva.

§ 5

(1) Není-li dále jinak stanoveno či něco jiného prokázáno, má se za to, že každá svéprávná osoba má rozum průměrného člověka a schopnost užívat jej v právním styku s běžnou péčí a opatrností a že to od ní každý může v právním styku důvodně očekávat.

(2) Kdo se přihlásí, veřejně nebo ve styku s jinými, k odbornému výkonu jako příslušník určitého stavu nebo povolání, dává tím najevo, že je s to jednat s potřebnou znalostí a pečlivostí. Jedná-li bez této odborné péče, jde to k jeho tíži.

(3) Proti vůli oklamané strany nelze zpochybnit povahu nebo platnost právního jednání jen proto, že jednal ten, kdo nemá ke své činnosti potřebné oprávnění, nebo komu je činnost zakázána.

§ 6

Činí-li zákon určitý právní následek závislý na mínění nebo na existenci pochybnosti, má se na mysli mínění, jaké si důvodně osvojí, a pochybnost, jakou důvodně pojme osoba případu znalá při zvážení jeho zřejmých okolností.

§ 7

(1) V pochybnostech se předpokládá, že ten, kdo určitým způsobem právně jednal, jednal v dobré víře.

(2) V pochybnostech se předpokládá, že újma vzniklá osobě nastala bez odpovědnosti a viny jiného.

§ 8

(1) Právní ochrana nenáleží tomu, kdo porušuje právní předpisy, zneužívá svá práva nebo jedná rozporně s dobrými mravy. Právní ochrana naopak náleží tomu, k jehož újmě bylo právo porušeno nebo zneužito, a to i jednáním proti dobrým mravům.

(2) Nikdo nemůže mít prospěch z toho, že porušil právo nebo že nejednal v dobré víře.

Díl 2

Užití předpisů občanského práva

§ 9

(1) Občanský zákoník upravuje osobní status osob.

(2) Občanský zákoník dále upravuje soukromá práva a povinnosti majetkové i nemajetkové povahy, pokud je neupravují zvláštní právní předpisy. Otázky těmito předpisy neupravené se řídí občanským zákoníkem.

§ 10

(1) Jestliže právní případ nelze rozhodnout pro nedostatek výslovné úpravy tohoto zákona nebo jiného právního předpisu, posoudí se podle ustanovení, které se týká případu co do obsahu a účelu posuzovanému případu nejbližšímu.

(2) Není-li takové ustanovení či zůstane-li i potom pochybné, jak právní případ rozhodnout, posoudí se po důkladném uvážení všech jeho okolností podle přirozených zásad právních a zvyklostí občanského života.

(3) Nelze-li právní případ řešit podle odstavců 1 a 2 či trvají-li pochybnosti i nadále, posoudí se podle normy, jakou pro by pro něj s přihlédnutím k závěrům doktríny a k ustálené soudní praxi vytvořil sám soudce, pokud by byl zákonodárcem. Jednotlivý právní případ nelze rozhodnout výrokem obecnýma normativním.

(4) Ustanovení, které upravuje výjimku z obecného pravidla, lze použít jen na případy jím předvídané.

(5) Pravidla odstavců 1 a 2 nelze použít při řešení statusových otázek.

§ 11

   Rozhodnutí vynesená o jednotlivých právních případech nemohou být co do svých právních účinků vztahována na jiné případy nebo jiné osoby, ledaže zákon výslovně stanoví opak.

§ 12

  Ke zvyklostem lze hledět jen, pokud se jich zákon dovolává.

Díl 3

Ochrana soukromoprávních poměrů

§ 13

(1) Každý, kdo se cítí ve svém právu zkrácen, může se domáhat ochrany u soudu nebo jiného orgánu vykonávajícího veřejnou moc (dále jen „veřejný úřad“) a ten má povinnost dbát, aby odepřením spravedlnosti nedošlo k újmě.

(2) Veřejný úřad, je-li právo ohroženo nebo porušeno, může zásah též předběžně zakázat nebo uložit, aby byl obnoven předešlý stav.

(3) Není-li v zákoně stanoveno něco jiného, je tímto veřejným úřadem soud.

§ 14

Ochrana pokojného stavu

(1) Došlo-li k zřejmému zásahu do pokojného stavu, lze žádat ochranu u příslušného veřejného úřadu. Ten rušení pokojného stavu zakáže nebo nařídí obnovení předešlého stavu.. Návrh lze podat nejpozději do třiceti dnů ode dne, kdy k zásahu došlo, jinak právo k této ochraně zaniká.

(2) Při rozhodování o pokojném stavu se předpisy o řízení před správními úřady použijí v rozsahu a způsobem, které neodporuji obsahu a účelu tohoto ustanovení. Zejména musí být dbáno, aby stranám nevznikala nedůvodná újma zbytečnou pochybovačností nebo úzkostlivostí.

(3) Případ se rozhodne se zřetelem k jeho naléhavosti, nejpozději do patnácti dnů od podání návrhu.Orgán obce se omezí na zjištění, zda tu byl pokojný stav a zda jej ten, proti němuž návrh směřuje, narušil silou nebo lstí, ledaže jde o svépomoc. Posuzování jiných otázek, zvláště dokazování zvláštního soukromého práva svědčícího některé ze stran, je z projednání vyloučeno.

(4) Rozhodnutí musí být vydáno a vyvěšeno na úřední desce ihned poté, co byl právní případ rozhodnut. Vyvěšením na úřední desce je rozhodnutí vykonatelné.

(5) Vyžaduje-li to ochrana soukromí nebo jiný zvlášť důležitý důvod, lze rozhodnout, že rozhodnutí nebude na úřední desce vyvěšeno. V takovém případě orgán obce rozhodne o vykonatelnosti rozhodnutí.

§ 15

(1) Postup podle § 14 nevylučuje právo domáhat se ochrany u veřejného úřadu podle § 13.

(2) Postup podle § 14 je vyloučen, zasahuje-li se do pokojného stavu při výkonu veřejné moci podle ustanovení zákonů z oboru práva veřejného. V pochybnostech se však předpokládá, že se rušiteli působnosti k takovému výkonu nedostává.

§ 16

Svépomoc

(1) Každý si může pomoci k svému právu za podmínek uvedených v odstavcích 2 a 3 sám, je-li ohroženo a je-li zřejmé, že by veřejná moc přišla pozdě.

(2) Hrozí-li neoprávněný zásah do práva bezprostředně, je každý, kdo je takto ohrožen, oprávněn odvrátit jej úsilím a prostředky, jež se osobě v jeho postavení musí vzhledem k okolnostem jevit jako přiměřené. Tím není dotčen § 4 odst. 1.

(3) Jestliže svépomoc směřuje jen k zajištění nároku, který by jinak byl zmařen, musí se ten, kdo k ní přikročil, obrátit bez zbytečného odkladu na úřad příslušný podle § 13.

 

Hlava II

Osoby

Díl 1

Všeobecná ustanovení

§ 17

     Právní osobnost má ten, kdo je způsobilý mít v mezích právního řádu práva a povinnosti.

§ 18

    Kdo je způsobilý vlastními jednáními pro sebe nabývat práva a sám se zavazovat k povinnostem, je svéprávný. Svéprávná osoba je za následky svého jednání odpovědná.

§ 19

(1) Práva mohou mít a vykonávat jen osoby. Pouze osobám lze ukládat povinnosti a jen vůči nim je možné vymáhat jejich plnění.

(2) Pokud někdo svěřuje právo nebo ukládá povinnosti tomu, co osoba není, přičtou se tato práva nebo tyto povinnosti osobě, jíž podle povahy případu náleží.

§ 20

(1) Osoba je fyzická (člověk) a právnická.

§ 20a

(1) Zahraniční osoba je člověk a bydlištěm mimo území České republiky a právnická osoba se sídlem mimo území České republiky.

(2) Právní způsobilost, kterou má jiná než fyzická zahraniční osoba podle právního řádu, podle něhož byla založena, má rovněž v oblasti českého právního řádu. Právním řádem, podle něhož byla tato osoba založena, se řídí i její vnitřní právní poměry a ručení členů nebo společníků za její závazky.

§ 21

(1) Každý člověk má vrozená, již samotným rozumem a citem seznatelná a přirozená práva. Zákon stanoví jen meze jejich uplatňování.

(2) Přirozená práva, která se váží k osobnosti člověka, jsou nezcizitelná a nelze se jich ani vzdát. Na činy, jimiž se tak stane, se hledí jako by vůbec nebyly.

§ 22

V A R I A N T A I

(1)  Právnická osoba je společenský útvar, jejž za takovou osobu prohlásí zákon.

V A R I A N T A  II

(1) Právnická osoba je společenský útvar, jejž za takovou osobu prohlásí zákon, nebo takový společenský útvar, z jehož zákonné úpravy zcela zřejmě plyne, že má právní osobnost.

V A R I A N T A III

(1) Právnická osoba je společenský útvar, jejž za takovou osobu prohlásí zákon, nebo takový společenský útvar, z jehož zákonné úpravy zcela zřejmě plyne, že má znaky právnické osoby a právní osobnost.

Poznámka : Zvážit vhodnost sousloví „společenský útvar“ (termín „společenský útvar“ navozuje spíše než dojem „útvaru existujícího ve společnosti“ dojem „útvaru společensky (korporativně) utvářeného“. Možné by také snad bylo „organizační útvar“ nebo patrně lépe „organizační celek“, vyjadřující jednak organizovanost, jednak celistvost právnické osoby. Nejpřesnější by asi bylo „entita“ (z jazykových důvodů patrně nepoužitelné). Nahradíme-li českým ekvivalentem „jsoucno“, může to vyvolat polemiky, že formulace má filosofující akcent.

§22a

   Stát má v oboru soukromého práva postavení právnické osoby. Zvláštní zákon stanoví, jak stát jedná.

§ 22b

(1) Osobami blízkými jsou příbuzní v řadě přímé, sourozenci, zapsaní partneři, osoby, které spolu trvale žijí jako manželé, ač jimi nejsou, a další osoby v takovém vztahu, kdy újmu, kterou utrpí jedna z nich, by druhá důvodně pociťovala jako újmu vlastní.

(2)Stanoví-li zákon zvláštní podmínky nebo omezení pro převody majetku, pro jeho zatížení nebo nájem majetku mezi osobami blízkými, jejichž účelem je ochrana práv třetích osob, platí tyto zvláštní podmínky nebo omezení i pro tatáž právní jednání mezi právnickou osobou a členem jejího statutárního orgánu, nebo tím, kdo právnickou osobu podstatně ovlivňuje jako její člen, nebo kdo ji podstatně ovlivňuje na základě dohody či jiné skutečnosti.

K tomu DZ :

   K § 90

   V odstavci 1 jde o předpis dosavadní právní úpravy, formulačně upravený a doplněný o zmínku o osobách trvale spolu žijících manželským způsobem, ač manželství neuzavřeli (někdy bývají označovány dost zastaralým (prvorepublikovým) názvem „druh a družka“) Lze mít za to, že vzhledem k novému životnímu stylu je tato výslovná zmínka namístě.

   Odstavec 2 sleduje zabránit spekulativním majetkovým dispozicím mezi právnickou osobou a osobami s ní podstatným způsobem propojenými nebo jinak ovlivňujícími její chování.

Díl 2

Fyzické osoby

Oddíl 1: Základní ustanovení

§ 23

(1) Člověk má právní osobnost od narození až do smrti.

(2) Na počaté dítě se hledí jako na již narozené, pokud to odpovídá jeho zájmům. Narodí-li se mrtvé, hledí se však, jako by nikdy nebylo existovalo. V pochybnostech platí, že se dítě narodilo živé.

(3) Není-li známo, kde člověk zemřel, má se za to, že se tak stalo tam, kde bylo nalezeno jeho tělo.

(4) Závisí-li právní následek na skutečnosti, že určitá osoba přežila osobu druhou, a není-li jisto, která z nich zemřela jako první, má se za to, že všechny zemřely současně.

Změna pohlaví

§ 24

(1) Změna pohlaví člověka následkem lékařských a kosmetických zákroků nastává dnem, který jako den změny pohlaví potvrdí příslušné zdravotnické zařízení. Toto zařízení své potvrzení oznámí též úřadu, který vede matriku.

(2) O tom, jaké právní následky má změna pohlaví člověka pro jeho osobní stav, předepisují ustanovení práva rodinného.

   Zletilost

§ 25

(1) Plně svéprávným se člověk stává zletilostí. Svéprávnost zletilého může omezit jen soud. Soud také může rozhodnout, že zletilý vůbec není s to právně jednat.

(2) Zletilosti se nabývá dovršením osmnáctého roku věku.

(3) Před nabytím zletilosti se svéprávnosti nabývá uzavřením manželství. Svéprávnost takto nabytá se neztrácí ani zánikem manželství, ani prohlášením manželství za neplatné.

(4) Každý člověk odpovídá za následky svého jednání, je-li s to posoudit je a ovládnout. Kdo se vlastní vinou přivede do stavu, v němž by jinak za své jednání odpovědný nebyl, odpovídá též za jednání v něm učiněná.

Nezletilí

§ 26

(1) Nezletilý, který není plně svéprávný, je způsobilý k právním jednáním, která jsou povahou přiměřená jeho rozumové a volní vyspělosti odpovídající věku.

(2) Se souhlasem zákonného zástupce, jenž mu je udělen ve shodě se zvyklostmi občanského života k určitému právnímu jednání nebo k dosažení určitého účelu, je nezletilý, který není plně svéprávný, schopen v mezích souhlasu sám právně jednat, ledaže zvláštní ustanovení předepisují jinak. Souhlas může být omezen, nebo vzat zpět. Je-li zákonných zástupců více, postačí, pokud souhlas vůči třetí osobě projeví byť i jen jediný z nich.

(3) Má se za to, že je nezletilý, který není plně svéprávný, způsobilý k jednání učiněnému bezformálně, při němž je zároveň plněno.

§ 27

(1) Jestliže zákonný zástupce udělí nezletilému, který není plně svéprávný, souhlas k samostatnému provozování podniku nebo k jiné obdobné výdělečné činnosti, je ten způsobilý k jednáním, jež jsou s ní spojena. K platnosti souhlasu se vyžaduje přivolení soudu.

(2) Přivolení soudu nahrazuje podmínku dosažení určitého věku, stanovenou případně pro výkon určité samostatné výdělečné činnosti zvláštními předpisy.

(3) Souhlas může zákonný zástupce odvolat jen s přivolením soudu.

§ 28

(1) Zákonný zástupce může udělit nezletilému, který není plně svéprávný, souhlas, je-li to ve shodě se zvyklostmi občanského života, aby pro jiného provedl jednotlivou službu nebo jiný výkon, neuškodí-li to jeho zdraví, morálce nebo vzdělávání. Tehdy je nezletilý způsobilý k právním jednáním spojeným s takovým závazkem.

(2) Souhlas může být omezen, nebo vzat zpět.

§ 29

vypuštěn

§ 30

(1) Nezletilý, který dovršil patnáct let, může se souhlasem zákonného zástupce uzavřít jako zaměstnanec pracovní smlouvu podle zvláštního zákona. Není-li souhlas zákonným zástupcem udělen, rozhodne o udělení souhlasu na návrh nezletilého soud.

(2) Uzavřením pracovní smlouvy nezletilý nabývá způsobilost činit vše, co je spojeno s uplatňováním práv a s plněním povinností z pracovního poměru, včetně účasti v odborech.

(3) Nezletilého, podléhajícího povinné školní docházce, nelze zaměstnávat takovými pracemi, které by mu bránily v plném využití možnosti jeho vzdělávání.

(4) Zvláštní předpisy stanoví, kterými jednotlivými povinnostmi nelze nezletilého zaměstnance zatížit.

§ 31

    Nezletilý mladší patnácti let není způsobilý uzavřít úplatnou smlouvu, na jejímž základě lze nabýt vlastnictví zvířete v zájmovém chovu, ledaže s tím jeho zákonný zástupce nebo soud vyjádří souhlas.

§ 32

     Nezletilý, který není plně svéprávný, není nikdy, bez ohledu na obsah ostatních ustanovení, způsobilý jednat samostatně v těch záležitostech, k nimž by i jeho zákonný zástupce potřeboval přivolení soudu.

Oddíl 2: Omezení svéprávnosti

§ 33

(1) K omezení svéprávnosti nebo k jejímu zbavení lze přistoupit jen v zájmu osoby, jíž se to týká, po jejím shlédnutí a s plným respektováním jejich práv a individuality. Přitom musí být důkladně vzat v úvahu stupeň neschopnosti člověka postarat se o své vlastní záležitosti.

(2) Svéprávnost zletilého může omezit a svéprávnosti může zletilého zbavit jen rozhodnutí soudu způsobem, který stanoví zákon.

(3) Řízení o omezení svéprávnosti lze zahájit i s nezletilým, pokud však nenabyl svéprávnosti podle § 25 odst. 3, pak nejdříve jeden rok před nabytím zletilosti. Rozhodne-li soud o takovém omezení, nabývá právních účinků dnem, kdy se nezletilý stane zletilým.

§ 34

(1) Soud zbaví člověka svéprávnosti, je-li neschopný právně jednat v důsledku duševní poruchy, která není jen přechodná, anebo pro chorobnou závislost na požívání alkoholu, psychotropních látek nebo podobných přípravků či jedů, anebo na hráčské vášni.

(2) Pokud je člověk z důvodů uvedených v odstavci 1 neschopný právně jednat jen v některých záležitostech, soud rozhodne i o tom, v jakém rozsahu jeho svéprávnost omezí.

(3) V rozhodnutí musí být uvedeno, jak je svéprávnost člověka dotčena, jinak nemá právní účinky.

(4) Jakmile se změní okolnosti, soud své rozhodnutí bezodkladně změní nebo zruší, a to i bez návrhu.

(5) Není-li jiný důvod pro přezkoumání vydaného rozhodnutí, soud je z úřední povinnosti přezkoumá každé tři roky a posoudí, zda jsou důvody pro omezení svéprávnosti nadále dány.

§ 35

    Soud ustaví opatrovníka tomu, jehož svéprávnost byla omezena,  podle ustanovení tohoto zákona o zastoupení.

§ 36

(1) Svéprávný může vyjádřit v očekávání vlastní nezpůsobilosti právně jednat přání, aby jeho opatrovníkem byla ustavena určitá osoba. Prohlášení o tom může učinit v listině, opatřené datem a potvrzené dvěma svědky, anebo ve veřejné listině.

(2) Prohlášení může být později odvoláno. Pro odvolání prohlášení platí obdobně ustanovení odstavce 1. Tytéž účinky má, pokud listinu obsahující prohlášení zničí ten, kdo je učinil.

(3) Svědky mohou být jen osoby, které na prohlášení a jeho obsahu nemají zájem a nejsou nevidomé, neslyšící, němé nebo neznalé jazyka, v němž je prohlášení učiněno. Svědci musí prohlášení podepsat a být s to potvrdit schopnost prohlašujícího jednat, stejně jako i povahu jeho jednání.

(4) Nastane-li důvod k omezení svéprávnosti člověka učinivšího takové prohlášení, může ten, kdo byl povolán za opatrovníka, navrhnout v řízení o omezení svéprávnosti soudu, aby jej za opatrovníka ustavil.

(5) Je-li osoba povolaná za opatrovníka k opatrovnictví podle zjištění soudu způsobilá a pokud se svým ustavením souhlasí, soud ji musí opatrovníkem ustanovit.

(6) Jsou-li prohlášení nebo jeho odvolání pro nedostatek formalit neplatná, soud k nim přihlédne, není-li příčiny pochybovat o vůli toho, kdo je učinil.

§ 37

(1) Pokud soud rozhodne o omezení svéprávnosti člověka pro jeho chorobnou závislost na požívání alkoholu, psychotropních látek nebo podobných přípravků či jedů, anebo na hráčské vášni, může se zřetelem k jeho zájmům a s plným respektováním jeho individuality rozhodnout i o jeho ambulantním nebo ústavním ochranném léčení.

(2) Ochranné léčení trvá, dokud to vyžaduje jeho účel.

(3) Soud po nařízení ochranného léčení, nenastane-li dříve jiný důvod pro přezkoumání vydaného rozhodnutí nebo pro propuštění z ústavního léčení, z úřední povinnosti své rozhodnutí přezkoumá každé tři roky a posoudí, zda jsou důvody ochranného léčení nadále dány.

(4) V případě ústavního ochranného léčení nelze rozhodnout o odnětí práva obracet se na soud s návrhy na propuštění z ústavního léčení; před skončením řízení o předešlém však nelze podat návrh nový. Nerozhodne-li soud o návrhu do roka od jeho podání, platí, že ústavní ochranné léčení končí. Ústav, v němž je navrhovatel umístěn, jej do tří dnů od uplynutí této lhůty z ochranného léčení propustí a vydá mu o tom písemné potvrzení.

(5) O propuštění z ústavního léčení rozhoduje soud, který je nařídil.

§ 38

(1) Platnost právních jednání učiněných před rozhodnutím o omezení svéprávnosti zůstává nedotčena. Soud však může v průběhu řízení o omezení svéprávnosti předběžným opatřením svěřit třetí osobě provedení určitých jednotlivých jednání nebo správu majetku, je-li to nutné, aby se zabránilo vážné újmě.

(2) Osoba omezená ve svéprávnosti nemůže v rozsahu omezení právně jednat.

§ 39a

(1) Neplatnost právních jednání učiněných nesvéprávnou osobou však nelze namítat, pokud je dodatečně schválí opatrovník nebo i jednající osoba sama, pokud mezitím svéprávnosti opět nabyla.

(2) Nelze též namítat, že se nestalo právní jednání učiněné nesvéprávnou osobou samostatně v nevýznamných a běžných záležitostech každodenního života, anebo že je z tohoto důvodu neplatné.

Oddíl 3: Prohlášení za mrtvého

§ 39

(1) Není-li mrtvého těla, lze člověka prohlásit za mrtvého, pokud zmizel za okolností, z nichž se jeho smrt jeví jako jistá.

(2) Za mrtvého lze prohlásit člověka, o němž lze mít důvodně za to, že zemřel, anebo člověka nezvěstného. Takové prohlášení má stejné právní účinky jako smrt.

(3) O prohlášení za mrtvého rozhoduje soud.

§ 40

    Za místo, kde zemřel člověk prohlášený za mrtvého, platí to, kde naposledy pobýval živý.

Důkaz smrti

§ 41

(1) Za mrtvého soud prohlásí z úřední povinnosti nebo na návrh osoby, která na tom má právní zájem, člověka, je-li jeho smrt nanejvýš pravděpodobná, protože byl účasten při takové události, že lze mít za to, že při ní zemřel.

(2) V rozhodnutí uvede soud den, který platí za den jeho smrti.

Nezvěstnost

§ 42

(1) Soud může prohlásit za nezvěstného svéprávného člověka, který opustil své bydliště (§ 54), nepodal o sobě zprávu a není o něm známo, kde se zdržuje. Soud uvede v rozhodnutí den, kdy nastaly účinky prohlášení nezvěstnosti.

(2) Prohlášení za nezvěstného se může stát na návrh osoby, která na tom má právní zájem, zejména manžela nebo jiné blízké osoby (§ ...), spoluvlastníka, zaměstnavatele nebo korporace, na níž má tento člověk účast.

(3) Kdo byl prohlášen za nezvěstného, není tím dotčen ve své právní existenci. Hledí se však na něho, jako by nebyl, při těch právních jednáních, k nimž je jinak potřebné udělení jeho souhlasu, přivolení, odevzdání hlasu nebo jiného aktivního projevu vůle, ledaže jde o záležitost jeho osobního stavu. Kdo jedná, dotýkaje se záležitostí nezvěstného, tak musí činit též se zřetelem k jeho zájmům.

(4) Na jednání, k nimž došlo bez souhlasu nebo jiného nezbytného projevu vůle nezvěstného poté, co opustil své bydliště, avšak dříve, než byl za nezvěstného prohlášen, přestože toto prohlášení bylo bez zbytečného odkladu navrženo, se hledí jako na jednání učiněná s odkládací podmínkou vydání prohlášení.

(5) Manžel nebo opatrovník člověka prohlášeného za nezvěstného, může po roce navrhnout soudu, aby nezvěstného zbavil práva nabývat majetková práva.

§ 43

(1) Prohlášení za nezvěstného pozbývá účinků, jakmile ten, kdo byl prohlášen za nezvěstného vejde ve styk s osobou, na jejíž návrh byl za nezvěstného prohlášen. Na jeho návrh soud prohlášení zruší a v rozhodnutí uvede, kdy prohlášení za nezvěstného pozbylo účinky.

(2) Prohlášení pozbývá účinků též dnem, který platí za den smrti nezvěstného.

§ 44

    Kdo byl prohlášen za nezvěstného, nemůže namítat neplatnost nebo neúčinnost jednání učiněných za jeho nepřítomnosti, k nimž došlo za účinků takového prohlášení, proto, že se při nich projev jeho vůle nevyžadoval.

§ 45

     Za nezvěstného nelze prohlásit člověka, který ustanovil správce svého majetku. To neplatí, jestliže tento správce není znám, odmítne jednat v zájmu nezvěstného, svá jednání v zájmu nezvěstného zanedbává, anebo jednat vůbec nemůže.

§ 46

(1)  Pro nezvěstnost může člověka prohlásit za mrtvého soud z úřední povinnosti nebo na návrh osoby, která na tom má právní zájem, jestliže z okolností vyplývají vážné pochybnosti, zda je ještě živ, ačkoli jeho smrt není nepochybná.

(2)  Člověka, který se stal nezvěstným před dovršením osmnáctého roku věku, nelze prohlásit za mrtvého před uplynutím toho roku, v němž uplyne dvacet pět let od jeho narození.

(3) V rozhodnutí o prohlášení za mrtvého pro nezvěstnost, uvede soud též den, který nezvěstný nepřežil. Má se za to, že tento den je dnem jeho smrti.

§ 47

    Člověka, který byl prohlášen za nezvěstného, lze prohlásit za mrtvého nejdříve po uplynutí pěti let počítaných od konce roku, v němž bylo k prohlášení došlo. Nelze to však učinit, objeví-li se v průběhu této doby zpráva, z níž lze soudit, že nezvěstný je dosud naživu. V takovém případě se postupuje podle § 48 nebo 49.

§ 48

    Člověka, který opustil své bydliště, nepodal o sobě zprávu a není o něm známo, kde se zdržuje, avšak nebyl za nezvěstného prohlášen, lze prohlásit za mrtvého nejdříve po uplynutí sedmi let od konce roku, v němž se objevila poslední zpráva, z níž lze usuzovat, že byl ještě naživu.

§ 49

     Člověka, který se stal nezvěstným jako účastník událostí, při nichž byl v ohrožení života větší počet osob, lze prohlásit za mrtvého nejdříve po uplynutí tří let od konce roku, v němž se objevila poslední zpráva, z níž lze usuzovat, že byl v průběhu těchto událostí ještě naživu.

§ 50

    Vrátí-li se člověk, který byl prohlášen za mrtvého, anebo stane-li se jinak známým, že je naživu, obnovuje se takovým zjištěním jeho právní osobnost, jako by za mrtvého nikdy prohlášen nebyl. Pokud však mezitím jeho manžel uzavřel nové manželství, neobnovuje se manželství toho, kdo byl za mrtvého prohlášen.

Oddíl 4: Jméno člověka a jeho bydliště

Jméno člověka a jeho ochrana

§ 51

(1) Jméno člověka je jeho osobní jméno a příjmení, jakož i rodné příjmení, které mu podle zákona náleží. Každý člověk má právo užívat své jméno v právním styku, stejně jako právo na ochranu svého jména a na úctu k němu.

(2) Člověk, který užívá jiné jméno než své vlastní, nese následky omylů a újem z toho vzniklých.

(3) Jak člověk jméno nabývá a jak je lze upravit nebo změnit, stanoví zvláštní zákon a ustanovení práva rodinného.

§ 52

(1) Člověk, který byl v právu ke jménu dotčen zpochybněním svého práva ke jménu nebo který pro neoprávněné užití svého jména utrpěl újmu, se může domáhat u soudu zdržení se takového jednání nebo odstranění jeho následků.

(2) Je-li dotčený nepřítomen nebo je-li nesvéprávný, nezvěstný či nemůže-li se z jiné podobné příčiny brát za ochranu vlastního jména sám, může toto právo uplatnit jeho manžel, dítě nebo rodič, ledaže dotčený, ač je svéprávný, jim nebo soudu dá jasně najevo, že si takové uplatnění nepřeje.

(3) Jsou-li pro to důvody spočívající v důležitém zájmu na ochraně rodiny a týká-li se neoprávněný zásah jména rodového, může žalobu podat samostatně manžel nebo jiná osoba dotčenému blízká, byť do jejich práva ke jménu přímo zasaženo nebylo.

(4) Rozsudky vydané o nárocích podle odstavců 2 nebo 3 k žalobě i jen jednoho oprávněného jsou účinné i pro další oprávněné.

(5)  Tím není dotčeno právo na napravení újmy a na vydání bezdůvodného obohacení podle části čtvrté tohoto zákona.

§ 53

Pseudonym

(1) Člověk může pro určitý obor své činnosti nebo i pro soukromý styk vůbec přijmout jako jméno krycí pseudonym.

(2) Pokud někdo právně jedná pod pseudonymem, není to na újmu platnosti právního jednání, je-li zřejmé, kdo jednal, a druhá strana nemá pochybnost o osobě jednajícího.

(3) Vejde-li pseudonym ve známost, požívá téže ochrany jako jméno.

§ 54

Bydliště

(1) Člověk má své bydliště v místě, kde se zdržuje s úmyslem žít tam s výhradou změny okolností trvale. Důkazy takového úmyslu jsou jeho prohlášení a okolnosti případu. Přechodným vzdálením se bydliště člověka nemění.

(2) Člověk může mít bydliště i na více místech.

(3) Pokud člověk nemá bydliště, pokládá se za jeho bydliště místo, kde žije. Jestliže takové místo nelze zjistit, anebo je lze zjistit jen s nepoměrnými obtížemi, platí za jeho bydliště místo, kde měl bydliště naposledy.

§ 55

vypuštěn

Oddíl 5: Osobnost člověka

Pododdíl 1: Všeobecná ustanovení

§ 56

(1)  Chráněna je osobnost člověka, včetně jeho důstojnosti a všech jeho dalších přirozených práv.

(2) Ochrany požívají zejména život a zdraví člověka, jeho vážnost a čest, soukromí a projevy osobní povahy.

(3) Věcný hodnotící úsudek o člověku není způsobilý dotknout se jeho cti a důstojnosti.

§ 57

vypuštěn

Poznámka : Případně ve znění : Každý může žít podle svého, neporušuje-li tím přirozená práva jiných začlenit do prvního dílu Hlavy I.

§ 58

(1) Ten, jehož osobnost byla dotčena, se může domáhat u soudu zdržení se takového jednání nebo odstranění jeho následků.

(2) Týká-li se nedovolený zásah činnosti člověka v právnické osobě, může na jeho ochranu vystoupit i tato právnická osoba, za jeho života však s jeho souhlasem; souhlasu není třeba, jestliže člověk pro nepřítomnost či nemohoucnost nemůže projevit svou vůli.

(3) Po smrti člověka je k ochraně jeho osobnosti oprávněna kterákoli z osob jemu blízkých.

(4) Ustanovení § 52 odst. 4 a 5 platí obdobně.

§ 59

(1) Při nedovoleném zásahu do osobnosti člověka, který není plně svéprávný, musí podat návrh podle § 58 veřejný úřad příslušný podle zvláštního zákona bez zbytečného odkladu poté, co se dozvěděl, že k takovému zásahu došlo a že zákonný zástupce takový návrh nepodal.

(2) Kdykoli se tento veřejný úřad dozví o zásahu do osobnosti člověka, který není plně svéprávný, o němž lze mít za to, že je nedovolený, musí se bezprostředně poté dotázat zákonného zástupce, zda podal návrh na ochranu jeho osobnosti. Pokud zákonný zástupce neprokáže podání návrhu, má se za to, že návrh nebyl podán.

(3) Povinnosti podle odstavce 1 se nelze zprostit slibem zákonného zástupce, že návrh podá v budoucnosti.

(4) Ustanovení odstavců 1 a 3 se použijí přiměřeně i při uplatnění zájmů člověka, který není plně svéprávný, na ochranu jeho osobnosti v trestním řízení.

Poznámka : V přechodných ustanoveních stanovit, že úřadem podle § 59 je Úřad veřejného ochránce práv, dokud nebude vydán zvláštní zákon.

Právo na tělesnou integritu

§ 60

(1) Člověk je nedotknutelný.

(2) Kromě případů stanovených zákonem se nikdo nesmí dotknout jiného člověka bez jeho souhlasu uděleného s vědomím o podstatě zásahu a jeho důsledcích (dále jen „informovaný souhlas“).

(3) Souhlas nelze udělit, má-li být výsledkem zásahu závažná újma, ledaže je takový zásah podle všech okolností nutný v zájmu života nebo zdraví dotčeného člověka.

§ 61

    Lidské tělo je pod ochranou i po smrti člověka.

§ 62

(1) Člověk je oprávněn rozhodnout, jak má být pohřben. Nezanechá-li o tom výslovné rozhodnutí, postupuje se při určení způsobu pohřbu podle přání manžela zemřelého, a není-li ho, podle přání jeho dětí; není-li ani jich, pak podle přání rodiče. Jestliže zemřelý nemá manžela, děti, ani rodiče, rozhodne o pohřbu zemřelého ten, komu připadne pozůstalost (§ ...).

(2) Náklady pohřbu se hradí z pozůstalosti. Pokud pozůstalost nestačí ke krytí nákladů toho způsobu pohřbu, jaký si zesnulý přál, musí být pohřben alespoň slušným způsobem.

(3) Zvláštní zákon stanoví, jakým způsobem a na čí náklady bude pohřben člověk, jehož pozůstalost ke krytí nákladů pohřbu nestačí a není-li nikdo ochoten uhradit náklady pohřbu dobrovolně.

§ 63

(1) Každý je oprávněn rozhodnout, jak bude po jeho smrti naloženo s jeho tělem a o tom, může-li být jeho tělo podrobeno po smrti pitvě. Jeho přání musí být respektováno, nestanoví-li zvláštní zákon jinak.

(2) Pokud někdo zemře, aniž projeví nesouhlas s pitvou, platí, že s jejím provedením souhlasí.

(3) Kdo si nepřeje, aby po jeho smrti bylo jeho tělo pitváno, zapíše své záporné stanovisko v rejstříku nesouhlasů s pitvou, vedeném podle zvláštního zákona. Zdravotnické zařízení si musí vždy před provedením pitvy v rejstříku nesouhlasů ověřit, zda tam není zapsáno stanovisko bránící tomuto výkonu.

(4) Kdo si nepřeje, aby po byl po smrti pitván, může svůj nesouhlas projevit též prohlášením doručeným zdravotnickému zařízení. Toto prohlášení má účinky jen vůči zdravotnickému zařízení, jemuž bylo doručeno. Pokud je však člověk za účasti tohoto zařízení předáván do zdravotní péče dále, musí předávající zdravotnické zařízení předat rovněž toto prohlášení s tím, že to bude působit i vůči každému dalšímu zdravotnickému zařízení.

§ 64

(1) Prohlášení o nesouhlasu s pitvou lze odvolat. Pokud je odvolává člověk umístěný ve zdravotnickém zařízení, učiní o tom prohlášení v listině opatřené datem a potvrzené dvěma svědky, anebo ve veřejné listině.

(2) O svědcích platí § 36 odst. 3 obdobně.

Pododdíl 2: Zdravotní péče

§ 65

(1) Člověk nemá povinnost podrobit se zákroku na svém těle, nedá-li k němu souhlas. Před rozhodnutím o souhlasu musí být informován o povaze a možných následcích zákroku způsobem, kterému bude s to porozumět.

(2) Informován musí být přiměřeným způsobem i ten člověk, za něhož souhlas uděluje zákonný zástupce, ledaže to pro jeho nedostatečnou rozumovou vyspělost není možné. Zákonný zástupce musí být před udělením souhlasu informován v rozsahu a způsobem uvedených v odstavci 1.

§ 65a

(1) Nejde-li o případ uvedený v § 66, musí být souhlas udělen písemně, jde-li o zákrok, který zdravotní stav člověka nevyžaduje nebo má-li být odstraněna část těla, která se již neobnoví.

(2) Písemně musí být udělen též souhlas k lékařskému pokusu na člověku.

(3) Písemně musí souhlas udělit i ten, kdo svoluje k lékařskému zákroku na těle jiného. To neplatí, projevuje-li souhlas některý z rodičů se zákrokem na nezletilém dítěti, ledaže jde o některý z případů uvedených v odstavci 1.

§ 65b

(1)  Udělený souhlas může být odvolán. I v případech, kdy se pro souhlas požaduje písemná forma, postačí jeho ústní odvolání.

(2) Jsou-li pochybnosti, zda byl souhlas se zákrokem udělen v případech, kdy pro něho není písemná forma předepsána, má se za to, že souhlas udělen byl.

(3) Jsou-li pochybnosti, zda byl souhlas ústně odvolán, má se za to, že k odvolání nedošlo.

§ 66

     Je-li člověk v náhlém a patrném nebezpečí života, platí, že souhlas je udělen. Ale i tehdy je souhlasu třeba, má-li jít o zákrok z lékařského hlediska neobvyklý nebo co do následků pro člověka nesnesitelný, ledaže je proveden ve stavu krajní nouze.

§ 67

    Za člověka, který souhlas udělit nemůže pro neschopnost projevit vůli, byť jen přechodnou, a který nemá zákonného zástupce, udělí souhlas přítomný manžel; případně jiná přítomná osoba, která o něho osvědčí mimořádný zájem. Za nepřítomnosti takové osoby se vyžaduje souhlas manžela, a není-li, souhlas jiné osoby blízké, jestliže je lze bez obtíží zjistit a zastihnout a je-li zřejmé, že nehrozí nebezpečí z prodlení.

§ 68

   Kdo je starší dvanácti let, může souhlas s provedením zákroku na svém těle udělit také sám, pokud se jedná o nezávažný zákrok nevybočující z mezí obvyklé lékařské péče, který nezanechá trvalé nebo vážné následky.

§ 69

(1) Bez přivolení soudu nelze provést zákrok na nezletilém, který dovršil patnáct let, a ač nenabyl svéprávnosti, zákroku vážně odporuje, třebaže zákonný zástupce se zákrokem souhlasí. Soud může k provedení zákroku přivolit v zájmu nezletilého a vyžaduje-li to jeho zdravotní stav. Rozhodnout o tom může až po shlédnutí nezletilého a s plným respektováním jeho individuality.

(2) Nesouhlasí-li zákonný zástupce s provedením zákroku na nezletilém starším patnácti let, lze zákrok provést jen se souhlasem soudu.

(3) Ustanovení odstavce 1 se nepoužije, jde-li o zákrok nevybočující z mezí obvyklé zdravotní péče, který na těle člověka nezanechá trvalé nebo vážné následky.

(4) Ustanovení odstavce 1 nepoužije, je-li nezletilý v patrném nebezpečí života. Ale i tehdy je souhlas podle odstavce 2 nutný, má-li jít o zákrok z lékařského hlediska neobvyklý nebo co do následků pro člověka nesnesitelný, ledaže je proveden ve stavu krajní nouze.

§ 70

    Ustanovení § 68 se použije obdobně i pro provádění zákroků na jiných nesvéprávných osobách.

§ 71

   Pokud byl zákrok proveden na člověku, který byl ve stavu, kdy nemohl posoudit, co se s ním děje, a nedal sám k takovému zákroku souhlas, musí být, jakmile se jeho stav změní, informován o povaze a možných následcích zákroku způsobem, kterému bude s to porozumět.

Nakládání s částmi lidského těla

§ 72

(1) Člověk, jemuž byla odňata část těla, je oprávněn dozvědět se, jak s ní bude naloženo.

(2) Bez souhlasu člověka nelze využít části jeho těla k účelům zdravotnickým nebo výzkumným, anebo k účelům povahou neobvyklým.

(3) O produktech lidského těla platí obdobně to, co o částech lidského těla.

§ 73

(1) Člověk může přenechat část svého těla jinému za podmínky, že riziko, které tím podstoupí, je přiměřené rozumně očekávanému prospěchu.

(2) Nesvéprávný člověk může za téže podmínky přenechat tu část svého těla, která je schopna obnovení. K platnosti souhlasu jeho zákonného zástupce se vyžaduje přivolení soudu.

§ 74

    Tomu, kdo přenechá část svého těla jinému nebo tomu, kdo přenechá část svého těla nebo jeho produkt k lékařskému, výzkumnému nebo obdobnému využití, ať již se tak stane za jeho života či pro případ smrti, za to nelze poskytnout přímou ani nepřímou odměnu. Přímou ani nepřímou odměnu nelze poskytnout ani osobám jemu blízkým, ani jeho dědicům.

§ 75

(1) Lze se podrobit lékařskému pokusu, pokud je riziko, které tím člověk z vlastní vůle podstoupí, přiměřené rozumně očekávanému prospěchu.

(2) Nesvéprávný se může podrobit lékařskému pokusu se souhlasem zákonného zástupce. K platnosti souhlasu se vyžaduje přivolení soudu. Soud souhlas udělí, lze-li v důsledku pokusu očekávat zlepšení zdravotního stavu nesvéprávného.

(3) Za lékařský pokus nelze sjednat úplatu. Osobě, která se pokusu podrobí, však náleží náhrada za újmu, kterou pokusem utrpí ztrátou času, nepohodlím, případnou bolestí nebo podobnými následky.

§ 76

   Člověk může projevit souhlas, aby část jeho těla byla po jeho smrti použita k lékařským účelům, zejména k transplantaci.

§ 77

(1) Zemře-li někdo, aniž před smrtí vyjádří vůli, co se má stát s jeho tělem, platí, že souhlasí, aby část jeho těla byla použita k lékařským účelům, zejména k transplantaci.

(2) Souhlas se nepředpokládá

a) jde-li o nesvéprávného;

b) má-li být část těla člověka použita, byť nepřímo, jako předmět úplatné dispozice.

(3) Po smrti nesvéprávného může souhlas k použití části jeho těla k lékařským účelům udělit jeho zákonný zástupce; souhlas však nesmí udělit, byla-li jasně projevená vůle nesvéprávného opačná.

(4) V případech uvedených v odstavci 2 písm. b) a v odstavci 3 musí být udělen souhlas výslovný. Uděluje-li jej v případě uvedeném v odstavci 2 písm. b) člověk umístěný ve zdravotnickém zařízení, učiní o tom prohlášení v listině opatřené datem a potvrzené dvěma svědky, anebo ve veřejné listině. O svědcích platí § 36 odst. 3 obdobně.

(5) Pokud člověk zemřel v době, kdy byla jeho svoboda omezena vzetím do vazby nebo výkonem trestu odnětí svobody, platí bez zřetele k tomu, zda se případně vyjádřil jinak, že nesouhlasí, aby část jeho těla byla použita k lékařským účelům.

§ 78

    Nelze odejmout část z těla zemřelého, dokud dárcovu smrt nepotvrdí alespoň dva lékaři nezúčastnění ani na tomto odnětí, ani na jejím následném použití.

§ 79

(1) Kdo si nepřeje, aby po jeho smrti byla část jeho těla použita k lékařským účelům, zapíše své záporné stanovisko v rejstříku nesouhlasů s odběrem orgánů, vedeném podle zvláštního zákona.

(2) Zdravotnické zařízení si musí vždy před odnětím orgánů z těla mrtvého člověka v rejstříku nesouhlasů ověřit, zda tam není zapsáno stanovisko bránící tomuto odnětí.

§ 80

(1) Kdo si nepřeje, aby po jeho smrti byla část jeho těla použita k lékařským účelům, může svůj nesouhlas projevit též prohlášením doručeným zdravotnickému zařízení.

(2) Prohlášení podle odstavce 1 má účinky jen vůči zdravotnickému zařízení, jemuž bylo doručeno. Pokud je však člověk za účasti tohoto zařízení předáván do zdravotní péče dále, musí předávající zdravotnické zařízení předat rovněž toto prohlášení s tím, že to bude působit i vůči každému dalšímu zdravotnickému zařízení.

§ 81

(1) Prohlášení o nesouhlasu s odběrem orgánů lze odvolat. Pokud je odvolává člověk umístěný ve zdravotnickém zařízení, učiní o tom prohlášení v listině opatřené datem a potvrzené dvěma svědky, anebo ve veřejné listině.

(2) O svědcích platí § 36 odst. 3 obdobně.

§ 82

(1) Z ustanovení § 65 až 81 o zdravotní péči se § 65, § 68 odst. 1 a § 72 obdobně použijí i pro výkon kosmetické péče.

(2) Pro kosmetické účely může člověk přenechat jinému takové části svého těla, které lze bezbolestně odejmout bez znecitlivění a které se přirozenou cestou obnovují, a to i za odměnu.

Pododdíl 3: Podoba a soukromí člověka

§ 83

(1)  Zachytit jakýmkoli způsobem podobu člověka tak, aby jej bylo možné podle zobrazení identifikovat, je přípustné jen s jeho svolením. Také rozšiřovat takové zobrazení lze jen s jeho svolením.

(2)  Kdo svolí k zobrazení své podoby za okolností, z nichž je zřejmé, že bude šířeno, svoluje též k jeho rozšiřování obvyklým způsobem, jak je mohl vzhledem k okolnostem případu předpokládat.

§ 84

(1) Nikdo nesmí zasahovat do soukromí jiného, jestliže k tomu nemá zákonný důvod. Zejména nelze bez svolení člověka narušovat jeho soukromé prostory, jinak sledovat soukromý život nebo pořizovat o tom zvukový nebo obrazový záznam, využívat takové či jiné záznamy pořízené o soukromém životě člověka osobou třetí, anebo takové záznamy o jeho soukromém životě šířit.

(2) Stejnou měrou jsou chráněny i soukromé písemnosti osobní povahy.

§ 85

(1) Kdo svolil k použití nebo rozšiřování písemnosti osobní povahy, podobizny nebo zvukového či obrazového záznamu týkajícího se člověka nebo jeho projevů osobní povahy, může svolení odvolat, a to i když je udělil na určitou dobu.

(2) Vznikne-li odvoláním svolení škoda osobě, která důvodně předpokládala, že svolení odvoláno nebude, musí jí odvolávající škodu nahradit podle části čtvrté tohoto zákona. Nedošlo-li k podstatné změně okolností, pak se má za to, tu byl důvodný předpoklad spoléhat, že svolení nebude odvoláno.

§ 86

(1) Není třeba svolení, použijí-li se písemnost osobní povahy, podobizna nebo zvukový či obrazový záznam na základě zákona k úřednímu účelu.

(2) Podobizna nebo zvukový či obrazový záznam se mohou bez svolení člověka také pořídit nebo použít přiměřeným způsobem též k vědeckému nebo uměleckému účelu a pro tiskové, rozhlasové, televizní nebo  obdobné zpravodajství.

(3) Taková použití však nesmí být v rozporu s oprávněnými zájmy člověka.

Díl 3

Právnické osoby

Oddíl 1: Základní ustanovení

§ 87

   Právnická osoba má právní osobnost od svého vzniku až do svého zániku.

§ 88

(1) Právnická  osoba může mít všechna práva a povinnosti, která jsou slučitelná s její povahou jako právnické osoby.

(2) V rozsahu uvedeném v odstavci 1 je právnická osoba schopna právně jednat bez zřetele na stanovený předmět činnosti.

(3) Zákon stanoví případná další omezení.

§ 89

   Zahraniční právnická osoba může na území České republiky působit za stejných podmínek a ve stejném rozsahu jako česká právnická osoba.

§ 90

   Stanoví-li zákon zvláštní podmínky nebo omezení pro převody majetku, pro jeho zatížení nebo nájem majetku mezi osobami blízkými, jejichž účelem je ochrana práv třetích osob, platí tyto zvláštní podmínky nebo omezení i pro tatáž právní jednání mezi právnickou osobou a členem jejího statutárního orgánu, nebo tím, kdo právnickou osobu podstatně ovlivňuje jako její člen, nebo kdo ji podstatně ovlivňuje na základě dohody či jiné skutečnosti.

§ 91

   Právnické osoby vedou účetnictví podle zvláštního zákona; pokud nejsou povinny vést účetnictví, vedou spolehlivé záznamy o svých majetkových poměrech.

Ustavení právnické osoby

§ 92

   Právnickou osobu lze ustavit právním jednáním zakladatelů nebo zákonem.

§ 93

(1) Zakladatelské právní jednání určí alespoň název (§ 97), sídlo (§ 101) právnické osoby, účel, k němuž se právnická osoba zakládá a kdo jsou první členové jejího statutárního orgánu. Určí též, jaký má právnická osoba statutární orgán (§ 110 odst. 1) a jak se takový orgán vytváří, nestanoví-li to zákon přímo.

(1)  Pro zakladatelské právní jednání se vyžaduje písemná forma.

(2)  Neuvede-li se, na jaký čas se právnická osoba ustavuje, platí, že je ustavena na neurčitou dobu.

§ 94

(1) Více zakladatelů zakládá právnickou osobu přijetím stanov nebo jinou smlouvou. Přestane-li být některý ze zakladatelů smluvní stranou, založení právnické osoby se nezrušuje, pokud zbývající zakladatelé počtem a vlastnostmi odpovídají zákonu.

(2) V případech zvlášť stanovených lze právnickou osobu založit i právním jednáním jedné osoby (zakladatelská listina).

§ N 95

(1)  Právnická osoba vzniká dnem, ke kterému byla zapsána do veřejného rejstříku.

(2) Právnická osoba zřízená zákonem vzniká dnem jeho účinnosti, nestanoví-li zákon něco jiného.

§ N 96

(1) Zákon stanoví, ve kterých případech není k vzniku právnické osoby potřebná registrace. I taková právnická osoba podléhá zápisu do veřejného rejstříku.

(2) Zvláštní zákon stanoví, ve kterých případech je k založení, nebo ke vzniku právnické osoby potřebné státní přivolení.

§ N 97

   Do veřejného rejstříku se o právnické osobě zapíše den jejího vzniku, den jejího zrušení s uvedením důvodu a den jejího zániku, dále její název, sídlo a předmět činnosti a také jméno a bydliště nebo sídlo každého člena statutárního orgánu spolu s uvedením způsobu, jakým tento orgán za právnickou osobu jedná, a údajů o dni vzniku nebo zániku jejich funkce. Pokud dojde k změnám zapsaných skutečností, musí být úřadu, který vede veřejný rejstřík, bez zbytečného odkladu oznámeny a do veřejného rejstříku rovněž bez zbytečného odkladu do něho rovněž zapsány.

§ 95

   Za právnickou osobu lze jednat jejím jménem již před jejím vznikem. Kdo takto jedná, je z tohoto jednání oprávněn a zavázán sám; jedná-li takto více osob, jsou oprávněny a zavázány společně a nerozdílně. Právnická osoba může účinky těchto jednání pro sebe do tří měsíců od svého vzniku převzít. Převezme-li je, dá dalším zúčastněným najevo, že tak učinila. V takovém případě platí, že je z těchto jednání oprávněna a zavázána od počátku.

§ 96

(1) Neplatnost zakladatelského právního jednání právnické osoby může soud vyslovit jen před jejím vznikem.

Po vzniku právnické osoby se nelze domáhat určení, že nevznikla, a nelze z toho důvodu zrušit rozhodnutí, jímž byl povolen její zápis do veřejného rejstříku.

(2) Jakmile se přeměna právnické osoby (§ 117) stane účinnou, nelze rozhodnout, že přeměna nenastala, ani vyslovit neplatnost právního jednání, které k přeměně vedlo.

§ 96a

(1) Po vzniku právnické osoby soud prohlásí právnickou osobu za neplatnou, a to i bez návrhu, jestliže

a) její zakladatelské právní jednání vůbec chybí,

b) bylo její založení neplatné podle § 103a,

c) právnickou osobu založilo méně osob, než je k tomu podle zákona třeba nebo

d) každý zakladatel právnické osoby nebyl plně svéprávný.

(2)  Za neplatnou prohlásí soud též právnickou osobu, jejíž zakladatelské právní jednání  nemá náležitost nezbytnou pro právní existenci.

(3)  Dnem, kdy je právnická osoba prohlášena za neplatnou, vstupuje do likvidace (§ 127).

§ 96b

   Před rozhodnutím podle § 96a poskytne soud právnické osobě přiměřenou lhůtu k zjednání nápravy, jedná-li se o závadu, kterou lze odstranit.

                                                                                         § 96c

   Řízení podle § 96a nelze zahájit, pokud od vzniku právnické osoby uplynuly tři roky.

§ 96d

   Prohlášení právnické osoby za neplatnou nemá vliv na platnost právních jednání, která učinila.

                                                                                           Název

§ 97

(1) Jménem právnické osoby je její název.

(2) Název musí být způsobilý odlišit právnickou osobu od jiné osoby a musí obsahovat označení její právní formy.

(3) Název nesmí být klamavý.

(4) Pokud zákon právnické osobě přikazuje užít v názvu určité označení, nemohou jiné osoby takové označení bez zákonného důvodu používat.

§ 98

(1) Název může obsahovat jméno člověka, který právnickou osobu založil nebo k němuž má právnická osoba vzhledem k svému účelu zvláštní vztah. Název korporace může obsahovat též jméno jejího člena, a to i když mu později členství v ní skončí.

(2) Jméno člověka nelze v názvu použít bez jeho svolení.

(3) Člověk, který souhlasil s použitím svého jména v názvu právnické osoby, může souhlas odvolat, a to i když jej udělil na určitou dobu, ledaže se strany dohodly jinak.

(4) Vznikne-li odvoláním souhlasu škoda právnické osobě, která důvodně předpokládala, že souhlas odvolán nebude, musí jí odvolávající škodu nahradit podle části čtvrté tohoto zákona. Nedošlo-li k podstatné změně okolností, má se za to, že byl důvodný předpoklad spoléhat, že souhlas nebude odvolán.

§ 99

    Název právnické osoby může obsahovat též některý příznačný prvek názvu jiné právnické osoby, pokud ta je jejím zakladatelem nebo členem nebo má-li k ní jiný významný vztah. I v tom případě musí být veřejnost s to oba názvy dostatečně rozlišit.

§ 100

(1) Právnická osoba dotčená v právech k svému názvu má právo domáhat se zdržení se takového jednání nebo odstranění jeho následků. Tím není dotčeno právo na náhradu škody i jiné újmy a vydání bezdůvodného obohacení podle části čtvrté tohoto zákona.

(2) Stejná ochrana náleží právnické osobě proti tomu, kdo bez zákonného důvodu zasahuje do její pověsti nebo soukromí, ledaže se jedná o účely vědecké či umělecké nebo o tiskové, rozhlasové, televizní či jiné zpravodajství. Ani takový zásah nesmí být v rozporu s oprávněnými zájmy právnické osoby.

§ 101

Sídlo

(1) Sídlo musí být určeno adresou, kde právnická osoba sídlí skutečně, tedy místem, kde se nalézá její hlavní správa. Neurčí-li právnická osoba za tím účelem jiné místo, je její sídlo i tím místem, kde se veřejnost může s právnickou osobou stýkat.

(2) Uvádí-li právnická osoba jako své sídlo jiné místo než své sídlo skutečné, může se každý dovolat i jejího skutečného sídla.

(3) Sídlo právnické osoby může být v bytě pouze v případě, že to odpovídá to i povaze a rozsahu její činnosti.

(4) U právnické osoby zapisované do veřejného rejstříku postačí, pokud její zakladatelské právní jednání uvede namísto adresy sídla jen název obce, kde je její sídlo. K zápisu do veřejného rejstříku však musí ohlásit plnou adresu svého sídla.

Přemístění sídla

§ 101a

(1) Právnická osoba, která má sídlo v zahraničí, může přemístit své sídlo na území České republiky. Podmínkou pro to je, že to připouští právní řád státu, v němž právnická osoba má dosud své sídlo, a také, pokud byla založena podle práva jiného státu, tento právní řád.

(2) Vnitřní poměry právnické osoby uvedené v odstavci 1 se i po přemístění jejího sídla do tuzemska řídí právním řádem státu, podle něhož byla založena. Tímto právním řádem se řídí i ručení jejích společníků nebo členů jejích orgánů vůči třetím osobám, které však nesmí být nižší, než stanoví české právo pro tutéž nebo obdobnou právní formu právnické osoby.

                                                                                         § 101b

   Právnická osoba, která má sídlo v České republice, může přemístit své sídlo do zahraničí. Podmínkou pro to je, že to připouští právní řád státu, do něhož právnická osoba zamýšlí své sídlo přemístit, a také, pokud byla založena podle práva jiného státu, tento právní řád.

                                                                                         § 101c

   Přemístění sídla je účinné ode dne jeho zápisu do příslušného rejstříku.

                                                                                         § 101d

   Ustanovení § 101a až § 101c platí obdobně pro zřizování a přemísťování poboček právnických osob.

                                                                                         § 102

(1)  Každá právnická osoba musí uvádět na písemnostech, jimiž se obrací na jiné osoby, svůj název a své sídlo. Uvede rovněž, ve kterém rejstříku je zapsána a pod jakou spisovou značkou; pokud právnická osoba není zapsána v žádném rejstříku uvede své identifikující číslo.

(2)  Na těchto písemnostech lze uvést další údaje, nejsou-li způsobilé vyvolat u veřejnosti o právnické osobě klamavý obraz.

§ 103

Účel právnických osob

(1) Právnickou osobu lze ustavit ve veřejném, nebo v soukromém zájmu. Tento její charakter se posuzuje podle její hlavní (statutární) činnosti.

(2) Zákon stanoví, ke kterým účelům lze založit právnickou osobu jen při splnění zvláštních podmínek.

§ 103a

(1) Neplatné je založení právnické osoby za účelem porušení práva nebo dosažení nějakého cíle nezákonnými způsoby, zejména však za účelem

a) popření nebo omezení osobních, politických nebo jiných práv osob pro jejich národnost, pohlaví, rasu, původ, politické nebo jiné smýšlení, náboženské vyznání a sociální postavení,

b) rozněcování nenávisti a nesnášenlivosti z těchto důvodů,

c) podpory násilí, nebo

d) řízení státní orgány, výkonu veřejné správy bez zákonného zmocnění či jiné aktivity nesrovnávající se se spolkovou činností.

(2) Zakazují se rovněž právnické osoby ozbrojené nebo s ozbrojenými složkami, ledaže se jedná o právnické osoby zřízené zákonem, jimž zákon ozbrojení nebo vytvoření ozbrojených složek výslovně povolí, nebo o právnické osoby, které nakládají se zbraněmi v souvislosti se svým podnikáním podle zvláštního zákona, anebo o spolky (§ 144), jejichž členové drží nebo užívají střelné zbraně pro sportovní účely či k myslivosti.

§ 103b

   Podrobnosti o právních poměrech právnických osob zakládaných za účelem činnosti politické, náboženské, anebo za účelem podnikání či jiné výdělečné činnosti stanovují zákony zvláštní.

§ 104

Veřejná prospěšnost

(1)  Právnické osobě, která

a) sleduje dosažení obecného blaha jako veřejně prospěšný cíl,

b) poskytuje veřejně prospěšnou službu nebo podporu za předem určených podmínek a za rovných podmínek pro všechny uživatele služby nebo příjemce podpory a

c) jejíž zisk nemá být podle zakladatelského právního jednání použit k prospěchu jejích zakladatelů, členů nebo zaměstnanců, ale naopak musí být v podstatné části použit pro poskytování těch veřejně prospěšných služeb, pro něž je založena,

náleží status veřejné prospěšnosti.

(2)  Status veřejné prospěšnosti se odejme právnické osobě, která se svým ziskem naloží v rozporu s ustanovením odstavce 1.

Poznámka: odst. 1 písm. c) dořešit ve vztahu k skautům, pionýrům atd., kde je prospěch vázán na členství

§ 104a

(1) Zákon stanoví, za jakých podmínek a jakým způsobem se právnické osobě přizná status veřejné prospěšnosti. Je-li takový status přiznán nebo odňat, vyznačí se to ve veřejném rejstříku, v němž je taková právnická osoba zapsána.

(2) Zákon stanoví, v jakém rozsahu a jakým způsobem se veřejně prospěšná právnická osoba může ucházet o zvláštní výhody, které podle zákona náleží jen osobám se statusem veřejné prospěšnosti.

Poznámka : Dořešit v přechodných ustanoveních právní úpravu pro období, dokud nebude vydán zvláštní zákon.

Orgány právnické osoby

§ 105

(1) Zákon, popřípadě zakladatelské právní jednání stanoví, jakým způsobem a v jakém rozsahu vytvářejí orgány právnické osoby její vůli.

(2) Právnická osoba vytváří orgány individuální nebo kolektivní. Osoba, která působí v některém z těchto orgánů je jeho členem.

(3) Hledí-li se podle zákona na ustavení určité osoby do funkce člena orgánu právnické osoby, jako by se vůbec nestalo, anebo bylo-li takové ustavení shledáno neplatným, nedotýká se takový následek práv nabytých v dobré víře.

§ 106

(2)  Kolektivní orgán rozhoduje o záležitostech právnické osoby ve sboru za přítomnosti nebo jiné účasti prosté většiny členů. K přijetí rozhodnutí postačuje prostá většina hlasů.

PP: „… nestanoví-li zákon nebo listina upravující jednání orgánu jinak“, respektive vložit sem větu z § 106a, odst. 2.

(3)  Při hlasování má každý člen jeden hlas.

(4)  K žádosti toho, kdo návrhu rozhodnutí odporuje, mu bude umožněno zaznamenat jeho odchylný názor.

(4) Byl-li návrh přijat za neúčasti některého z členů, je tento člen oprávněn dozvědět se, jaké rozhodnutí orgán přijal a jak bylo zaznamenáno.

§ 106a

(1) Zakladatelské právní jednání nebo vnitřní předpis právnické osoby může stanovit, že se jednotlivým členům kolektivního orgánu rozdělí jeho působnost podle určitých oborů činnosti. Tím se však kolektivní orgán nezbavuje dohledu nad tím, jak jsou i tyto záležitosti vedeny.

(2) Zakladatelské právní jednání může stanovit pro schopnost orgánu usnášet se vyšší počet přítomných nebo vyžádat pro přijetí rozhodnutí vyšší počet hlasů.

(3) Zakladatelské právní jednání může připustit rozhodování orgánu i mimo zasedání písemně nebo s využitím technických prostředků.

(4) Zakladatelské právní jednání může určit pro případ dosažení rovnosti hlasů při rozhodování orgánu právnické osoby, že v takovém případě rozhoduje hlas předsedajícího.

§ 107

(1) Kdo přijme funkci člena orgánu právnické osoby, přijme tím závazek vykonávat ji osobně. To nebrání, aby člen, má-li být nepřítomen při zasedání orgánu, písemně zmocnil pro jednotlivý případ jiného jeho člena k odevzdání hlasu s pokynem, jak má hlasovat.

(2) Kdo přijme funkci člena orgánu právnické osoby, zavazuje se, že bude funkci vykonávat s potřebnými znalostmi, pilně a s nezbytnou loajalitou. Kdo při výkonu funkce zjistil nebo musel zjistit, že není s to jednat s touto péčí řádného hospodáře, a nevyvodí z toho pro sebe následky, dopouští se nedbalosti.

(3) Ohledně obsahu funkce platí, že strany mezi sebou sjednaly smlouvu příkazní, pokud není z vůle stran uzavřena smlouva jiná.

§ 108

Člen orgánu může ze své funkce odstoupit rezignačním prohlášením doručeným právnické osobě. Závazek k výkonu funkce zanikne uplynutím dvou měsíců od doručení rezignačního prohlášení, pokud se strany nedohodnou jinak.

Jednání právnické osoby

§ 109

(1) Kdo za právnickou osobu jedná, musí dát najevo, co jej k tomu opravňuje, neplyne-li to již z okolností případu.

(2) Kdo za právnickou osobu podepisuje, připojí k jejímu názvu svůj podpis. Člen orgánu nebo zaměstnanec připojí též údaj o svém zařazení nebo funkci. Neučiní-li to, nezpůsobuje to neplatnost právního jednání, je-li jinak patrné, komu lze následky právního jednání přičíst.

§ 110

Statutárnímu orgánu náleží veškerá působnost, kterou zákon nebo zakladatelské právní jednání nesvěří jinému orgánu právnické osoby. Statutární orgán je způsobilý zastupovat právnickou osobu ve všech záležitostech. Avšak ani statutární orgán nemůže právnickou osobu zavázat v rozporu s § 87.

§ 110a

(1) Je-li statutární orgán kolektivní, zakladatelské právní jednání upraví, jak jeho členové vystupují za právnickou osobu navenek. Neurčí-li to, platí, že každý z jeho členů jedná za právnickou osobu samostatně.

(2) Pokud má právnická osoba s kolektivním statutárním orgánem zaměstnance, musí být jeden člen tohoto orgánu pověřen výkonem jeho působnosti v personálních otázkách včetně záležitostí zaměstnanců.

§ 110b

   Nemá-li právnická osoba ustaven statutární orgán nebo neobsadí-li jej dostatečným počtem členů bez zbytečného odkladu tak, aby orgán mohl o záležitostech právnické osoby rozhodovat, ustaví jí soud opatrovníka na návrh toho, kdo na tom osvědčí právní zájem, nebo i bez návrhu, kdykoli se o tom při své činnosti dozví.

Stejně tak soud ustaví opatrovníka právnické osobě, a to i bez návrhu, jsou-li zájmy členů statutárního orgánu v rozporu se zájmy právnické osoby a právnická osoba nemá jiného zástupce schopného za ni jednat.

§ 111

(1) Právnickou osobu zastupují její zaměstnanci nebo členové v rozsahu, jaký je vzhledem k jejich zařazení nebo funkci obvyklý. Stanoví-li vnitřní předpis právnické osoby něco jiného, jsou tím její zástupci vázáni. Vůči třetím osobám případná omezení mohou mít účinky, jen pokud jim musela být známa.

(2) V pochybnostech platí takový rozsah zástupčího práva, jak se jeví vůči veřejnosti.

§ 112

(1)  Zaměstnanec nebo člen právnické osoby může právnickou osobu zastupovat  bez zvláštního zmocnění jen v záležitostech, které se týkají předmětu její činnosti. V pochybných případech platí, že zvláštní zmocnění nebylo třeba.

(2)  Právnickou osobu zavazuje právní jednání, při němž její zaměstnanec nebo člen překročil své zástupčí oprávnění, jen pokud právnická osoba toto překročení schválí. Jestliže s překročením nesouhlasí, oznámí to bez zbytečného odkladu poté, co se o tom dozvěděla, osobě s níž bylo jednáno. Neučiní-li to, platí, že překročení schválila. Takový následek však nenastane, pokud osoba, s níž bylo jednáno, měla a mohla z okolností případu bez pochybností poznat, že zaměstnanec nebo člen právnické osoby svá  zřejmě překračuje.

                                                                          Zrušení právnické osoby

§ 112a

(1)  Právnická osoba se zrušuje právním jednáním, uplynutím doby nebo splněním účelu, pro který byla zřízena, nestanoví-li zákon jinak.

(2)  O zrušení právnické osoby z její vůle rozhoduje její příslušný orgán.

§ 113

   Po zrušení právnické osoby se vyžaduje její likvidace, pokud celé její jmění nenabývá právní nástupce nebo pokud zákon nestanoví jinak.

§ 113a

   Kdo rozhodl o zrušení právnické osoby s likvidací, může své rozhodnutí změnit, pokud ještě nedošlo k naplnění účelu likvidace (§ 127 odst. 2). Kdo rozhodl o přeměně právnické osoby, může své rozhodnutí změnit, dokud se přeměna nestane účinnou.

§ 114

(1) S likvidací se právnická osoba zrušuje:

a) uplynutím doby, na kterou byla založena,

b) dosažením účelu, pro který byla založena,

c) dnem uvedeným v dohodě o zrušení právnické osoby, jinak dnem účinnosti této dohody,

d) dnem právní moci rozhodnutí veřejného úřadu o zrušení právnické osoby, nestanoví-li se v rozhodnutí den pozdější.

(2) Neplyne-li z dohody o zrušení právnické osoby nebo z rozhodnutí orgánu právnické osoby, zda je rušena s likvidací nebo bez likvidace, platí, že je zrušena s likvidací.

§ 115

(1) Soud na návrh toho, kdo na tom osvědčí právní zájem, zruší právnickou osobu a nařídí likvidaci právnické osoby:

a) která je déle než dva roky nečinná nebo která nemá déle než dva roky statutární orgán schopný usnášet se, nebo

b) jestliže již nadále nesplňuje předpoklady vyžadované pro vznik  právnické osoby zákonem,

c) jestliže právnická osoba vyvíjí nezákonnou činnost nebo činnost odporující veřejnému pořádku,

d) stanoví-li tak zvláštní zákon.

(2) Umožňuje-li zákon soudu zrušit právnickou osobu z důvodu, který lze odstranit, soud jí před vydáním rozhodnutí stanoví přiměřenou lhůtu k jeho odstranění.

§ 116

(1) Bez likvidace se právnická osoba zrušuje dnem kdy rozhodnutí jejího příslušného orgánu nebo smlouva o přeměně právnické osoby nabudou účinnosti.

(2) Bez likvidace se právnická osoba dále zrušuje:

a) byl-li na její majetek prohlášen konkurs, pak jeho zrušením   po splnění rozvrhového usnesení, anebo jeho zrušením pro nedostatek majetku, nebo

b) byl-li podán návrh na prohlášení konkursu na majetek právnické   osoby, zamítnutím návrhu pro nedostatek majetku.

(3) Právnická osoba zrušená podle odstavce 2 však vstoupí do likvidace, zbyl-li jí po skončení konkursního řízení nějaký majetek; k věcem vyloučeným z konkursní podstaty se nepřihlíží.

Přeměna právnické osoby

§ 117

(1)  Přeměnou právnické osoby je fúze a rozdělení rozštěpením.

(2)  Přeměny se účastní buď jedna právnická osoba, anebo je zúčastněných právnických osob více.

(3)  Při přeměně alespoň jedna ze zúčastněných osob zaniká a její práva a povinnosti přechází na nástupnickou právnickou osobu.

§ 118

   Za přeměnu právnické osoby se považují též rozdělení odštěpením (§ 122 odst. 2) a změna právní formy (§ 124).

§ 119

(1) Při přeměně musí být stanoven rozhodný den, od něhož se jednání zanikající právnické osoby z účetního hlediska považuje za jednání uskutečněné na účet nástupnické právnické osoby.

(2) K rozhodnému dni sestaví zanikající právnická osoba konečnou účetní závěrku jako účetní závěrku řádnou nebo mimořádnou. Ke dni předcházejícímu rozhodný den sestaví nástupnická právnická osoba zahajovací rozvahu.

§ 120

   Přeměna právnické osoby zapisované do veřejného rejstříku nastává dnem zápisu přeměny do veřejného rejstříku. V takovém případě se rozhodný den stanoví tak, aby nepředcházel den podání návrhu na zápis přeměny do veřejného rejstříku více než devět měsíců.

§ 121

(1) Fúze se děje sloučením, anebo splynutím.

(2) Při sloučení alespoň jedna ze zúčastněných právnických osob zaniká a její práva a povinnosti přecházejí na jinou ze zúčastněných právnických osob.

(3) Při splynutí zanikají všechny zúčastněné právnické osoby a na jejich místě nově vzniká další právnická osoba, na niž přecházejí práva a povinnosti všech zúčastněných právnických osob.

§ 122

(1) Právnická osoba se rozštěpením rozděluje se založením nových právnických osob, anebo sloučením. Právnická osoba se může založit i odštěpením, anebo spojením více způsobů rozdělení.

(2) Pokud rozdělením rozdělovaná právnická osoba zaniká a její práva a povinnosti přecházejí na několik nástupnických právnických osob, pak

a)    jsou-li na rozdělení nástupnické právnické osoby zúčastněny jako osoby již existující, jedná se o rozštěpení sloučením,

b)    mají-li nástupnické právnické osoby rozdělením teprve vzniknout, jedná se o rozštěpení se založením nových právnických osob.

(3) Při rozdělení právnické osoby odštěpením se rozdělovaná právnická osoba neruší, ani nezaniká, ale vyčleněná část jejích práv a povinností přechází na existující nebo nově založenou nástupnickou osobu.

§ 122a

   V případech uvedených v § 122 rozhodne příslušný orgán právnické osoby, kteří zaměstnanci zanikající právnické osoby se stanou zaměstnanci jednotlivých nástupnických osob.

§ 123

    Nestanoví-li zákon něco jiného, mohou fúzovat a rozdělovat se jen právnické osoby o téže právní formě.

§ 124

(1) Při změně právní formy se transformovaná právnická osoba neruší, ani nezaniká, pouze se mění její právní poměry a, jde-li o korporaci, pak také právní postavení jejích členů.

(2) Pokud není den zpracování transformace rozvahovým dnem podle zvláštního zákona, vyhotoví právnická osoba při transformaci mezitímní účetní závěrku. Údaje, z nichž je sestavena účetní závěrka ke dni zpracování transformace, nesmí předcházet den rozhodnutí právnické osoby o transformaci více než tři měsíce.

§ 125

   O rozdělení právnické osoby odštěpením a o transformaci právnické osoby lze rozhodnout, jen stanoví-li tak zákon.

§ 126

Zánik právnické osoby

     Právnická osoba zapsaná ve veřejném rejstříku zaniká dnem, ke kterému byla z veřejného rejstříku vymazána.

Likvidace

§ 127

(1) Právnická osoba vstupuje do likvidace dnem, kdy je zrušena anebo kdy je prohlášena za neplatnou. Právnická osoba zapsaná ve veřejném rejstříku ohlásí bez zbytečného odkladu svůj vstup do likvidace k zápisu do veřejného rejstříku.

(2) Účelem likvidace je vypořádat majetek zrušené právnické osoby (likvidační podstatu), vyrovnat dluhy věřitelům a naložit s čistým majetkovým zůstatkem, jenž vyplyne z likvidace (s likvidačním zůstatkem) podle zákona.

(3) Po dobu likvidace užívá právnická osoba svůj název s dodatkem "v likvidaci".

§ 128

(1) Při vstupu do likvidace ustaví příslušný orgán právnické osobě likvidátora. Likvidátor musí splňovat stejné požadavky, jaké zákon předepisuje pro členství ve statutárním orgánu právnické osoby. Ustavením přechází na likvidátora působnost statutárního orgánu s omezeními uvedenými v § 132.

(2) Likvidátor musí být také ustaven, pokud funkce dosavadního likvidátora zanikne ještě před zánikem právnické osoby.

(3) Neustaví-li si právnická osoba likvidátora rozhodnutím podle odstavců 1 nebo 2, platí, že likvidátorem byli ustaveni všichni členové statutárního orgánu právnické osoby.

Poznámka : zvážit, zda zvláštní úpravou neřešit postavení statutárního orgánu v likvidované právnické osobě.

§ 129

(1) Může být ustaveno i několik likvidátorů.

(2) Pro rozhodování likvidátorů o záležitostech právnické osoby, pro jejich jednání za ni a pro určení vzájemných práv a povinností likvidátora a právnické osoby se použijí obdobně § 105 až 108 a § 110.

§ 130

(1)  Právnické osobě, která vstoupila do likvidace, aniž jí byl ustaven likvidátor podle § 128, jmenuje likvidátora soud, a to i bez návrhu. Soud jmenuje likvidátora též, rozhodl-li sám o zrušení právnické osoby.

(2) Na návrh osoby, která na tom osvědčí právní zájem, soud odvolá likvidátora, který řádně neplní své povinnosti, a jmenuje likvidátora nového.

(3) Pokud nebyl podán jiný návrh, či nelze-li návrhu vyhovět, může soud při postupu podle odstavců 1 nebo 2 likvidátorem jmenovat i bez jeho souhlasu člena statutárního orgánu. Takový likvidátor nemůže ze své funkce odstoupit. Může však navrhnout soudu, aby jej funkce zprostil, prokáže-li, že na něm nelze spravedlivě požadovat, aby funkci vykonával.

(4) Nelze-li likvidátora jmenovat ani podle odstavce 3, jmenuje ho soud z osob zapsaných do seznamu správců konkursní podstaty podle zvláštního předpisu.

(5) Třetí osoby musí likvidátorovi, kterého jmenoval soud, poskytnout součinnost v tom rozsahu, v jakém mají povinnost poskytnout součinnost správci konkursní podstaty podle zvláštního zákona.

§ 130a

   Jen soud může odvolat z funkce likvidátora, kterého do funkce jmenoval.

                                                                                          § 131

(1) Likvidátorem může být jen osoba fyzická.

(2) Může-li být podle zákona likvidátorem právnická osoba, musí určit člověka, který bude funkci likvidátora vykonávat v jejím zastoupení.

(3) Jména a bydliště nebo sídla osob uvedených v odstavcích 1 a 2 se zapíší do veřejného rejstříku. Má-li právnická osoba více likvidátorů, musí být rovněž určeno a zapsáno, zda za právnickou osobu jednají společně nebo samostatně.

(4) Odměnu a způsob její výplaty určuje likvidátorovi ten, kdo jej ustanovil do funkce.

§ 132

(1) Činnost likvidátora může sledovat jen účel, jaký odpovídá povaze a cíli likvidace. V souladu s tím likvidátor plní dluhy právnické osoby, uplatňuje její pohledávky a přijímá pro ni plnění, zastupuje právnickou osobu před soudy a jinými orgány, uzavírá smíry a dohody o změně nebo zrušení práv a povinností a i jinak uplatňuje její práva.

(2) Nové smlouvy může likvidátor sjednat, jen je-li toho třeba k splnění povinností právnické osoby dříve vzniklých nebo je-li to nutné k uchování likvidační podstaty či vhodné pro její dočasné využití.

(3)  Kdo právnickou osobu zastupuje, ač není likvidátor, nesmí pro právnickou osobu nabývat práva nebo ji zavazovat k povinnostem v rozporu s odstavcem 1 a 2.

§ 132a

   Nejde-li o případ § 135, likvidátor v průběhu likvidace přednostně uspokojí pohledávky zaměstnanců z pracovněprávního poměru.

§ 132b

   Pokud právnická osoba dočasně likvidátora nemá, plní jeho funkci statutární orgán. Ten se též postará, aby byl bez zbytečného odkladu jmenován nový likvidátor.

§ 133

(1) Likvidátor oznámí vstup právnické osoby do likvidace všem známým věřitelům.

(2) Likvidátor též bez zbytečného odkladu zveřejní nejméně dvakrát za sebou alespoň s dvoutýdenním odstupem oznámení podle odstavce 1 společně s výzvou pro věřitele, aby přihlásili své pohledávky ve lhůtě, která nesmí být kratší než tři měsíce od druhého zveřejnění.

§ 134

(1) Likvidátor sestaví ke dni vstupu právnické osoby do likvidace zahajovací likvidační účetní rozvahu a soupis jmění právnické osoby.

(2) Soupis jmění likvidátor vydá proti úhradě nákladů každému věřiteli, který o to požádá.

§ 135

   Pokud likvidátor v průběhu likvidace zjistí, že je právnická osoba předlužena, podá bez zbytečného odkladu návrh na prohlášení konkursu na její majetek, ledaže jde o případ uvedený v § 136.

§ 136

(1) Pokud jde o případ § 116 odst. 3 a likvidační podstata nepostačuje k splnění všech dluhů, likvidátor ji zpeněží. Z výtěžku uhradí v prvé skupině náklady likvidace. Ve druhé skupině ze zůstatku uspokojí pohledávky zaměstnanců z pracovněprávního poměru. Posléze hradí ve třetí skupině pohledávky ostatních věřitelů.

(2) Není-li možné plně vyrovnat pohledávky v téže skupině, uspokojí se poměrně.

§ 136a

(1)  Nezdaří-li se v přiměřené době celou likvidační podstatu zpeněžit, vyrovná likvidátor z částečného výtěžku přednostně náklady a pohledávky z první a pak z druhé skupiny, je-li to možné; tím není dotčen § 136 odst. 2. Poté likvidátor nabídne věřitelům pohledávek třetí skupiny likvidační podstatu k převzetí na úhradu dluhů. O věřiteli, který se k nabídce likvidátora nevyjádří do dvou měsíců, platí, že nabídku přijal.

(2)  Nezdaří-li se v přiměřené době zpeněžit likvidační podstatu ani zčásti, nebo nejsou-li z částečného výtěžku pohledávky první a druhé skupiny zcela vyrovnány, likvidátor nabídne likvidační podstatu  k převzetí podle odstavce 1 všem věřitelům.

(3)  O věřiteli, který se k nabídce likvidátora nevyjádří do dvou měsíců, platí, že nabídku přijal.

Poznámka : Do důvodové zprávy doplnit, že vznik vlastnictví v případech uvedených v odst. 1 a 2 zde není třeba zvlášť upravovat, protože se uplatní obecná úprava o nabytí vlastnictví smlouvou. Totéž platí i v případě řešeném v odst. 3, který vznik smlouvy finguje.

§ 136b

(1)  Věřitelům, kteří převezmou likvidační podstatu, náleží každému z nich na ní podíl určený poměrem výše jejich pohledávek; ve zbytku jejich pohledávky zanikají.

(2)  Jestliže některý z věřitelů odmítne účast na převzetí likvidační podstaty, jeho pohledávka zaniká.

§ 136c

(1)  Pokud věřitelé odmítnou likvidační podstatu převzít, jejich pohledávky zanikají a likvidační podstata přechází dnem zániku právnické osoby na stát. To likvidátor bez zbytečného odkladu oznámí úřadu příslušnému podle zvláštního zákona.

(2)   Bez zřetele k § 136 až § 136c náleží věřiteli, který je podle zákona věřitelem odděleným, uspokojení z jistoty, kterou byla jeho pohledávka zajištěna. Nebude-li oddělený věřitel takto plně uspokojen ve své pohledávce, náleží mu ve zbytku plnění podle § 136 až § 136b.

§ 137

(1) Jakmile likvidátor dokončí vše, co předchází naložení s likvidačním zůstatkem, nebo předání likvidační podstaty podle § 136a, anebo oznámení podle § 136c, vyhotoví konečnou zprávu o průběhu likvidace, v níž zejména uvede, jak bylo s likvidační podstatou naloženo, a popřípadě též návrh na použití likvidačního zůstatku. K témuž dni likvidátor vyhotoví účetní závěrku.

(2) Konečnou zprávu, návrh na použití likvidačního zůstatku a účetní závěrku předloží likvidátor ke schválení tomu, kdo jej ustavil do funkce. Kdo se stal likvidátorem podle § 128 odst. 3, předloží konečnou zprávu, návrh na použití likvidační zůstatku a účetní závěrku tomu orgánu právnické osoby, která má působnost jej odvolat z funkce, popřípadě působnost jej kontrolovat. Není-li takový orgán, předloží tyto doklady a návrhy ke schválení soudu.

(3) Neschválení dokumentů uvedených v odstavci 1 nebrání výmazu právnické osoby z veřejného rejstříku.

§ 138

(1) Z likvidačního zůstatku nelze vyplácet zálohy ani jej jinak použít, dokud nebudou uspokojeny nároky všech věřitelů, kteří své pohledávky přihlásili včas podle § 133.

(2) Je-li pohledávka sporná nebo není-li ještě splatná, lze likvidační zůstatek použít, jen byla-li věřiteli poskytnuta dostatečná jistota.

§ 139

(1) Likvidace končí použitím likvidačního zůstatku ve shodě s § 127 odst. 2, pokud z likvidace likvidační zůstatek vyplyne. Nabyla-li právnická osoba dědictví nebo odkaz s podmínkou, doložením času nebo s příkazem, dodrží likvidátor tato omezení. Jestliže však právnická osoba obdržela účelově vázané plnění z veřejných rozpočtů, použije likvidátor příslušnou část likvidačního zůstatku podle rozhodnutí orgánu, který plnění poskytl.

(2) V ostatních případech likvidace končí převzetím majetku věřiteli podle § 136a nebo oznámením podle § 136c.

(3) Do 30 dnů od skončení likvidace podá likvidátor návrh na výmaz právnické osoby z veřejného rejstříku.

§ 140

(1) Zjistí-li se ještě před výmazem právnické osoby z veřejného rejstříku její dosud neznámý majetek nebo objeví-li se potřeba jiných nezbytných opatření, likvidace neskončí a likvidátor tento majetek vypořádá nebo provede další nezbytná opatření. Po ukončení těchto jednání postupuje podle § 137 a 139; ustanovení § 113 odst. 3 použít nelze.

(2) Jestliže se dosud neznámý majetek právnické osoby zjistí až po jejím výmazu z veřejného rejstříku, nebo objeví-li se jiný zájem hodný právní ochrany, soud na návrh toho, kdo osvědčí právní zájem, zruší zápis o výmazu právnické osoby, likvidaci obnoví a jmenuje likvidátora. Po právní moci rozhodnutí příslušný orgán zapíše do veřejného rejstříku obnovení právnické osoby, skutečnost, že je v likvidaci, a údaje o likvidátorovi.

(3) Ke dni obnovení právnické osoby likvidátor sestaví zahajovací likvidační účetní rozvahu a provede soupis dodatečně zjištěného jmění právnické osoby.

(4) Při obnovení likvidace proto, že byl zjištěn dosud neznámý majetek právnické osoby, se obnoví pohledávky, které zanikly podle § 136b a § 136c.

Oddíl 2: Korporace

Pododdíl 1: Obecně o korporacích

§ 140a

(1) Korporaci vytváří sdružení osob.

(2) O právnické osobě tvořené sdružením osob i účelově vyčleněným majetkem platí, že je korporace. Také o právnické osobě tvořené jediným členem platí že je korporace.

§ 141

(1) Právní poměry korporací se spravují ustanoveními o jejich jednotlivých právních formách. Nejsou-li taková ustanovení, použijí se na tyto poměry ustanovení o spolku, vyjma § 149 odst. 3 a 5, § 154, 156, 176, 177, 192, 193, 194, 208 a 217.

(2) Pokud se jedná o veřejnoprávní korporace, nelze postupovat podle odstavce 1, vylučují-li to povaha a zásady veřejného práva nebo právní povaha takové korporace.

§ 142

(1) Korporace může mít jediného člena, připouští-li to zákon. V takovém případě jediný člen korporace v ní nemůže z vlastní vůle ukončit členství, ledaže v důsledku toho na jeho místo vstoupí nová osoba.

(2) Klesne-li počet členů korporace pod počet stanovený zákonem, soud ji i bez návrhu zruší a rozhodne o její likvidaci. Nejprve jí však poskytne přiměřenou lhůtu k zjednání nápravy.

§ 143

(1) Přijetím členství v korporaci přejímá každý přistupující člen povinnost chovat se vůči korporaci čestně a zachovávat její stanovy. Korporace je zavázána neznevýhodňovat jej a plně šetřit jeho členská práva a oprávněné zájmy.

(2) Jestliže některý z členů zneužije v korporaci svůj hlas k újmě celku, rozhodne soud na návrh toho, kdo prokáže právní zájem, že k hlasu tohoto člena nelze pro určitý případ přihlížet. Není-li návrh podán do tří měsíců ode dne, kdy byl hlas zneužit, právo podat návrh zaniká.

Pododdíl 2: Spolek

§ 144

(1) Alespoň tři osoby vedené společným zájmem mohou založit k jeho naplňování spolek jako samosprávný a dobrovolný svazek členů a sdružovat se v něm.

(2) Spolky mohou být členy dalších spolků. Vytvoří-li spolky dohodou o stanovách (§ 149) jako svůj svaz nový spolek, jehož účelem je uplatňování společného zájmu sdružených spolků, musí být v jeho názvu obsaženo označení naznačující svazový charakter spolku.

(3) Nikdo nesmí být nucen k účasti ve spolku a nikomu nesmí být bráněno vystoupit z něho.

(4) Členové spolku neručí za jeho dluhy.

(5) Vstup do spolku nelze podmínit vkladem.

§ 145

vypuštěn

§ 146

Název spolku musí obsahovat slovo „spolek“ nebo jiné označení naznačující spolkový poměr

§ 147

    Hlavní činnost spolku je uspokojování a ochrana těch zájmů, k jejichž naplňování je spolek zřízen. Podnikání nebo jiná výdělečná činnost není hlavní činností spolku .

§ 148

(1) Vedle hlavní činnosti může spolek též vyvíjet vedlejší hospodářskou činnost spočívající v podnikání nebo jiné výdělečné činnosti, pokud je její účel v podpoře hlavní činnosti nebo v hospodárném využití spolkového majetku.

(2) Zisk z činnosti spolku lze použít pouze pro spolkovou činnost, včetně správy spolku.

Ustavení spolku

§ 149

(1) Spolek se zakládá dohodou zakladatelů o stanovách. Podpisy zakladatelů musí být úředně ověřeny.

(2) Stanovy obsahují:

a) název a sídlo spolku,

b) jeho účel vymezením spolkové činnosti a způsobu jejího výkonu,

c) povinnosti, které mají členové vůči spolku, nebo   určení způsobu, jak jim budou takové povinnosti ukládány,

d) ustanovení o orgánech spolku,

e) způsob svolávání členské schůze,

f) způsob, jak se ustavují i odvolávají z funkcí členové statutárního orgánu a jak spolek zastupují,

g) způsob použití likvidačního zůstatku, nebo určení, jak se tento způsob stanoví, a

h) případné vymezení vedlejší hospodářské činnosti.

(3) Pokud stanovy určí, že členství je různého druhu, zároveň vymezí práva a povinnosti, která se pojí s jednotlivými druhy členství.

(4) Stanovy mohou zřídit ve spolku další orgány, zejména rozhodčí komisi nebo zvláštní kontrolní orgán činný ve sboru nebo jednotlivcem. Příjemcem plnění z veřejného rozpočtu však může být jen spolek, který zřídil kontrolní a revizní komisi.

(5) Stanovami lze též zřídit pobočný spolek (§ 156) jako organizační jednotku spolku. V takovém případě stanovy uvedou i o pobočném spolku alespoň údaje uvedené v odstavci 2. Ve stanovách lze rovněž upravit různé druhy členství v pobočném spolku nebo v něm zřídit kontrolní orgán.

§ 150

(1) Stanovy lze přijmout i usnesením ustavující schůze. Ustavující schůze je orgán tvořícího se spolku. Ustanovení o členské schůzi se na ni použijí obdobně.

(2) Má-li se konat ustavující schůze spolku, pak nejméně tři osoby jako přípravný výbor vypracují návrh stanov a svolají vhodným způsobem další zájemce o založení spolku k ustavující schůzi. Z ohlášení ustavující schůze musí být patrny alespoň místo a čas jejího zahájení, skutečnost, že na ní půjde o založení spolku včetně vymezení jeho spolkové činnosti a případných podmínek pro členství ve spolku, dále pak i údaj, kde a kdy je možné nahlédnout do návrhu stanov.

§ 150a

   Každý, kdo se dostaví na ustavující schůzi a splňuje podmínky pro členství ve spolku, zapíše se do seznamu přítomných, v němž se podepíše k údaji o svém jménu a bydlišti nebo sídlu. Správnost a úplnost seznamu ověří osoba pověřená k tomu přípravným výborem. Platí, že osoby zapsané v seznamu přítomných podaly řádnou přihlášku do spolku.

§ 150b

(1) Ustavující schůzi zahajuje osoba pověřená k tomu přípravným výborem. Ta jí také sdělí počet přítomných a seznámí ji s jednáními, která přípravný výbor v zájmu spolku již podstoupil. Dále navrhne ustavující schůzi spolku pravidla pro její jednání a navrhne volbu předsedajícího i případných dalších činovníků.

(2) Ustavující schůze volí členy těch spolkových orgánů, které podle určení zákona a stanov zvolit má.

(3) Ustavující schůze přijímá usnesení prostou většinou hlasů přítomných v době hlasování.

(4) Od návrhu stanov se ustavující schůze může odchýlit jen se souhlasem všech přítomných. Kdo hlasoval proti přijetí návrhu stanov, může od přihlášky do spolku odstoupit. O tom musí být učiněn záznam v listině přítomných opatřený podpisy odstupujícího a toho, kdo záznam učinil.

§ 151

    Pokud se na ustavující schůzi dostaví jen členové přípravného výboru, nelze ji konat. Členové přípravného výboru však mohou uzavřít dohodu o stanovách podle § 149 odst. 1.

§ 151a

(1) Spolek vzniká přijetím stanov.

(2) Spolek do šedesáti dnů po svém vzniku podá příslušnému veřejnému úřadu ohlášku pro zápis spolku do veřejného rejstříku.

(3)  ALTERNATIVA I: Členové spolku

     ALTERNATIVA II: Členové přípravného výboru, a byl-li ustaven statutární orgán spolku, pak spolu s členy přípravného výboru i členové statutárního orgánu, ručí za závazky spolku veškerým majetkem.

§ 152

(1)  Po vzniku spolku lze stanovy měnit usnesením členské schůze.

(2) Je-li podle určení stanov členství ve spolku různého druhu pak, pokud má změna stanov měnit práva nebo povinnosti členů s určitým druhem členství, musí s ní na zasedání členské schůze souhlasit kromě prosté většiny všech přítomných také prostá většina přítomných členů s tímto druhem členství.

(3) Je-li podle určení stanov členství v pobočném spolku různého druhu pak, pokud má změna stanov měnit práva nebo povinnosti členů pobočného s určitým druhem členství, musí být před zasedáním členské schůze svolána členská schůze pobočného spolku a s návrhem změny stanov musí souhlasit kromě prosté většiny všech přítomných také prostá většina přítomných členů s tímto druhem členství.

§ 152a

   Stanovy v úplném znění musí být uloženy v sídle spolku, případně též na dalších místech určených stanovami, k volnému nahlédnutí veřejnosti v době určené stanovami, jinak každý pracovní den v obvyklých provozních hodinách.

§ 153

(1) Ohlášku podává jménem spolku statutární orgán.

(2) Nebyl-li statutární orgán ustaven, podá ohlášku jménem spolku přípravný výbor. V ohlášce uvede, kdo z podepsaných členů přípravného výboru je zástupcem oprávněným přijímat písemnosti spolku.

(3) Přípravný výbor vykonává působnost statutárního orgánu, dokud členská schůze  nezvolí členy statutárního orgánu poprvé.

§ 154

   Nelze zapsat spolek jehož stanovy nemají předepsanou formu,  jejichž obsah  neodpovídá § 144 odst. 3, § 147,

nebo § 149 odst. 2 a 3, anebo jsou-li z jiného důvodu neplatné.

§ 155

Spolkový rejstřík

(1) Spolkový rejstřík je každému přístupný. Každý do něho může nahlížet a pořizovat si z něho opisy, kopie a výpisy. Na požádání vydá příslušný úřad žadateli opis nebo výpis ze zápisu ve spolkovém rejstříku nebo potvrzení o tom, že v tomto rejstříku zápis není.

(2) Skutečnosti zapsané ve spolkovém rejstříku jsou účinné vůči každému ode dne, kdy byl zápis proveden. Proti tomu, kdo jedná v důvěře v zápis ve spolkovém rejstříku, nemůže ten, jehož se zápis týká, namítat, že zápis neodpovídá skutečnosti.

§ 156

Pobočný spolek

(1) Právní osobnost pobočného spolku se odvozuje od právní osobnosti spolku hlavního. Pobočný spolek má práva a povinnosti a je s to nabývat je právním jednáním pod vlastním názvem v rozsahu určeném stanovami. Překročí-li pobočný spolek rozsah oprávnění právně jednat, je z jeho jednání oprávněn a zavázán hlavní spolek.

(2)  Hlavní spolek ručí za dluhy spolku pobočného a pobočný spolek ručí za dluhy hlavního spolku. Více pobočných spolků téhož hlavního spolku ručí za jeho dluhy společně a nerozdílně; zároveň ručí spolu s hlavním spolkem společně a nerozdílně za dluhy kteréhokoli z pobočných spolků.

(3) Název pobočného spolku musí obsahovat druhové označení, z něhož je patrné, že jde o pobočný spolek hlavního spolku. Dále musí obsahovat i příznačný prvek názvu hlavního spolku.

(4) Zřizuje-li hlavní spolek několik pobočných spolků, musí být jejich druhové označení stejné.

(5) Pobočný spolek vzniká zápisem provedeným příslušným úřadem na návrh hlavního spolku. Návrh musí obsahovat i údaj o statutárním orgánu pobočného spolku a o tom, které osoby jsou členy tohoto orgánu. O zápis pobočného spolku příslušný úřad vyrozumí hlavní i pobočný spolek. V ostatním platí § 153 a 154 obdobně.

(6) Zrušením hlavního spolku se zrušuje i pobočný spolek. Zánikem hlavního spolku pobočný spolek zaniká.

Členství

§ 157

(1) Členství ve spolku se váže na osobu člena; nelze je převést, ani nepřechází na právního nástupce.

(2) Člen spolku nemůže výkon členství přenechat jiné osobě.

(3) Pokud je členem spolku právnická osoba, určí pro styk se spolkem v členských otázkách svého zástupce, jinak spolek jedná s jejím statutárním orgánem. Jméno a bydliště zástupce právnické osoby spolek zapíše do seznamu členů spolku (§ 161) spolu s údaji o členství právnické osoby. 

§ 158

     Zakládajícími členy spolku jsou osoby, které uzavřely dohodu podle § 149 odst. 1 nebo § 150 odst. 1 a jejichž vůle být členem spolku ke dni jeho vzniku trvá.

§ 159

(1) Po vzniku spolku může členství v něm vzniknout jen přijetím za člena.

(2) Členskou přihláškou vyjadřuje uchazeč o členství bez výhrad vůli být vázán stanovami od okamžiku svého přijetí za člena spolku.

(3) O přijetí za člena rozhoduje orgán spolku k tomu povolaný stanovami. Neurčí-li stanovy takový orgán, rozhoduje o přijetí za člena statutární orgán spolku.

§ 160

(1) Vznik členství mohou stanovy vázat na zaplacení členského  příspěvku. V takovém případě stanovy určí výši a splatnost členského příspěvku, anebo stanoví, který orgán spolku určí výši a splatnost členského příspěvku a jakým způsobem. 

(2) Povinnost platit členský příspěvek lze stanovit jako opakovanou pro určitá období.

(3) Pokud stanovy upraví různé druhy členství, může se členský příspěšvek pro jednotlivé druhy členství lišit.

Seznam členů

§ 161

(1) Každý spolek vede seznam svých členů a provádí v něm zápisy a výmazy týkající se členství jednotlivých osob ve spolku. Má se za to, že osoba zapsaná v seznamu členů spolku (dále jen "seznam") je jeho členem. Při zřízení pobočného spolku vede pobočný spolek zvláštní seznam svých členů, hlavní spolek však ve svém seznamu zaznamená i tyto členy spolu s údajem o jejich členství v pobočném spolku.

(2) Seznam obsahuje:

a) jméno člena a jeho identifikující číslo,

b) jeho bydliště nebo sídlo,

c) den vzniku členství, případně i jeho druh, a

d) pokud členství zaniklo, pak také den zániku členství.

(3) Při různých druzích členství se do seznamu zapíše i druh členství a jeho změny.

(4) Stanovy mohou určit další údaje, které podléhají zápisům do seznamu.

(5) Každý, koho se zápis v seznamu týká, oznámí spolku bez zbytečného odkladu změnu zapisovaných skutečností. Změnu zapisovaných skutečností spolek do seznamu zapíše, jakmile ji zjistí. Nejedná-li se o zápis na návrh člena, musí jej spolek před provedením zápisu v seznamu vyrozumět; jemu náleží osmidenní lhůta k vznesení písemného protestu proti zápisu, který neodpovídá zákonu, stanovám nebo skutečnosti. Je-li protest vznesen, může spolek zápis do seznamu provést jen s přivolením soudu.

§ 162

(1) Spolek zpřístupní seznam ve svém sídle všem členům. Seznam členů pobočného spolku musí být zpřístupněn též v sídle pobočného spolku. Neurčují-li stanovy nic jiného, musí být seznam zpřístupněn každý pracovní den v běžnou provozní dobu. Stanovy mohou určit, že seznam členů zpřístupněn nebude, pokud to vyžaduje povaha spolku nebo charakter jeho činnosti.

(2) Každý člen, a to i bývalý, obdrží od spolku, požádá-li o to, na náklady spolku potvrzení s výpisem ze seznamu o údajích o své osobě nebo potvrzení o tom, že určité skutečnosti o něm v seznamu zapsány nejsou. Požádat lze i o výpis s údaji již vymazanými, včetně potvrzení o datu a důvodu výmazu.

(3) Namísto zemřelého člena může vydání potvrzení žádat jeho manžel, dítě nebo rodič; není-li žádný z nich, může vydání potvrzení žádat jiná osoba blízká, prokáže-li zájem hodný právní ochrany.

§ 163

     Nestanoví-li zvláštní zákon něco jiného, může být seznam uveřejněn se souhlasem všech členů. Člen může projevit nesouhlas i s uveřejněním jen některých údajů ze seznamu o své osobě. Při uveřejnění neúplného seznamu v něm spolek poznamená, že je seznam neúplný.

Zánik členství

§ 164

(1) Členství ve spolku zaniká

a) vystoupením,

b) vyloučením,

c) dalšími způsoby uvedenými v zákoně nebo ve stanovách.

(2) Pokud stanovy váží trvání členství na placení členského příspěvku, mohou spojit zánik členství též s jeho nezaplacením. V takovém případě však musí být dlužník spolkem po splatnosti členského příspěvku písemně vyzván k jeho úhradě v dodatečné lhůtě, kterou určí stanovy, jinak ve lhůtě šedesáti dnů. Nezaplatí-li člen členský příspěvek ani dodatečně, uplynutím této lhůty jeho členství zaniká. O této skutečnosti spolek člena písemně vyrozumí.

§ 165

    Člen může ze spolku vystoupit svým prohlášením učiněným na členské schůzi, nebo prohlášením doručeným spolku. Členství ve spolku končí oznámením prohlášení.

§ 166

(1) Neurčí-li stanovy další důvody, lze člena ze spolku vyloučit pro závažné porušení povinností stanovených v § 143, pokud člen ani po písemné výzvě spolku nezjedná v přiměřené lhůtě nápravu. Na možnost vyloučení musí být člen ve výzvě upozorněn.

(2) O vyloučení lze rozhodnout do jednoho roku ode dne, kdy důvod pro vyloučení nastal.

(3) Neurčí-li stanovy jinak, může návrh na vyloučení podat písemně s uvedením okolností a důvodů kterýkoli člen.

(4) Neurčí-li stanovy jiný kolektivní orgán, rozhoduje o vyloučení člena výbor. Člen musí mít příležitost se s návrhem na vyloučení seznámit, žádat o jeho vysvětlení a uvést i doložit vše, co mu je k prospěchu. Je-li ve spolku zřízena kontrolní komise, předem se k návrhu na vyloučení vyjádří.

(5) Rozhodnutí o vyloučení se doručí vyloučenému členu. V rozhodnutí musí být uveden důvod vyloučení.

(6) Pokud o vyloučení člena rozhoduje jiný orgán spolku než členská schůze, může člen do patnácti dnů od doručení rozhodnutí písemně navrhnout, aby je členská schůze přezkoumala, a uvést pro to důvody. Stanovy mohou určit, že takový návrh přezkoumá namísto členské schůze rozhodčí komise. Jestliže rozhodnutí o vyloučení odporuje zákonu nebo stanovám, příslušný orgán je zruší; jinak je potvrdí. Ustanovení odstavce 5 platí obdobně.

(7) Vyloučený člen může do tří měsíců od doručení konečného rozhodnutí spolku o svém vyloučení napadnout u soudu návrhem na vyslovení jeho neplatnosti; jinak toto právo zaniká. Nebylo-li mu rozhodnutí doručeno, může člen návrh podat do tří měsíců ode dne, kdy se o něm dozvěděl, nejdéle však do jednoho roku ode dne, kdy byl po vydání rozhodnutí zánik jeho členství vyloučením zapsán do seznamu členů, jinak toto právo zaniká.

(8) Ustanovení odstavců 4 až 7 se nepoužijí, pokud o vyloučení člena rozhoduje rozhodčí komise.

Organizace spolku

§ 167

(1)  Orgány spolku jsou statutární orgán (výbor nebo předseda) a členská schůze, případně též kontrolní komise nebo rozhodčí komise. Za výbor jedná jeho předseda neurčí-li stanovy jinak. Stanovy mohou pro orgány spolku určit také jiná označení, pokud tím nevzbudí klamný dojem o jejich povaze, popřípadě zřídit další orgány spolku.

(2) Členem orgánu spolku může být jen člen spolku. Pokud členství ve spolku náleží právnické osobě, může za člena v orgánu spolku navrhnout svého zaměstnance, člena nebo člena svého orgánu. Za plnění jejich povinností vzniklých z výkonu funkce v orgánu spolku tato právnická osoba ručí.

ALTERNATIVA:

(2) Členem orgánu spolku může být jen člen spolku. Pokud členství ve spolku náleží právnické osobě, pak tato osoba zmocní svého zaměstnance, člena nebo člena svého orgánu jednat za ni v orgánech spolku.

(3) Členství v orgánu spolku, není-li jen čestné, je vázáno na funkční období určené stanovami. Pokud stanovy neurčí kratší délku funkčního období, je funkční období pětileté.

(4)  Stanovy mohou určit, že kolektivní orgán spolku, volený členskou schůzí, pokud počet jeho členů neklesl pod polovinu, může kooptovat náhradní členy do konání nejbližší členské schůze. Jestliže členská schůze zvolila ve shodě s určením stanov náhradníky, doplní příslušný orgán chybějícího člena z řad náhradníků způsobem upraveným ve stanovách.

(5) Stanovy mohou určit působnost orgánů spolku podrobněji.

§ 168

(1) Členy výboru nebo předsedu volí a odvolává členská schůze, ledaže stanovy určí jinak.

(2) Za výbor jedná jménem spolku jeho předseda, ledaže stanovy určí jinak.

Členská schůze

§ 169

(1) Nejvyšší orgán spolku je členská schůze. Náleží jí přezkoumat a hodnotit činnost všech dalších orgánů i jejich členů, rozhodovat o schválení řádné, mimořádné nebo konsolidované účetní závěrky a o naložení se ziskem spolku nebo o řešení jeho ztráty, o změnách stanov a o zrušení spolku s likvidací nebo jeho přeměně a další působnost vyplývající ze stanov.

(2) Členská schůze se musí konat nejméně jedenkrát do roka.

(3) Členskou schůzi svolává statutární orgán spolku.

§ 170

(1) Členská schůze musí být svolána z podnětu

a) alespoň třetiny členů spolku, neurčí-li stanovy k tomu účelu   počet nižší, anebo

b) kontrolního orgánu spolku.

   Podnět musí obsahovat údaj o zmocněnci pro právní styk se spolkem a návrh pořadu jednání.

(2) Pokud statutární orgán spolku členskou schůzi nesvolá do třiceti dnů ode dne, kdy mu byl podnět doručen, může ten, kdo podnět podal, svolat členskou schůzi na náklady spolku sám. Soud může na návrh zmocněnce uvedeného v podnětu spolku nařídit, aby mu spolek na tyto náklady vyplatil přiměřenou zálohu.

§ 171

(1)  Neurčí-li stanovy jiný způsob ohlášení, svolá se členská schůze k zasedání pozvánkou zaslanou členům ve lhůtě určené stanovami, jinak nejméně třicet dnů před jeho konáním, na adresy uvedené v seznamu podle § 161. Z ohlášení zasedání členské schůze musí být zřejmé místo, čas a pořad zasedání.

(2) Je-li zasedání svoláno podle § 170, může být jeho pořad proti návrhu uvedenému v podnětu měněn jen se souhlasem toho, kdo podnět podal.

(3) Místo a čas zasedání členské schůze se určí tak, aby co nejméně omezovaly možnost členů účastnit se ho.

(4) Kdo zasedání členské schůze svolal, může je odvolat nebo odložit stejným způsobem, jakým bylo ohlášeno. Stane-li se tak méně než týden před oznámeným datem zasedání, nahradí spolek členům, kteří se na zasedání dostavili podle původního ohlášení, účelně vynaložené náklady.

(5) Je-li zasedání svoláno podle § 170, může být odvoláno či odloženo jen na návrh nebo se souhlasem toho, kdo k němu dal podnět.

§ 172

(1) Každý člen je oprávněn účastnit se zasedání členské schůze, uplatňovat návrhy i protinávrhy a požadovat i dostat na ní vysvětlení záležitostí spolku, vztahuje-li se požadované vysvětlení k předmětu jednání členské schůze. Požaduje-li člen na zasedání členské schůze informaci o skutečnostech, které zákon uveřejnit zakazuje nebo jejichž prozrazení by spolku způsobilo vážnou újmu, nelze mu ji poskytnout.

(2) Každý člen má při zasedání členské schůze jeden hlas, ledaže stanovy určí jinak.

(3) Neurčí-li stanovy vyšší počet, je členská schůze schopna usnášet se za účasti prosté většiny členů spolku a přijímá svá rozhodnutí prostou většinou hlasů přítomných v době usnášení. Neurčí-li stanovy jinak, hlasuje se veřejným hlasováním.

(4) Neurčí-li stanovy jinak, hlasuje se nejprve o protinávrhu člena.

(5) Pokud stanovy při úpravě různých druhů členství ve spolku určí, že s určitým druhem členství je spojen hlas jen poradní, nepřihlíží se k nim pro účely odstavce 3. Tím není dotčeno ustanovení § 152 odst. 2.

§ 173

(1)  Zasedání členské schůze zahájí osoba pověřená k tomu tím, kdo zasedání svolal. Není-li to možné, zahájí je jedna z osob přítomných za svolavatele zasedání. Není-li možné ani to a neurčí-li stanovy jinak, zahájí ji kdokoli z přítomných členů.

(2) Kdo členskou schůzi zahájí, ověří rovněž, je-li schopna usnášet se a potvrdí to na listině přítomných. Poté zajistí volbu předsedy zasedání a případně i dalších činovníků, pokud jejich volbu vyžadují stanovy.

(3) Předseda projedná celý pořad jednání tak, jak byl ohlášen, ledaže se členská schůze sama usnese na předčasném ukončení zasedání.

(4) Záležitost, která nebyla zařazena na pořad jednání členské schůze při ohlášení jejího zasedání, lze rozhodnout jen za účasti a se souhlasem všech členů spolku oprávněných o ní hlasovat.

§ 174

(1) Statutární orgán spolku zajistí vyhotovení zápisu ze zasedání členské schůze do třiceti dnů od jejího ukončení, neurčí-li stanovy lhůtu kratší. Není-li to možné, vyhotoví zápis ten, kdo zasedání předsedal, nebo koho tím pověřila členská schůze.

(2) Ze zápisu musí být patrné, kdo zasedání svolal a jak, kdo je zahájil a kdo mu předsedal, jaké případné další činovníky členská schůze zvolila, jaká usnesení přijala a kdy byl vyhotoven. Přílohy zápisu tvoří listina přítomných a doklad o ohlášení zasedání, pokud byly vyhotoveny písemně.

(3) Každý člen spolku může nahlížet do zápisů ze zasedání členské schůze za podmínek určených stanovami. Neurčí-li stanovy jinak, lze toto právo vykonat v sídle spolku každý pracovní den v běžnou provozní dobu.

§ 175

    Na usnesení členské schůze, které

a) se příčí dobrým mravům, nebo

b) mění stanovy tak, že jejich obsah odporuje donucujícím ustanovením zákona, se hledí, jako by nebylo přijato.

§ 176

Dílčí členské schůze

(1) Stanovy mohou určit, že se členská schůze bude konat formou dílčích členských schůzí, případně též, o kterých záležitostech tímto způsobem rozhodnout nelze. Připustí-li stanovy konání dílčích členských schůzí, pak rovněž určí období, v němž se všechny členské schůze musí konat. Při rozhodování se sčítají hlasy odevzdané na všech dílčích členských schůzích.

(2) Dílčí členské schůze nemohou rozhodovat o zrušení spolku.

§ 177

Shromáždění delegátů

(1) Stanovy mohou z organizačních důvodů, zejména se zřetelem k počtu členů spolku, určit, že působnost členské schůze plní shromáždění delegátů. V tom případě též stanoví, v jakém rozsahu ji plní.

(2) Každý delegát musí být volen stejným počtem hlasů. Není-li to dobře možné, mohou stanovy předepsat pro volbu delegátů rozumnou odchylku.

§ 178

Náhradní zasedání členské schůze

(1) Není-li členská schůze na svém zasedání schopna usnášet se, může statutární orgán nebo ten, kdo původní zasedání svolal, svolat novým ohlášením ve lhůtě patnácti dnů od předchozího zasedání členskou schůzi na náhradní zasedání. Z ohlášení musí být zřejmé, že se jedná o náhradní zasedání členské schůze. Náhradní zasedání členské schůze se musí konat nejpozději do šesti týdnů ode dne, na který bylo zasedání členské schůze předtím svoláno.

(2) Na náhradním zasedání může členská schůze jednat jen o záležitostech zařazených na pořad předchozího zasedání, rozhodnutí však může přijmout, i když se na ně nedostaví prostá většina členů spolku.

(3) Obdobně se postupuje, rozhoduje-li členská schůze na zasedání dílčích členských schůzí či rozhoduje-li namísto ní shromáždění delegátů.

(4) Stanovy mohou určit, že náhradní zasedání členské schůze musí být svoláno povinně, a to i jen pro určité případy. Stanovy mohou konání náhradního zasedání členské schůze rovněž vyloučit, anebo i stanovit, o čem na náhradním zasedání členské schůze rozhodnout nelze.

§ 179

Neplatnost usnesení členské schůze

(1) Každý člen spolku nebo ten, kdo na tom má zájem hodný právní ochrany, může navrhnout soudu vyslovení neplatnosti usnesení členské schůze pro jeho rozpor s právními předpisy nebo stanovami.

(2) Návrh podle odstavce 1 lze podat do tří měsíců ode dne

a) kdy se konalo zasedání členské schůze,

b) kdy se navrhovatel o uskutečněném zasedání dozvěděl nebo   dozvědět mohl, pokud zasedání členské schůze nebylo řádně ohlášeno a navrhovatel se ho z toho důvodu nemohl zúčastnit, nejpozději však do jednoho roku od zasedání, nebo

c) kdy se navrhovatel dozvěděl nebo mohl dozvědět o usnesení,   které bylo uvedeno v zápisu ze zasedání členské schůze, ačkoli je členská schůze nepřijala, nejpozději však do jednoho roku od vyhotovení zápisu,

jinak právo podat návrh zaniká.

(3) V pochybnostech se má za to, že se zasedání členské schůze konalo v den uvedený v zápise ze zasedání a že zápis byl vyhotoven v den, kdy byl datován.

(4) Soud neplatnost usnesení nevysloví, jestliže došlo k porušení právních předpisů nebo stanov, které nemělo závažné právní následky, a je-li v zájmu spolku, hodném právní ochrany, neplatnost usnesení nevyslovit. Soud nevysloví neplatnost usnesení ani tehdy, jestliže by tím bylo podstatně zasaženo do práva třetí osoby nabytého v dobré víře.

(5) Výrok rozhodnutí podle odstavců 1 až 4 je závazný pro každého.

(6) Členovi, vůči němuž spolek při ohlašování zasedání členské schůze nebo při jejím zasedání závažně porušil jeho členské právo, náleží přiměřené zadostiučinění podle části čtvrté tohoto zákona. Toto právo musí být uplatněno

a) ve lhůtě pro podání návrhu na vyslovení neplatnosti usnesení   podle odstavce 2, avšak

b) pokud byl návrh podaný podle odstavce 2 zamítnut z důvodu   uvedeného v odstavci 4, může navrhovatel požadovat přiměřené zadostiučinění do tří měsíců ode dne právní moci rozhodnutí o zamítnutí návrhu,

jinak jeho právo zaniká.

(7) Jestliže má být řízení o návrhu podaném podle odstavce 1 a 2 zastaveno pro překážku, kterou lze vstupem dalšího navrhovatele do řízení a jeho jednáním odstranit, a je-li tu zvláštní zájem členů spolku, kteří návrh nepodali, hodný právní ochrany, soud řízení nezastaví. V takovém případě soud vydá a vyvěsí na úřední desce soudu usnesení, v němž uvede

a) jakého případu se řízení o neplatnost usnesení členské schůze   týká,

b) z jakého důvodu má být řízení zastaveno a jak lze překážku   odstranit a

c) poučení, že řízení bude zastaveno, pokud k podanému návrhu   do tří měsíců od vyvěšení usnesení nepřistoupí další navrhovatel a neodstraní-li v této lhůtě překážku odůvodňující zastavení řízení.

(8) Usnesení soud na náklady navrhovatele vhodným způsobem ve zkráceném znění uveřejní a uvede, kdy končí lhůta podle odstavce 7 písm. c). Uplyne-li lhůta marně, soud řízení zastaví.

Poznámka : Odstavce 5, 7 a 8 obsahují procesní normy. Zvážit, zda mají být ponechány v občanském zákoníku, anebo přenechány úpravě o.s.ř.

§ 179a

   Pro členskou schůzi, dílčí členskou schůzi a pro shromáždění delegátů se nepoužijí § 106a, § 107 a 108.

§ 179b

   Spolky, které mají méně něž …. členů, se mohou ve stanovách odchýlit od ustanovení § 170 až 178 a § 179a.

Kontrolní komise

§ 180

(1) Kontrolní komise má alespoň tři členy.

(2) Kontrolní komise pověří svého člena k zastupování spolku pro případ, že

a) spolek uplatňuje práva proti členu statutárního orgánu nebo

b) všichni členové statutárního orgánů uplatňují právo proti spolku.

§ 180a

(1) Kontrolní komise zejména

a) kontroluje, zda jsou členské a hospodářské záležitosti spolku řádně vedeny,

b) dohlíží na účetnictví spolku a přezkoumává účetní závěrku, stejně jako výroční zprávu, má-li ji spolek povinnost zpracovat, a vyjadřuje se k nim,

c) dohlíží, zda spolek vykonává svou činnost v souladu s právními předpisy a stanovami,

d) upozorňuje statutární orgán na zjištěné nedostatky a navrhuje mu jejich odstranění,

e) nejméně jedenkrát ročně podává zprávu členské schůzi o své činnosti.

(2) Členové kontrolní komise mohou při výkonu její působnosti nahlížet do účetních knih a dalších dokladů spolku. Mohou požadovat od členů dalších orgánů spolku nebo od jeho zaměstnanců vysvětlení k jednotlivým záležitostem.

§ 181

(1) Členy kontrolní komise volí a odvolává členská schůze.

(2) Neurčí-li stanovy další omezení, není funkce člena kontrolní komise slučitelná s funkcí člena statutárního orgánu nebo likvidátora.

§ 182

vypuštěn

§ 183

    Pokud stanovy určí, že kontrolní nebo revizní činnost ve spolku vykonává orgán tvořený jednotlivcem, použijí se na takový orgán § 180 odst. 2 přiměřeně a § 180 odst. 4 a § 181 odst. 1 a 2 obdobně.

Rozhodčí komise

§ 184

(1) Členy rozhodčí komise volí a odvolává členská schůze. Rozhodčí komise musí mít alespoň tři členy.

(2) Členem rozhodčí komise může být jen bezúhonná osoba starší osmnácti let, která ve spolku nepůsobí jako člen jeho jiného orgánu.

(3) Pokud nikdo nenavrhl vyslovení neplatnosti usnesení členské schůze o volbě člena rozhodčí komise, platí s výhradou změny okolností, že byl zvolen člen bezúhonný.

§ 185

(1) Do působnosti rozhodčí komise náleží rozhodnutí o vyloučení člena ze spolku. Rozhoduje též spory mezi členem a spolkem o placení členských příspěvků a další sporné záležitosti náležející do spolkové samosprávy v rozsahu určeném stanovami.

(2) Rozhodčí komise může záležitost projednat a rozhodnout jen za přítomnosti prosté většiny svých členů, nejméně však tří.

§ 186

(1) Rozhodčí řízení se zahajuje buď na návrh člena, nebo na návrh spolku.

(2) V návrhu se uvede, kdo návrh podává a co uplatňuje, proti komu návrh směřuje, vylíčení rozhodných skutečností a jak lze tyto skutečnosti prokázat.

(3) Návrh se doručuje na adresu uvedenou ve stanovách v tolika vyhotoveních, kolik je stran sporu. Není-li ve stanovách adresa uvedena, doručuje se návrh rozhodčí komisi na adresu sídla spolku. Dnem doručení návrhu je rozhodčí řízení zahájeno.

(4) Jednoho ze svých členů komise pověří přijímáním návrhů. Pověřený člen vede seznam podaných návrhů. Poznamenává do něho den podání návrhu, údaj o navrhovateli a odpůrci a stručné označení předmětu sporu. Pověřený člen komise zajistí rovněž odstranění případných závad návrhu a zašle jej ostatním stranám sporu.

(5) Navrhovatel může návrh vzít zpět. V tom případě se zpětvzetí poznamená do seznamu návrhů a rozhodčí komise řízení zastaví. Rozhodčí komise řízení zastaví též, není-li v její působnosti spor rozhodnout.

§ 187

(1) Předseda rozhodčí komise ji svolá tak, aby spor projednala co nejdříve a aby záležitost rozhodla nejpozději do tří měsíců od podání návrhu. Nestane-li se tak, postoupí rozhodčí komise k písemnému podání strany návrh spolu se spisem k rozhodnutí soudu a strany o tom vyrozumí. Podání se zaznamená do seznamu návrhů.

(2) Jednání rozhodčí komise musí být svoláno tak, aby to co nejméně omezovalo možnost stran účastnit se ho. Při každém jednání musí být stranám poskytnuta příležitost účastnit se ho a vyjádřit se k projednávané záležitosti.

(3) Je-li rozumný důvod očekávat, že spor lze odstranit dohodou o narovnání, pokusí se předseda rozhodčí komise narovnání zprostředkovat, a dojde-li k němu, zajistí jeho písemné vyhotovení a předloží je stranám k podpisu. Řízení o narovnání končí podpisem dohody poslední stranou.

§ 188

(1) Stanovy určí, zda je jednání rozhodčí komise veřejné. Pokud jednání veřejné není, může si každá ze stran vyžádat při jednání přítomnost nanejvýš dvou důvěrníků z řad členů spolku.

(2) Při jednání podá pověřený člen rozhodčí komise zprávu o předmětu sporu. Poté rozhodčí komise posoudí tvrzení stran a porovná je s důkazy, které strany označí.

(3) Pokud v průběhu rozhodčího řízení nedošlo k dohodě o narovnání, rozhodčí komise spor v neveřejné poradě zhodnotí a rozhodne jej podle právních předpisů a stanov. Pokud strany požadují před vyhlášením rozhodnutí náhradu nákladů rozhodčího řízení, přizná rozhodčí komise úspěšné straně náhradu účelně vynaložených nákladů k tíži strany neúspěšné.

(4) Rozhodnutí rozhodčí komise oznámí její předseda stranám na konci jednání, sdělí jim stručně jeho důvody a poučí je o možnosti podat námitky.

(5) Předseda komise zajistí vyhotovení zápisu o jednání rozhodčí komise a vyhotovení jejího rozhodnutí.

§ 189

(1) Ze zápisu o jednání rozhodčí komise musí být zřejmé, že jde o zápis o jejím jednání, kdy, kde a v jakém složení jednala, v jaké záležitosti, kdo jsou strany a jejich případní zástupci a důvěrníci, zda byli přítomni, alespoň stručný popis průběhu jednání a znění dohody stran o narovnání nebo výrok rozhodnutí.

(2) Zápis podepisuje předseda rozhodčí komise a zapisovatel. Jestliže při jednání byla uzavřena dohoda o narovnání, podepíší zápis také strany.

§ 190

(1) Písemné vyhotovení rozhodnutí musí obsahovat označení orgánu, který je vydal, výrok, jak bylo rozhodnuto, stručné odůvodnění a poučení, u kterého orgánu a v jaké lhůtě lze proti němu podat námitky. Písemné vyhotovení rozhodnutí podepíší předseda rozhodčí komise a zapisovatel.

(2) Rozhodnutí musí být doručeno stranám. Vydání rozhodnutí a den jeho doručení se zaznamenají v seznamu podaných návrhů.

§ 191

(1) Proti rozhodnutí rozhodčí komise může strana v řízení neúspěšná podat námitky. Námitky musí být doručeny do patnácti dnů od doručení rozhodnutí na adresu sídla spolku.

(2) Námitky musí kromě náležitostí předepsaných pro návrh uvést důvody nesprávnosti rozhodnutí rozhodčí komise. Mohou obsahovat také označení případných dalších důkazů k prokázání nebo vyvrácení uplatňovaného nároku.

§ 192

(1) Byly-li podány námitky, zaznamená se to v seznamu návrhů. Rozhodčí komise návrh spolu se spisem do patnácti dnů od doručení námitek postoupí k rozhodnutí soudu. O postoupení rozhodčí komise vyrozumí strany.

(2) Jestliže rozhodčí komise návrh soudu nepostoupí, může strana uplatnit svůj nárok u soudu podle zvláštního zákona přímo a uvede důvod, z jakého tak činí.

(3) Opožděně podané námitky soud odmítne.

§ 193

(1) Pokud proti rozhodnutí nelze podat námitky, nebo pokud byly námitky odmítnuty, anebo pokud je strana vzala před vyhlášením rozsudku soudu zpět, stává se rozhodnutí rozhodčí komise vykonatelným. Předseda rozhodčí komise na žádost strany poznamená na rozhodnutí, kdy se stalo vykonatelným.

(2) Týká-li se vykonatelné rozhodnutí rozhodčí komise údaje zapisovaného do seznamu členů, spolek rozhodnutí provede zápisem do seznamu.

(3) Zavazuje-li vykonatelné rozhodnutí rozhodčí komise stranu k plnění, může se oprávněná strana domoci jeho výkonu podle zvláštního zákona.

(4) Pokud bylo vykonatelné rozhodnutí rozhodčí komise vydáno v rozporu se zákonem, soud je zruší k návrhu některé ze stran podanému do tří let ode dne, kdy se rozhodnutí stalo vykonatelným.

Zrušení spolku

§ 194

(1) Pokud příslušný úřad zjistí, že spolek

a) vyvíjí činnost uvedenou v § 103a odst. 3 nebo

b) vyvíjí činnost vyhrazenou politickým stranám a politickým hnutím zřízeným podle zvláštního zákona nebo

c) vyvíjí činnost vyhrazenou církvím a náboženským společnostem zřízeným podle zvláštního zákona nebo

d) vyvíjí činnost vyhrazenou právnickým osobám určeným k provozu podnikání,

e) nutí osoby k členství ve spolku nebo k účasti na jejich   činnosti nebo k jeho podpoře nebo brání členům ze spolku vystoupit nebo

f) vyvíjí činnost směřující k způsobení újmy osob, které jsou   členy jiné korporace nebo se účastní její činnosti nebo ji podporují, nebo

neprodleně na to spolek upozorní a vyzve jej, aby od takové činnosti v přiměřené době upustil.

(2) Jestliže spolek přes výzvu v činnosti uvedené v odstavci 1 pokračuje, příslušný úřad rozhodne o jeho zrušení s likvidací a ustanoví spolku likvidátora. Pro jmenování likvidátora se použije obdobně § 130 odst. 3 a 5 a § 197.

(3) Tímto ustanovením není dotčen § 115.

§ 195

    Odborovou organizaci a organizaci zaměstnavatelů nelze zrušit rozhodnutím vydaným podle § 194 odst. 2. Pokud příslušný úřad zjistí, že odborová organizace nebo organizace zaměstnavatelů vyvíjí činnosti uvedené v § 194 odst. 1, navrhne, aby ji zrušil soud.

Likvidace spolku

§ 196

(1) Při zrušení spolku s likvidací musí být soupis jmění sestavený likvidátorem podle § 134 zpřístupněn v sídle spolku všem členům. Neurčují-li stanovy nic jiného, musí být soupis jmění zpřístupněn v sídle spolku každý pracovní den v běžnou provozní dobu.

(2) Soupis jmění likvidátor vydá proti úhradě nákladů každému členu, který o to požádá.

§ 197

   Nebyl-li podán jiný návrh, či nelze-li návrhu vyhovět, může soud při postupu podle § 130 odst. 3 nebo 5 likvidátorem spolku jmenovat i bez jeho souhlasu, nelze-li likvidátorem jmenovat člena statutárního orgánu, některého z členů kontrolního orgánu. Jestliže není možné jmenovat ani jeho, ustanoví soud likvidátorem některého člena spolku. Takový likvidátor nemůže ze své funkce odstoupit. Může však navrhnout soudu, aby jej funkce zprostil, prokáže-li, že na něm nelze spravedlivě požadovat, aby funkci vykonával.

§ 198

(1) Neurčí-li stanovy jinak, zpeněží likvidátor likvidační podstatu pouze v tom rozsahu, v jakém to je nutné pro splnění dluhů spolku.

(2) S likvidačním zůstatkem naloží likvidátor podle stanov.

(3) Neurčí-li stanovy, jak má být s likvidačním zůstatkem naloženo, převede jej likvidátor ve prospěch spolku, který má shodný nebo obdobný účel. Není-li to možné, převede likvidátor likvidační zůstatek ve prospěch obce, v níž má spolek sídlo. Jestliže obec nabídku do dvou měsíců od jejího doručení nepřijme, přechází likvidační zůstatek na stát.

(4) Pokud likvidační zůstatek převezme obec nebo stát, mohou jej použít jen k plnění veřejně prospěšných cílů.

Fúze spolků

§ 199

(1) Smlouvu o fúzi uzavírají zúčastněné spolky jako smlouvu o sloučení spolků nebo jako smlouvu o splynutí spolků.

(2) Smlouva o fúzi obsahuje:

a) údaje o názvu, sídle a identifikujícím čísle zúčastněných spolků s uvedením, který spolek je zanikající a který je nástupnický,

b) určení, v jaké struktuře přejímá nástupnický spolek části práv a povinností zanikajícího spolku,

c) rozhodný den.

(3) Pokud dochází v důsledku sloučení ke změně stanov nástupnického spolku, obsahuje smlouva o sloučení spolků také dohodu o této změně.

(4) Smlouva o splynutí spolků obsahuje též dohodu o stanovách nástupnického spolku.

§ 200

(1) Zúčastněné spolky si před uzavřením smlouvy o fúzi navzájem zpřístupní své majetkové evidence a poskytnou další informace a písemnosti potřebné pro posouzení právních a hospodářských důsledků fúze.

(2) Kdo se seznámí s údaji podle odstavce 1, zachová mlčenlivost o skutečnostech, které zákon zakazuje uveřejnit nebo jejichž prozrazení může zúčastněnému spolku způsobit vážnou újmu.

§ 201

    Společně s návrhem smlouvy o fúzi vyhotoví členové statutárních orgánů zúčastněných spolků i zprávu vysvětlující hospodářské a právní důvody i důsledky fúze.

§ 202

(1) Členové kontrolních orgánů zúčastněných spolků přezkoumají účetnictví každého ze zúčastněných spolků a vyhotoví zprávu o skutečnostech, které jsou předmětem jejich účetnictví, včetně stanoviska

a) k návrhu smlouvy o fúzi,

b) k hospodářským důsledkům fúze a

c) ke zprávě podle § 201.

(2) Jestliže některý ze zúčastněných spolků nemá kontrolní orgán, splní povinnosti podle tohoto ustanovení členové jeho statutárního orgánu; tehdy však nevyhotoví stanovisko podle odstavce 1 písm. c).

§ 203

(1) Zpráva podle § 201 nebo § 202 může být vyhotovena i jako společná pro všechny zúčastněné spolky.

(2) Zpráva podle § 201 nebo § 202 nemusí být vyhotovena, pokud jsou všichni členové zúčastněného spolku členy jeho statutárního nebo kontrolního orgánu, anebo pokud s tím souhlasí všichni členové zúčastněného spolku.

§ 204

(1) Zasedání členské schůze, kterému bude smlouva o fúzi předložena ke schválení, musí ten, kdo je svolává, ohlásit nejméně třicet dnů před jeho konáním. V této lhůtě musí být zpřístupněny všem členům

a) návrh smlouvy o fúzi,

b) má-li dojít v důsledku smlouvy o sloučení ke změně stanov nástupnického spolku, také návrh úplného znění stanov nástupnického spolku,

c) výkaz majetku a závazků všech zúčastněných spolků,

d) zahajovací rozvaha nástupnického spolku a

e) zprávy podle § 201 a 202, ledaže jejich vyhotovení není podle § 203 nutné.

Neurčují-li stanovy nic jiného, musí být tyto dokumenty členům zpřístupněny v sídle spolku každý pracovní den v běžnou provozní dobu.

(2) Pokud byla konečná účetní závěrka podle odstavce 1 písm. c) sestavena z údajů ke dni, od něhož ke dni vyhotovení návrhu smlouvy o fúzi uplynulo více než šest měsíců, vyhotoví zúčastněný spolek také mezitímní účetní závěrku.

Poznámka: nutno dořešit znění § 204 odst. 1 písm. c) a odst. 2. Zvážit zobecnění navrhované úpravy.

§ 205

(1) Nejméně třicet dnů před zasedáním členské schůze zveřejní zúčastněné spolky společné oznámení, v němž uvedou, jakých spolků se fúze týká a který spolek se stane spolkem nástupnickým.

(2) Povinnost podle odstavce 1 nemá spolek, který není příjemcem plnění z veřejného rozpočtu, který má zanedbatelný počet věřitelů a jehož celková výše dluhů je zanedbatelná.

§ 205a

(1) Věřitel zúčastněného spolku je může požadovat k zajištění své pohledávky dostatečnou jistotou, jestliže se v důsledku fúze její dobytnost zhorší.

(2) Pokud věřitel prokáže, že se v důsledku fúze dobytnost jeho pohledávky zhorší podstatným způsobem, je oprávněn nabýt dostatečnou jistotu ještě před zápisem fúze do spolkového rejstříku.

(3) Právo podle odstavce 2 náleží věřiteli, který přihlásí svou pohledávku do šesti měsíců ode dne, kdy se zápis fúze stal účinným vůči třetím osobám.

§ 206

(1) Návrh smlouvy o fúzi schvalují členské schůze zúčastněných spolků. Členská schůze může návrh smlouvy o fúzi jen schválit nebo odmítnout.

(2) Ten, kdo za zúčastněný spolek návrh smlouvy o fúzi podepisuje, připojí k podpisu kromě náležitostí uvedených v § 109 odst. 2 také údaj, že návrh smlouvy schválila členská schůze spolku a kdy se tak stalo. Přijetím usnesení členské schůze posledního ze zúčastněných spolků o schválení návrhu smlouvy o fúzi a jejím podpisem za tento spolek je smlouva o fúzi uzavřena.

(3) Zasedání členských schůzí zúčastněných spolků může být svoláno i jako společné. Tehdy členské schůze zúčastněných spolků hlasují o návrhu smlouvy o fúzi odděleně. Pokud se však po schválení návrhu smlouvy o fúzi volí členové orgánů nástupnického spolku, mohou členské schůze zúčastněných spolků rozhodnout, že budou o těchto členech hlasovat společně.

(4) Jestliže stanovy nástupnického spolku zakládají některým členům zanikajícího spolku zvláštní druh členství, vyžaduje se k platnosti usnesení členské schůze též oddělené hlasování členů, kteří mají získat tento druh členství.

§ 207

(1) Návrh na vyslovení neplatnosti smlouvy o fúzi lze podat jen společně s návrhem na neplatnost usnesení členské schůze schvalujícího tuto smlouvu. K podání návrhu je oprávněn

a) zúčastněný spolek nebo

b) osoba oprávněná k podání návrhu na vyslovení neplatnosti   členské schůze

za podmínek stanovených v § 179.

(2) Po zahájení řízení na návrh podle odstavce 1, nejsou návrhy dalších osob na vyslovení neplatnosti smlouvy o fúzi a neplatnosti usnesení členské schůze přípustné. Nejsou přípustné ani po ukončení takového řízení, pokud rozhodnutí soudu zakládá překážku věci rozsouzené. Pravomocné rozhodnutí vydané k návrhu i jen jednoho oprávněného je závazné pro každého.

§ 208

(1) Návrh na zápis fúze do spolkového rejstříku podávají společně všechny zúčastněné spolky. Jde-li o fúzi splynutím, podepíší návrh také členové statutárního orgánu nástupnického spolku.

(2) Na základě návrhu provede příslušný úřad zápis fúze tak, že k témuž dni vymaže ve spolkovém rejstříku zanikající spolky, poznamená, kdo je jejich právní nástupce, a

a) při fúzi sloučením poznamená u nástupnického spolku den   účinnosti sloučení a názvy, sídla a identifikující čísla spolků, které se s nástupnickým spolkem sloučily, a případné další změny u nástupnického spolku, pokud v důsledku fúze nastaly,

b) při fúzi splynutím provede zápis nástupnického spolku a poznamená u něho názvy, sídla a identifikující čísla spolků, které jsou jeho právní předchůdci.

(3) Po zápisu fúze do spolkového rejstříku nelze smlouvu o fúzi změnit nebo zrušit.

(4) Zápisem fúze nabývají členové zanikajícího spolku členství v nástupnického spolku.

(5) Jestliže nelze na základě návrhu provést ve spolkovém rejstříku zápisy podle odstavce 2, příslušný úřad návrh na zápis fúze odmítne.

(6) V ostatním se použijí obdobně § 153 a 154.

§ 209

(1) Jestliže zúčastněné spolky nepodají návrh na zápis fúze do šesti měsíců ode dne, kdy byla smlouva o fúzi uzavřena, může ten ze zúčastněných spolků, který byl připraven návrh podat, od smlouvy o fúzi odstoupit. Odstoupí-li od smlouvy i jen jedna strana, zanikají tím závazky všech stran, založené smlouvou.

(2) Jestliže zúčastněné spolky nepodají návrh na zápis fúze do jednoho roku ode dne, kdy byla smlouva o fúzi uzavřena, platí, že od smlouvy odstoupily všechny zúčastněné spolky.

(3) Společně a nerozdílně se spolkem, který způsobil, že návrh na zápis fúze nebyl podán včas, odpovídají ostatním spolkům za škodu z toho vzniklou podle části čtvrté tohoto zákona i členové jeho statutárního orgánu.

Rozdělení spolku

§ 210

(1) Při rozdělení sloučením uzavírají zúčastněné spolky smlouvu o rozdělení.

(2) Smlouva o rozdělení obsahuje:

a) údaje o názvu, sídle a identifikujícím čísle zúčastněných spolků s uvedením, který spolek je zanikající a které jsou nástupnické,

b) určení, v jakém rozsahu a struktuře přejímají nástupnické spolky složky práva a povinnosti zanikajícího spolku,

c) určení, kteří zaměstnanci zanikajícího spolku se stávají zaměstnanci jednotlivých nástupnických spolků,

d) rozhodný den.

(3) Pokud v důsledku rozdělení sloučením dochází k změně stanov některého z nástupnických spolků, obsahuje smlouva o rozdělení také dohodu o této změně.

(4) Nestanoví-li smlouva o rozdělení jinak, nabývá každý člen zanikajícího spolku ke dni účinnosti rozdělení členství ve všech nástupnických spolcích.

§ 211

(1) Při rozdělení se založením nových spolků vyhotoví rozdělovaný spolek projekt rozdělení.

(2) Projekt obsahuje

a) údaje o názvu, sídle a identifikujícím čísle zúčastněných spolků s uvedením, který spolek je zanikající a které jsou nástupnické,

b) určení, v jakém rozsahu a struktuře přejímají nástupnické spolky práva a povinnosti zanikajícího spolku,

c) dohodu o stanovách nástupnických spolků,

d) rozhodný den.

(3) Nestanoví-li projekt rozdělení jinak, nabývá každý člen zanikajícího spolku ke dni účinnosti rozdělení členství ve všech nástupnických spolcích.

§ 212

     Pokud není ze smlouvy o rozdělení nebo z projektu rozdělení zřejmé

a) jaký majetek přechází z rozdělovaného spolku na jednotlivé   nástupnické spolky, platí, že se nástupnické spolky stávají spoluvlastníky takového majetku,

b) jaké dluhy přecházejí z rozdělovaného spolku na jednotlivé   nástupnické spolky, platí, že se nástupnické spolky stávají z těchto dluhů zavázány společně a nerozdílně.

§ 213

(1) Jde-li o rozdělení sloučením, použijí se § 199 až 203 obdobně.

(2) Jde-li o rozdělení se založením nových spolků, pak

a) statutární orgán rozdělovaného spolku spolu s projektem   rozdělení vyhotoví i zprávu vysvětlující hospodářské a právní důvody i důsledky rozdělení a

b) kontrolní orgán vyhotoví zprávu o skutečnostech, které jsou   předmětem účetnictví spolku a zaujme v ní stanovisko k návrhu projektu rozdělení, k hospodářským důsledkům rozdělení a ke zprávě podle písm. a).

(3) Nemá-li rozdělovaný spolek kontrolní orgán, splní povinnosti podle odstavce 2 písm. b) členové jeho statutárního orgánu; tehdy však nevyhotoví stanovisko ke zprávě vyhotovené podle odstavce 2 písm. a).

(4) Zpráva podle odstavce 2 písm. a) nebo b) nemusí být vyhotovena, pokud jsou všichni členové rozdělovaného spolku členy jeho statutárního nebo kontrolního orgánu, anebo pokud s tím všichni členové rozdělovaného spolku souhlasí.

§ 214

(1) Zasedání členské schůze, kterému budou ke schválení předloženy smlouva o rozdělení nebo projekt rozdělení musí ten, kdo je svolává, ohlásit nejméně třicet dnů před jeho konáním.

(2) Ve lhůtě podle odstavce 1 musí být zpřístupněny v sídle spolku:

a)jde-li o rozdělení sloučením, návrh smlouvy o rozdělení   a doklady uvedené v § 204 odst. 1 písm. b) až e),

b)    jde-li o rozdělení se založením nových spolků, projekt   rozdělení, účetní závěrku rozdělovaného spolku, zahajovací rozvahy nástupnických spolků a zprávy podle § 213 odst. 2 nebo 3, ledaže jejích vyhotovení není podle § 213 odst. 4 nutné.

Neurčují-li stanovy nic jiného, musí být tyto dokumenty členům zpřístupněny v sídle spolku každý pracovní den v běžnou provozní dobu.

(3) Pokud byla konečná účetní závěrka rozdělovaného spolku sestavena z údajů ke dni, od něhož ke dni vyhotovení návrhu smlouvy o rozdělení nebo projektu rozdělení uplynulo více než šest měsíců, vyhotoví rozdělovaný spolek také mezitímní účetní závěrku.

Poznámka: u odst. 3 zvážit zobecnění.

§ 215

(1) Nejméně třicet dnů před zasedáním členské schůze zveřejní rozdělovaný spolek oznámení, v němž uvede, jakého spolku se rozdělení týká a které spolky se stanou jeho spolky nástupnickými. V oznámení rozdělovaný spolek též upozorní věřitele na jejich právo podle § 221.

(2) Ustanovení § 205 odst. 2 se použije obdobně.

§ 216

(1) Smlouvu o rozdělení schvalují členské schůze zúčastněných spolků. Ustanovení § 206 odst. 3 se použije obdobně.

(2) Projekt rozdělení schvaluje členská schůze rozdělovaného spolku.

(3) Členská schůze může smlouvu o rozdělení nebo projekt rozdělení jen schválit, nebo odmítnout.

(4) Jestliže stanovy nástupnických spolků zakládají některým členům rozdělovaného spolku zvláštní druh členství, vyžaduje se k platnosti usnesení členské schůze též oddělené hlasování členů, kteří mají získat tento druh členství.

(5) Jestliže mají podle smlouvy o rozdělení nebo podle projektu rozdělení nabýt členství v některém nástupnickém spolku jen někteří členové rozdělovaného spolku, vyžaduje se k platnosti usnesení též oddělené hlasování těchto členů.

§ 217

(1) Rozdělovaný spolek podá návrh na zápis rozdělení do spolkového rejstříku. Jde-li o rozdělení sloučením, podají společný návrh spolek rozdělovaný i nástupnický.

(2) Na základě návrhu provede příslušný úřad zápis rozdělení tak, že k témuž dni vymaže ve spolkovém rejstříku zanikající spolek, poznamená, kdo je jeho právní nástupce, a

a)při rozdělení sloučením poznamená u nástupnického spolku den   účinnosti rozdělení sloučením a název, sídlo a identifikující číslo spolku, který se s nástupnickým spolkem sloučil, a případné další změny u nástupnického spolku, pokud v důsledku přeměny nastaly,

b)    při rozdělení se založením nových spolků provede zápis nástupnických spolků a poznamená u něho název, sídlo a identifikující číslo spolku, který je jeho právním předchůdcem.

(3) Po zápisu rozdělení do spolkového rejstříku nelze smlouvu o rozdělení ani projekt rozdělení změnit nebo zrušit.

(4) Jestliže nelze na základě návrhu provést ve spolkovém rejstříku zápisy podle odstavce 3, příslušný úřad návrh na zápis rozdělení odmítne.

(5) V ostatním se použijí obdobně § 153 a 154.

§ 218

(1) Jestliže při rozdělení sloučením nepodají zúčastněné spolky návrh na zápis rozdělení do šesti měsíců ode dne, kdy byla smlouva o rozdělení uzavřena, může ten ze zúčastněných spolků, který byl připraven návrh podat, od smlouvy o rozdělení odstoupit. Odstoupí-li od smlouvy i jen jedna strana, zanikají tím závazky všech stran, založené smlouvou.

(2) Jestliže při rozdělení sloučením nepodají zúčastněné spolky  návrh na zápis rozdělení do jednoho roku ode dne, kdy byla smlouva o rozdělení uzavřena, platí, že od smlouvy odstoupily všechny zúčastněné spolky.

(3) Společně a nerozdílně se spolkem, který způsobil, že návrh na zápis přeměny nebyl podán včas, odpovídají ostatním spolkům za škodu z toho vzniklou podle části čtvrté společně a nerozdílně i členové jeho statutárního orgánu.

§ 219

    Jestliže rozdělovaný spolek nepodá při rozdělení se založením nových spolků návrh na zápis rozdělení do jednoho roku ode dne, kdy bylo rozhodnutí o rozdělení přijato, nastávají marným uplynutím lhůty účinky zrušení tohoto rozhodnutí.

§ 220

(1) Každý z nástupnických spolků ručí společně s ostatními nástupnickými spolky za dluhy přešlé z rozdělovaného spolku na další nástupnický spolek.

(2) Pokud rozdělovaný spolek nechá své jmění ocenit posudkem znalce ustanoveného mu soudem podle zvláštního zákona, a to včetně odděleného ocenění jmění přecházejícího na jednotlivé nástupnické spolky, a splní povinnost zveřejnění podle § 215, ručí každý nástupnický spolek za dluhy podle odstavce 1 jen do výše čistého jmění, které nabyl rozdělením.

(3) Nárok z ručení podle odstavců 1 a 2 nemohou uplatnit věřitelé, jimž se dostalo jistoty podle § 221.

§ 221

(1) Věřitel rozdělovaného spolku je může požadovat k zajištění své pohledávky dostatečnou jistotou, jestliže se v důsledku rozdělení její dobytnost zhorší.

(2) Ustanovení § 205a platí obdobně.

§ 222

(1) Každému, jehož právní zájmy jsou rozdělením dotčeny, musí být dána do jednoho měsíce od doručení žádosti podané kterémukoli ze zúčastněných spolků informace, jaké jmění přechází rozdělením na jednotlivé nástupnické spolky.

(2) Dlužník zaniklého spolku, jemuž se nedostane informace, kdo je v důsledku rozdělení jeho věřitelem, může plnit kterémukoli z nástupnických spolků.

(3) Věřitel zaniklého spolku, jemuž se nedostane informace, kdo je v důsledku rozdělení jeho dlužníkem, může požadovat plnění od kteréhokoli z nástupnických spolků.

Oddíl 3: Fundace

Pododdíl 1: Obecně o fundacích

§ 222a

Fundaci vytváří majetek vyčleněný k určitému účelu.

§ 223

(1) Fundace je zřízena zákonem nebo zakladatelským právním jednáním, v nichž musí být určeny též její majetkové zajištění a účel.

(2) Činnost fundace se váže na účel, k němuž byla zřízena.

§ 224

(1) Právní poměry fundací se spravují ustanoveními o jejich jednotlivých právních formách. Nejsou-li taková ustanovení, použijí se na tyto poměry ustanovení o nadacích.

(2) Vnitřní poměry fundace upravuje její statut.

Pododdíl 2: Nadace

§ 225

(1) Zakladatel ze své soukromé vůle zakládá nadaci k trvalé službě účelu užitečnému společensky nebo hospodářsky. Ten může spočívat v podpoře veřejnosti nebo jednotlivě či jinak určeného okruhu osob.

(2) Účelem nadace nesmí být finanční či jiná podpora politických stran a politických hnutí, ani jiná účast na jejich činnosti.

§ 226

(1) Nadace neslouží výdělečným účelům.

(2) Nadace může podnikat, slouží-li výtěžky jejího podnikání výlučně k podpoře jejího účelu

a) určil-li to v souladu se zakladatelským právním jednáním její statut a 

b) pokud podnikání představuje pouhou vedlejší činnost.

(3) Nadace nesmí převzít přímo nebo nepřímo vedení obchodní společnosti, ani sama nebo spolu s jinými vystupovat vůči obchodní společnosti jako ovládající osoba. Stane-li se tak, jsou neúčinné hlasy, které za tím účelem uplatní.

(4) Nadace nesmí být neomezeně ručícím společníkem obchodní společnosti.

§ 227

(1) Název nadace obsahuje slovo "nadace", nebo "nadání".

(2) Pravidelnou součástí názvu nadace je označení poukazující na její účel; název nadace může též obsahovat jméno osoby.

Zřízení nadace

§ 228

(1) Nadace se zakládá nadační listinou, kterou může být zakládací listina nebo závěť.

(2) Zakládací listinu nadace pořizuje jedna osoba nebo více osob.

(3) Stojí-li na straně zakladatele nadace více osob, považují se za zakladatele jediného a v záležitostech nadace musí jednat jednomyslně; odmítá-li některá z těchto osob souhlas bez vážného důvodu udělit, nahradí jej k návrhu kterékoli z ostatních zakládajících osob svým rozhodnutím soud.

(4) Nadační listina vyžaduje formu veřejné listiny.

§ 229

(1) Zakládací listina nadace obsahuje

a)název a sídlo nadace,

b)    jméno zakladatele a jeho bydliště nebo sídlo,

c)vymezení účelu, pro který se nadace zakládá,

d)    údaj o předmětu a výši vkladu, který se každý zakladatel zavazuje do nadace vnést,

e)údaj o výši nadačního kapitálu (§ 245),

f)  počet členů správní rady i jména a bydliště jejích prvních   členů a údaj o tom, jakým způsobem členové správní rady za nadaci jednají,

g)    počet členů dozorčí rady i jména a bydliště jejích prvních   členů, případně, pokud není dozorčí rada zřizována, jméno a bydliště prvního revizora,

h)    stanovení pravidla pro omezení nákladů nadace podle § 259,   anebo určení, že pravidlo má být stanoveno statutem nadace,

i)    určení správce vkladů (§ 240) a

j)    podmínky pro poskytování nadačních příspěvků, případně okruh   osob, jimž je lze poskytnout, anebo určení, že tyto náležitosti stanoví statut nadace.

(2) Nadační listina musí též obsahovat údaj o identifikujícím čísle zakladatele, bylo-li mu přiděleno. Nadační listina obsahuje rovněž identifikující čísla fyzických osob uvedených v ní.

§ 230

(1) Při založení nadace závětí se do nadace vnáší vklad ustavením nadace za dědice nebo zřízením odkazu.

(2) Závěť jako nadační listina obsahuje

a) název nadace,

b) vymezení účelu, pro který se nadace zakládá,

c) údaj o předmětu a výši vkladu,

d) stanovení pravidla pro omezení nákladů nadace podle § 259, anebo určení, že pravidlo má být stanoveno statutem nadace,

e) údaj o výši nadačního kapitálu (§ 245) a

f) podmínky pro poskytování nadačních příspěvků, případně okruh osob, jimž je lze poskytnout, anebo určení, že tyto náležitosti stanoví statut nadace.

(3) Pokud závěť neobsahuje další náležitosti, které pro nadační listinu vyžaduje § 229, určí osobu, která jako vykonavatel závěti (§ ...) tyto náležitosti doplní a zařídí vznik nadace.

(4) Jestliže závěť uvádí

a)osoby ve funkcích uvedených v § 229 písm. e), f) nebo h) a tyto osoby již nežijí nebo nejsou způsobilé své funkce zastávat, nebo

b)    některý předmět vkladu, jenž již není částí pozůstalosti,

vykonavatel závěti opraví nebo doplní nadační listinu. Není-li to pro překážku uvedenou v odstavci 4 písm. b) možné, protože vklad do nadace neodpovídá výší příkazu § 239 a není tu další osoba, jež by se chtěla na vzniku nadace podílet, je zakladatelský záměr zůstavitele zmařen a vykonavatel závěti je zproštěn svých pověření.

(5) Není-li vykonavatel závěti v závěti určen, platí, že zůstavitelovo pověření k doplnění chybějících náležitostí nadační listiny a k obstarání vzniku nadace bezplatně přijal ,, který závěť sepsal. Jestliže již nevykonává notářský úřad, platí, že zůstavitelovo pověření k doplnění chybějících náležitostí nadační listiny a k obstarání vzniku nadace bezplatně přijala notářská komora, jejímž členem byl notář v den, kdy závěť sepsal.

(6) Pokud vykonavatel závěti není znám, odmítne vznik nadace zařídit, anebo pokud jednat vůbec nemůže, přecházejí jeho povinnosti na soudního komisaře ustaveného v řízení o dědictví podle zvláštního zákona. Tyto povinnosti přecházejí na soudního komisaře též, nepodá-li vykonavatel závěti návrh na zápis nadace do nadačního rejstříku do tří měsíců od smrti zůstavitele.

§ 231

   Platí, že vklad je peněžitý, pokud nadační listina neuvádí předmět vkladu.

§ 232

Statut nadace

(1) Statut nadace upraví

a) způsob jednání orgánů nadace,

b) podmínky pro poskytování nadačních příspěvků, případně též   okruh osob, kterým je lze poskytovat,

c) způsob, jakým se nadační příspěvky poskytují.

(2) Statut nadace může vydat její zakladatel spolu s nadační listinou. Neučiní-li tak, vydá statut do třiceti dnů ode dne vzniku nadace správní rada.

(3) Nadace svůj statut zpřístupní ve svém sídle v obvyklých provozních hodinách; každý je oprávněn do statutu na požádání nahlížet a pořizovat si jeho opisy nebo výpisy z něho.

§ 233

    Nadace vzniká dnem zápisu do nadačního rejstříku.

§ 233a

Změna účelu nadace

(1) Po vzniku nadace může být její  účel změněn jen s přivolením soudu na návrh nadace. Soud návrhu přivolí a dosavadní účel nadace nahradí účelem podobným tak, aby co nejvíce šetřil úmysl zakladatele, pokud je dosažení dosavadního účelu nadace nemožné nebo obtížně dosažitelné následkem okolností zakladateli neznámých nebo pro zakladatele nepředvídatelných. Soud o přivolení k návrhu nerozhodne před uplynutím lhůty dle odstavce 3.

(2) S podáním návrhu musí souhlasit správní rada a dozorčí rada nadace. Stanovisko člena orgánu, který s podáním návrhu nesouhlasil, musí být v zápisu ze zasedání správní rady nebo dozorčí rady zaznamenáno s uvedením důvodů.

(3) Nadace, které byl přiznán statut veřejné prospěšnosti podle ustanovení § 104, zveřejní bez zbytečného odkladu po podání návrhu vhodným způsobem oznámení o navrhované změně svého účelu s uvedením soudu, který o návrhu rozhoduje, a poučením, že ten, jehož zájmu se návrh změny účelu nadace týká, může soudu doručit své podání do měsíce od zveřejnění oznámení.

Nadační rejstřík

§ 234

(1) Nadační rejstřík vede soud určený zvláštním zákonem k vedení obchodního rejstříku (dále jen "rejstříkový soud").

(2) Nadační rejstřík je veřejný seznam, do kterého se zapisují údaje o nadacích, o nichž to stanoví zákon. Nadace do nadačního rejstříku též zakládají svůj statut, výroční zprávu (§ 260) a zprávu dozorčí rady o činnosti nadace (§ 273). Při změně statutu založí nadace do nadačního rejstříku také jeho úplné platné znění.

(3) Nadační rejstřík je každému přístupný. Každý do něho může nahlížet a pořizovat si z něho opisy, kopie nebo výpisy. Soud na požádání vydá žadateli opis nebo výpis ze zápisu v rejstříku spolků nebo potvrzení o tom, že v rejstříku zápis není.

(4) Skutečnosti zapsané v nadačním rejstříku jsou účinné vůči každému ode dne, kdy byl zápis proveden. Proti tomu, kdo jedná v důvěře v zápis v nadačním rejstříku, nemůže ten, jehož se zápis týká, namítat, že zápis neodpovídá skutečnosti.

(5) Založením statutu nadace do nadačního rejstříku nastávají účinky uvedené v odstavci 4 také ve vztahu k údajům uvedeným v § 232 odst. 1 písm. b) a c).

§ 235

(1) Do nadačního rejstříku se zapisují

a) název, sídlo a identifikující číslo nadace,

b) jméno zakladatele a jeho bydliště nebo sídlo,

c) účel nadace,

d) výše nadačního kapitálu,

(e) předměty vkladů do nadace s uvedením výše jednotlivých vkladů a určením, zda se jedná o vklad do nadační

jistiny nebo do ostatního majetku nadace,

f) dary do nadační jistiny s uvedením předmětu a výše jednotlivých darů,

g) jména a bydliště členů správní rady a údaj, jakým způsobem členové správní rady za nadaci jednají,

h) jména a bydliště členů dozorčí rady, případně jméno a bydliště   revizora,

i)  prohlášení konkursu nebo povolení vyrovnání a ukončení konkursu nebo vyrovnání, jakož i jméno a bydliště, nebo sídlo konkursního nebo vyrovnacího správce a údaje o vzniku i zániku jeho funkce.

(2) V případě, že je předmět vkladu do nadace nebo nadační dar peněžitý, zapíše se do nadačního rejstříku údaj o zvláštním účtu, kde je vklad nebo dar složen.

(3) Pokud je předmět vkladu do nadace nebo nadační dar nepeněžitý, uvede se v nadačním rejstříku jeho popis a hodnota.

(4) Jsou-li předmětem zápisu do nadačního rejstříku údaje o osobě, obsahuje zápis i  údaj o jejím identifikujícím čísle.

§ 235a

   O pobočkách zahraničních nadací se do nadačního rejstříku zapisují

a)název zahraniční nadace a její sídlo,

b)    označení a umístění pobočky a její identifikující číslo,

c)účel pobočky,

d)    údaj o rejstříku, do něhož je zahraniční nadace zapsána, případně údaj, že zahraniční nadace zápisu do takového rejstříku nepodléhá,

e)údaje uvedené v § 235 odst. 1 písm. g) a jméno a bydliště vedoucího pobočky,

f)   zrušení a zánik zahraniční nadace, a byla-li zrušena s likvidací, pak také identifikační údaje o likvidátorovi, o jeho působnosti a o vzniku a zániku jeho funkce, jakož i údaj o skončení likvidace,

g)    údaje uvedené v § 235 odst. 1 písm. i), případně údaje o jiném obdobném řízení týkajícím se zahraniční osoby,

h)    uzavření pobočky v České republice.

Sbírka listin

§ 235b

(1)  Součástí nadačního rejstříku je sbírka listin obsahující

a)nadační listinu a statut nadace v platném úplném znění,

b)    podpisový vzor osob oprávněných nadaci zastupovat jako člen orgánu upraveného zákonem, anebo jako vedoucí organizační složky podniku nebo prokurista podle zvláštního zákona, jakož i doklad o vzniku a zániku funkce těchto osob,

c)výroční zprávu,

d)    rozhodnutí o zvýšení nebo snížení nadačního kapitálu,

e)rozhodnutí o zrušení nadace,

f)rozhodnutí soudu o jmenování opatrovníka nadaci,

g)    rozhodnutí soudu o prohlášení konkursu nebo povolení vyrovnání a rozhodnutí o ukončení konkursu nebo vyrovnání, jakož i rozhodnutí o jmenování konkursního nebo vyrovnacího správce a doklad o ukončení jejich funkce.

(2)  U pobočky zahraniční nadace se do sbírky listin zakládají

a)doklad o zřízení a o zrušení pobočky,

b)    podpisový vzor vedoucího pobočky, jakož i doklad o vzniku a zániku jeho funkce,

c)výroční zpráva týkající se činnosti pobočky,

d)    nadační listina, statut či obdobné listiny, jimiž byla zahraniční nadace založena, v platném úplném znění,

e)osvědčení rejstříku země sídla zahraniční nadace o jejím zápisu do něho, případně prohlášení, že zahraniční nadace takovému zápisu nepodléhá.

(3) Nadace doručí rejstříkovému soudu bez zbytečného odkladu listiny podléhající založení do sbírky listin. Rozhodnutí soudu, která se zakládají do sbírky listin, založí do sbírky listin soud.

§ 236

(1) Návrh na zápis nadace do nadačního rejstříku podává zakladatel nebo osoba určená podle § 230 odst. 3, 4 nebo 5. Použijí-li tyto osoby k podání návrhu zmocněnce, musí být pravost podpisu zmocnitele na plné moci ověřena.

(2) K návrhu správní rady opatřenému ověřenými podpisy se do nadačního rejstříku bez zbytečného odkladu zapíší i změny zapisovaných skutečností.

(3) Soudy a jiné orgány upozorní rejstříkový soud vždy na neshodu mezi skutečným stavem a stavem zápisů v nadačním rejstříku, jakmile tato skutečnost při jejich činnosti vyjde najevo.

(4) Odporuje-li obsah zápisu v nadačním rejstříku donucujícímu ustanovení zákona, vyzve rejstříkový soud nadaci, jíž se zápis týká, ke zjednání nápravy. Pokud pro nečinnost nadace nelze nápravu zjednat ani postupem rejstříkového soudu podle zvláštního zákona, soud nadaci zruší a nařídí její likvidaci, je-li to v zájmu ochrany třetích osob.

Vklady do nadace

§ 237

(1) Správce vkladů složí vklad s peněžitým předmětem na zvláštní účet u banky, který za tím účelem pro nadaci a na její jméno zřídí. Banka neumožní disponovat se složenými penězi na tomto účtu před vznikem nadace, ledaže je prokázáno, že zřízení nadace bylo neplatné. Je-li nadace založena závětí, musí o neplatnosti jejího založení rozhodnout soud.

(2) Nepeněžitý předmět vkladu do nadace nesmí sloužit jako zástava a musí splňovat předpoklad trvalého výnosu.

(3) Výše nepeněžitého vkladu nesmí být v nadační listině určena vyšší částkou než jakou činí jeho hodnota stanovená v posudku znalce.

§ 238

(1) Tvoří-li předmět vkladu cenný papír, může jeho hodnotu stanovit též osoba spravující cenné papíry na základě zvláštního zákona.

(2) Byl-li cenný papír pořízen na veřejném trhu, lze jeho hodnotu stanovit také kurzem vyhlášeným ke dni jejich pořízení; to však jen tehdy, jestliže od jeho pořízení do podání návrhu na zápis vkladu do nadačního rejstříku uplynul nanejvýš jeden měsíc a za předpokladu, že nadace k návrhu připojí potvrzení obchodníka s cennými papíry o ceně jeho pořízení.

(3) Tvoří-li předmět vkladu podílový list, lze jeho hodnotu stanovit kurzem vyhlášeným ke dni jejich pořízení; to však jen tehdy, jestliže od jeho pořízení do podání návrhu na zápis vkladu do nadačního rejstříku uplynul nanejvýš jeden měsíc a za předpokladu, že nadace k návrhu připojí potvrzení investiční společnosti o ceně, za kterou byl pořízen.

(4) Tvoří-li předmět vkladu cenný papír znějící na zahraniční měnu, stanoví se jeho hodnota při postupu podle odstavců 1 až 3 za použití přepočtu podle kurzu stanoveného Českou národní bankou ke dni jeho pořízení.

§ 239

    Do nadace se před jejím vznikem vnesou jako nadační jistina (§ 244) vklady alespoň ve výši 500 000 Kč.

§ 240

(1) K přijetí vkladu do nadace před jejím vznikem je povolán ten,koho nadační listina určí jako správce vkladů. Pokud funkce ustaveného správce vkladů zanikne, ustaví zakladatel nebo osoba určená podle § 230 odst. 3 nového správce vkladů. Není-li to možné, ustaví nového správce vkladů správní rada nadace.

(2) Předáním vkladu správci vkladů je vklad splacen. Vlastnictví předmětu vkladu nabývá nadace dnem svého vzniku, ledaže zvláštní zákon váže nabytí předmětu vkladu do vlastnictví na zápis do zvláštní evidence; v takovém případě je nadace nabývá až tímto zápisem.

(3) Tvoří-li vklad do nadace nemovitost, předá zakladatel správci vkladů spolu s nemovitostí písemné prohlášení o vnesení vkladu. Podpis zakladatele na prohlášení musí být ověřen. Vlastnictví k nemovitosti zapsané v katastru nemovitostí podle zvláštního zákona (dále jen "katastr") nadace nabývá vkladem do katastru provedeným na základě návrhu nadace na vklad vlastnictví doloženého tímto prohlášením.

§ 241

(1) Správce vkladů písemně potvrdí vnesení vkladů do nadace a uvede v něm, kdo vklad do nadace vnesl, kdy se tak stalo, jaký je předmět vkladu a jaká je souhrnná výše vkladů. Pokud prohlášení uvede vyšší rozsah plnění, než k jakému skutečně došlo, pak správce vkladů ručí až do výše rozdílu věřitelům nadace za její závazky po dobu pěti let od vzniku nadace.

(2) Správce vkladů předá převzatý předmět vkladu nadaci bez zbytečného odkladu po jejím vzniku, včetně plodů nebo užitků takového předmětu.

(3) Jestliže nadace nevznikne, vrátí správce vkladů předmět vkladu tomu, kdo jej do nadace vnesl, včetně plodů a užitků takového předmětu.

(4) Právní jednání, která správce vkladů učinil po dobu správy, zavazují i osobu, které byl předmět vkladu předán podle odstavce 2 nebo 3. O právech a povinnostech správce vkladů platí § 107 obdobně.

§ 242

(1) Po vzniku nadace lze nadační jistinu rozmnožit nadačními dary nebo rozhodnutím správní rady podle § 250.

(2) Platí, že dar rozmnožuje nadační jistinu, ledaže z vůle dárce nebo z povahy daru plyne dárcův úmysl přispět do ostatního majetku nadace.

Majetek nadace a nadační kapitál

§ 243

   Majetek nadace tvoří nadační jistina a majetek ostatní.

§ 244

(1) Nadační jistinu tvoří soubor předmětů vkladů do nadace a nadačních darů.

PP: „.. takto osobou vkládajících určené“

(2) Nadační jistina musí mít celkovou hodnotu alespoň ve výši 500 000 Kč po celou dobu trvání nadace.

§ 245

    Peněžní vyjádření nadační jistiny je nadační kapitál.

§ 245a

zrušen

§ 246

   Nadace používá svůj majetek v souladu s účelem uvedeným v nadační listině i ve statutu a za podmínek tam stanovených k poskytování nadačních příspěvků a k úhradě nákladů na vlastní správu.

§ 247

(1) Co je v nadační jistině, nelze zastavit, ani jinak použít k zajištění pohledávky.

(2) Co tvoří nadační jistinu, nelze zcizit.

(3) Pokud nadace provozuje podnik, neuplatní se omezení podle odstavce 1 v rozsahu potřebném pro plynulý provoz podniku.

§ 248

Nadace nakládá s nadační jistinou ve stejném rozsahu a týmž způsobem, jaký tento zákon stanoví pro prostou správu cizího majetku (§ A313 a násl.). V případě, kdy ustanovení o prosté správě cizího majetku vyžadují k určitému právnímu jednání souhlas beneficiáře, může nadace takové právní jednání podstoupit s předchozím přivolením soudu.

§ 249

(1) Roční účetní závěrka, mimořádná účetní závěrka a konsolidovaná účetní závěrka podléhá ověření auditorem, jestliže nadační kapitál činí více než pět milionů korun, nebo stanoví-li tak nadační listina nebo statut nadace

(2) Účetní závěrka podléhá ověření auditorem, rozhoduje-li se podle ní o zvýšení nebo snížení nadačního kapitálu, nebo o přeměně nadace.

§ 250

Zvýšení nadačního kapitálu

(1) Po schválení účetní závěrky uvedené v § 249 může správní rada rozhodnout o rozmnožení nadační jistiny a o zvýšení nadačního kapitálu z vlastních zdrojů.

(2) Rozhodnutí lze přijmout do šesti měsíců ode dne, k němuž byly zjištěny údaje, z nichž byla účetní závěrka sestavena za předpokladu, že

a) auditor ověřil účetní závěrku bez výhrad,

b) zvýšení nadačního kapitálu nebude vyšší než kolik činí rozdíl mezi výší vlastních zdrojů financování majetku nadace vykazovaných v rozvaze na straně pasiv a nadačním kapitálem,

c) ke zvýšení nadačního kapitálu nebudou použity vlastní zdroje, které jsou účelově vázány a jejichž účel není nadace oprávněna měnit a

d) nadační jistina bude současně rozmnožena o

1. věc, která splňuje předpoklad trvalého výnosu, jejíž hodnota zjištěná podle § 237 odst. 3 nebo § 238 se rovná rozsahu zvýšení nadačního kapitálu nebo o

2. peníze v částce rovnající se rozsahu zvýšení nadačního kapitálu.

(3) Rozhodnutí o rozmnožení nadační jistiny a zvýšení nadačního kapitálu obsahuje

a) částku, o niž se nadační kapitál zvyšuje,

b) označení zdroje, z něhož se nadační kapitál zvyšuje, podle struktury vlastních zdrojů financování majetku nadace v účetní závěrce a

c) popis věci, o kterou se rozmnožuje nadační jistina, spolu s údajem o její hodnotě a s uvedením způsobu, jak byla tato hodnota stanovena.

(4) Jestliže nadace z jakékoliv následně sestavené účetní závěrky zjistí snížení vlastních zdrojů, musí správní rada vycházet při rozhodování o zvýšení nadačního kapitálu z této účetní závěrky.

§ 251

   Nadace bez zbytečného odkladu sníží nadační kapitál, pokud pozbude některou část nadační jistiny nebo klesne-li podstatně její hodnota v rozsahu odpovídajícím ztrátě.

§ 251a

(1) Nadace může snížit nadační kapitál zkrácením nadační jistiny a převést část majetku z nadační jistiny do ostatního majetku, vyžaduje-li to zájem na hospodárnějším naplňování jejího účelu a nadační listina to nezakazuje.

(2)  Snížit nadační kapitál lze nejvýše o částku odpovídající pětině výše nadačního kapitálu v průběhu pěti let.

(3) V důsledku snížení nadačního kapitálu nelze přímo ani nepřímo krýt náklady správy nadace.

§ 252

(1) Rozhodnutí správní rady o snížení nadačního kapitálu obsahuje částku, o kterou se nadační kapitál snižuje, a důvod, z jakého se snižuje. Pro rozhodnutí se vyžaduje forma veřejné listiny.

(2) O rozhodnutí správní rady o zvýšení nebo o snížení nadačního kapitálu musí být pořízen notářský zápis.

(3) K přijetí rozhodnutí o zvýšení nebo o snížení nadačního kapitálu se vyžaduje předchozí souhlas dozorčí rady.

§ 252a

(1) Nadační kapitál nelze snížit pod částku 500 00,-Kč.

(2) Zvýšení nebo snížení nadačního kapitálu nabývá účinky zápisem do nadačního rejstříku.

Přidružený fond

§ 253

(1) Každý může nadaci svěřit do správy jako přidružený fond majetek způsobilý být nadačním darem a pověřit nadaci k jeho použití k  účelu, který odpovídá poslání nadace.

(3)  Účelem přidruženého fondu nesmí být finanční či jiná podpora politické strany nebo politického hnutí.

§ 253a

(1) Smlouva o přidruženém fondu obsahuje označení majetku, který jej tvoří a vymezení účelu jeho použití.

Smlouva vyžaduje písemnou formu.

(2) Ve smlouvě může být určeno, zda nadace vykonává správu přidruženého fondu za úplatu, a pokud ano, v jaké výši se úplata sjednává, nebo jakým způsobem bude určena. Pokud smlouva o přidruženém fondu neuvede, zda nadace vykonává správu úplatně či bezúplatně, platím že je úplata za správu přidruženého fondu sjednána způsobem určeným stejně, jak nadace hradí podle statutu zveřejněného v den uzavření smlouvy náklady vlastní správy.

(3) Pokud smlouva o přidruženém fondu neuvede, jaká práva a jaké povinnosti nadace při správě přidruženého fondu má, uplatní se obdobně určení těchto práv a povinností, jaká má nadace k nadační jistině.

(6) Smlouva o přidruženém fondu může stanovit, že jej nadace bude spravovat pod zvláštním označením. Označení přidruženého fondu musí obsahovat slova "přidružený fond" a musí být uváděno současně s názvem nadace, která jej spravuje.

§ 254

(1) Z nakládání s přidruženým fondem vznikají práva a povinnosti pouze spravující nadaci.

(2) Spravující nadace eviduje majetek v přidruženém fondu odděleně a odděleně o něm účtuje.

§ 255

     Pokud smlouva o přidruženém fondu neurčí jinak, naloží likvidátor v případě zrušení nadace s likvidací  s přidruženým fondem tak, aby jeho právní povaha a účel byly i nadále zachovány.

Nadační příspěvek

§ 256

(1) Nadace nesmí nadační příspěvek poskytnout osobě, která je členem jejího orgánu.

(2) Nadační příspěvek může ten, komu byl poskytnut, použít jen ve shodě s podmínkami stanovenými nadací v jejím statutu. Osoba, která nadační příspěvek získala, prokáže nadaci na požádání, jak jej použila.

(3) Přijetí nadačního příspěvku v rozporu s odstavcem 1, anebo jeho použití v rozporu s odstavcem 2 zakládá povinnost vydat jej nadaci jako bezdůvodné obohacení podle části čtvrté tohoto zákona.

§ 257

(1) Nadace nesmí poskytnout nadační příspěvky, je-li výše vlastních zdrojů financování majetku nadace vykazovaných v rozvaze na straně pasiv nižší než výše nadačního kapitálu upravená podle odstavce 2, nebo byla-li by nižší než upravená výše nadačního kapitálu v důsledku poskytnutí nadačních příspěvků.

(2) K výši nadačního kapitálu se připočtou pro účely stanovené v odstavci 1

a) zvýšení nadačního kapitálu v důsledku přijetí nadačního daru nebo v důsledku rozhodnutí podle § 250 nezapsaného do nadačního rejstříku a

b) vlastní zdroje, které jsou účelově vázány a jejichž účel není nadace oprávněna měnit.

§ 258

   Osoba, která přijala v dobré víře nadační příspěvek poskytnutý v rozporu s § 257, není povinna jej vrátit.

Náklady správy

§ 259

(1) O nákladech na vlastní správu účtuje nadace odděleně od nadačních příspěvků.

(2) Nadační listina nebo statut nadace stanoví, že celkové roční náklady na správu nadace nesmí převýšit určité procento

a) celkových ročních výnosů nadačního majetku,

b) hodnoty ročně poskytnutých nadačních příspěvků, nebo

c) určité procento nadačního kapitálu podle jeho stavu k 31.   prosinci téhož roku.

(3) Pravidlo stanovené pro omezení nákladů na vlastní správu nadace lze změnit nejdříve po uplynutí pěti let.

Výroční zpráva

§ 260

(1) Nadace vyhotoví výroční zprávu do konce šestého měsíce od uplynutí předcházejícího kalendářního roku.

(2) Výroční zpráva obsahuje přehled o veškeré činnosti nadace včetně zhodnocení této činnosti. Přílohou výroční zprávy je roční účetní závěrka.

(3) Ve výroční zprávě nadace uvede alespoň

a) přehled o vlastním majetku a závazcích,

b) údaje o osobách poskytnuvších nadační dar v hodnotě vyšší než 10 000 Kč,

c) přehled o tom, jak byl majetek nadace použit,

d) přehled o osobách, kterým byl poskytnut nadační příspěvek  v hodnotě vyšší než 10 000 Kč, včetně zhodnocení, zda a jak byl nadační příspěvek použit,

e) zhodnocení, zda nadace při svém hospodaření dodržela pravidla   pro poskytování nadačních příspěvků podle § 256 a 257 a pro omezení nákladů na vlastní správu podle § 259,

f) zhodnocení základních údajů roční účetní závěrky a výrok auditora spolu se závažnějšími informacemi ze zprávy auditora, je-li nadace povinna mít účetní závěrku ověřenou auditorem.

(4) Právo žádat, aby údaje o jeho osobě nebyly ve výroční zprávě uvedeny, má ten, kdo nadaci poskytl dar. Stejné právo má i příjemce nadačního příspěvku. Při poskytnutí nadačního příspěvku v hodnotě vyšší než 10 000,-Kč, může žádat o zachování anonymity jen člověk, jenž dostal nadační příspěvek z humanitárních důvodů, zejména z důvodů zdravotních.

(5)  Nadace zachovává anonymitu, doručí-li jí oprávněné osoby žádost před schválením výroční zprávy. Člověk, jenž dostal nadační příspěvek z humanitárních důvodů však může uplatnit své právo anonymitu kdykoli, jestliže ji nadace o jejím právu při poskytnutí příspěvku nepoučila; v pochybnostech se má za to, že poučení nebylo dáno.

(6) Jestliže po uveřejnění výroční zprávy vyjdou najevo skutečnosti, které odůvodňují její opravu, nadace tuto opravu bez zbytečného odkladu provede a uveřejní.

§ 261

   Nadace výroční zprávu uveřejní bez zbytečného odkladu v nadačním rejstříku a zpřístupní ji také ve svém sídle. Statut nadace může stanovit též další způsoby uveřejnění výroční zprávy.

§ 262

   Každý může v nadačním rejstříku do výroční zprávy nahlížet a činit si opisy a výpisy. Stejné právo lze uplatnit také v sídle nadace v obvyklých provozních hodinách.

Správní rada

§ 263

(1) Správní rada je statutární orgán nadace.

(1)  Správní rada má alespoň tři členy.

§ 264

(1) Způsobilost být členem správní rady má zletilá a svéprávná osoba, která je bezúhonná ve vztahu k účelu nadace.

(2) Kdo je vůči nadaci v pracovněprávním nebo obdobném poměru, není po dobu trvání takového poměru způsobilý být členem správní rady.

(3) Členem správní rady nemůže být ten, kdo je již členem dozorčí rady nadace.

(4) Nadační listina nebo statut nadace mohou stanovit další podmínky pro členství ve správní radě.

§ 265

(1) Funkční období členů správní rady je tříleté.

(2) Nadační listina může vyloučit opakovanou volbu členů správní rady.

§ 266

vypuštěn

§ 267

(1) Nadační listina může stanovit, že určitý počet členů správní rady musí být zvolen z kandidátů navržených správní radě osobami určenými nadační listinou, případně osobami určenými způsobem tam stanoveným.

(2)  Správní rada volí a odvolává své členy sama.

§ 268

vypuštěn

§ 269

(1) Člena správní rady, který porušil zákon způsobem narušujícím pověst nadace, anebo který porušil závažně nebo opakovaně nadační listinu nebo statut, odvolá správní rada z funkce do jednoho měsíce ode dne, kdy se o důvodu k odvolání dozvěděla, nejpozději však do šesti měsíců ode dne, kdy tento důvod nastal. Nedojde-li k odvolání v této lhůtě, odvolá člena správní rady z funkce soud na návrh dozorčí rady nebo na návrh osoby, která osvědčí právní zájem.

(2) Člen správní rady může být odvolán i z dalších důvodů, stanoví-li je nadační listina.

(3) Pokud je odvolání člena správní rady v rozporu se zákonem, nadační listinou nebo statutem, může se odvolaný člen domáhat, aby soud vyslovil neplatnost odvolání. Návrh musí být podán do tří měsíců ode dne, kdy mu rozhodnutí o odvolání bylo doručeno, jinak právo zaniká.

§ 270

(1) Při zániku členství ve správní radě zvolí správní rada nového člena do tří měsíců od zániku funkce dosavadního člena. Neučiní-li to, jmenuje nového člena správní rady soud na návrh dozorčí rady nebo na návrh osoby, která osvědčí právní zájem.

(2) Soud jmenuje nového člena správní rady, a to i bez návrhu, pokud je správní rada pro pokles počtu svých členů neschopna usnést se na nové volbě.

Dozorčí rada

§ 271

     Dozorčí rada je kontrolní a revizní orgán nadace.

§ 272

   Dozorčí rada musí být zřízena, činí-li nadační kapitál více než 5 000 000 Kč, anebo nařizuje-li to nadační listina či statut nadace.

§ 273

(1) Nestanoví-li statut podle určení nadační listiny dozorčí radě další působnost kontrolní nebo revizní povahy, dozorčí rada

a) dohlíží, zda správní rada vykonává působnost podle zákona a ve shodě s nadační listinou i statutem,

b) kontroluje plnění podmínek stanovených pro poskytování nadačních příspěvků,

c) upozorňuje správní radu na zjištěné nedostatky a podává návrhy na jejich odstranění,

d) kontroluje, jak je vedeno účetnictví a přezkoumává roční, mimořádnou a konsolidovanou účetní závěrku,

e) vyjadřuje se k výroční zprávě a

f) nejméně jedenkrát ročně podává správní radě zprávu o své kontrolní činnosti.

(2) Dozorčí rada zastupuje nadaci v řízeních proti členům správní rady. Za tím účelem pověří jednoho ze svých členů.

(3) Dozorčí rada v souvislosti s výkonem působnosti

a) nahlíží do účetních knih a jiných dokladů nadace,

b) svolá zasedání správní rady, je-li to v zájmu nadace, pokud tak k návrhu dozorčí rady neučiní předseda správní rady.

§ 274

(1) Pro způsobilost k členství v dozorčí radě platí § 264 odst. 1 a 2 obdobně.

(2) Způsobilost být členem dozorčí rady nemá ten, kdo je oprávněn nadaci zastupovat ve funkci, která se zapisuje do nadačního rejstříku.

(3) Nadační listina nebo statut nadace mohou stanovit další podmínky pro členství ve správní radě.

(4) Pokud byl někdo zvolen členem dozorčí rady, aniž splňuje podmínky uvedené v odstavci 1 a 2, hledí se na volbu, jako by se nestala.

(4) Pokud člen správní rady přestane splňovat podmínky uvedené v odstavci 1 až 3, jeho funkce tím okamžikem zaniká; zánik své funkce je povinen oznámit nadaci bez zbytečného odkladu.

§ 275

   Pro ustavování dozorčí rady, volbu a odvolávání jejích členů a pro funkční období členů dozorčí rady platí obdobně § 265, § 267, § 269 a § 270.

Revizor

§ 276

(1) Není-li zřízena dozorčí rada, vykonává její působnost podle § 273 revizor.

(2) Nadační listina může stanovit, že funkci revizora bude vykonávat právnická osoba, jejíž předmět činnosti umožňuje výkon kontrolní a revizní činnosti, a že tuto funkci bude vykonávat i po neurčitou dobu.

§ 277

(1) Neuplatní-li se postup podle § 276 odst. 2, platí pro způsobilost být revizorem § 264 obdobně.

(2) Funkční období revizora je tříleté. Nadační listina může stanovit jinou délku funkčního období, nejvýše však v trvání pěti let.

§ 278

(1) Revizora volí správní rada. Ustanovení § 267 odst. 1 platí obdobně.

(2) Revizora, který porušil zákon způsobem narušujícím pověst nadace, anebo který porušil závažně nebo opakovaně nadační listinu nebo statut, odvolá správní rada z funkce do jednoho měsíce ode dne, kdy se o důvodu k odvolání dozvěděla, nejpozději však do šesti měsíců ode dne, kdy tento důvod nastal. Nedojde-li k odvolání v této lhůtě, odvolá člena správní rady z funkce soud na návrh osoby, která osvědčí právní zájem.

Zrušení nadace s likvidací

§ 279

     Správní rada rozhodne o zrušení nadace s likvidací a zvolí likvidátora, není-li trvale možné, aby nadace nadále plnila svůj účel.

§ 280

(1) Soud zruší i bez návrhu nadaci s likvidací a ustaví jí likvidátora, jestliže nadace

a) vyvíjí činnost uvedenou v § 103 odst. 3,

b) nadace závažně nebo opakovaně jedná v rozporu s § 225   odst. 3, § 226 nebo s § 256,

c) došlo ke snížení hodnoty nadační jistiny pod 500 000 Kč,

d) nadační jistina nepřináší trvale žádný výnos a nadace nemá   jiný majetek, a nemůže tak sloužit svému účelu nebo

e) nadace neodůvodněně neposkytuje nadační příspěvky.

Před vydáním rozhodnutí soud poskytne nadaci přiměřenou lhůtu k zajištění nápravy.

(2) Pro jmenování likvidátora se použije § 130 odst. 3 a 5 obdobně.

(3) V případě uvedeném v odstavci 1 písm. c) lze o zrušení nadace rozhodnout nejdříve po uplynutí jednoho roku od konce účetního období, v němž k poklesu hodnoty nadačního majetku došlo. Pokud však nadace v této době

a) uzavřela smlouvu o sloučení s jinou nadací nebo nadačním   fondem (§ 293), nebo

b) rozhodla o změně právní formy na nadační fond,

lze nadaci zrušit jen, pokud se smlouva o sloučení nebo rozhodnutí o změně právní formy nestaly účinnými do dvou let od konce účetního období, v němž k poklesu hodnoty nadačního majetku došlo.

(4) V případech uvedených v odstavci 1 písm. d) a e) lze rozhodnout o zrušení nadace, trvá-li stav tam uvedený déle než dva roky.

(5) Tímto ustanovením není dotčen § 115.

§ 281

(1) Likvidátor zpeněží likvidační podstatu pouze v tom rozsahu, v jakém to je nutné pro splnění dluhů nadace.

(2) S likvidačním zůstatkem likvidátor naloží podle nadační listiny, která může určit, že likvidační zůstatek má být převeden jiné nadaci nebo nadačnímu fondu, určeným alespoň účelem. Není-li taková právnická osoba, anebo odmítne-li likvidační zůstatek přijmout, nabídne jej likvidátor nadaci nebo nadačnímu fondu se shodným nebo obdobným účelem. Není-li to možné, převede likvidátor likvidační zůstatek obci, v níž má nadace sídlo. Jestliže obec nabídku do dvou měsíců od jejího doručení nepřijme, přechází likvidační zůstatek na stát.

(3) Pokud likvidační zůstatek převezme obec nebo stát, mohou jej použít jen k plnění veřejně prospěšného účelu.

(4) Ustanovení odstavce 2 se nepoužije, pokud nadace obdržela účelově vázané plnění z veřejných rozpočtů. V takovém případě likvidátor použije příslušnou část likvidačního zůstatku podle rozhodnutí orgánu, který plnění poskytl.

Přeměna nadace

§ 282

(1) K přeměně nadace může dojít jejím sloučením s jinou nadací nebo s nadačním fondem, anebo změnou právní formy na nadační fond.

(2) Nadaci lze sloučit s jinou nadací nebo s nadačním fondem, pokud to nadační listina nevylučuje a zúčastněné osoby slouží témuž nebo obdobnému účelu. Při sloučení nadace s nadačním fondem musí být nástupnickou osobou nadace, ledaže k sloučení dochází z toho důvodu, že se hodnota nadační jistiny snížila pod 500 000 Kč na dobu nikoli přechodnou a pokud se ani v důsledku sloučení hodnota nadační jistiny nad 500 000 Kč nezvýší.

§ 283

(1) Smlouva o sloučení obsahuje

a) údaje o názvu, sídle a identifikujícím čísle zúčastněných osob   s uvedením, která z nich je zanikající a která nástupnická,

b) určení, v jaké struktuře přejímá nástupnická osoba složky  vlastního kapitálu a cizího kapitálu zanikající osoby, jež nejsou závazkem,

c) výši nadačního kapitálu, je-li nástupnickou osobou nadace,

d) dohodu o změně statutu nástupnické osoby, dochází-li   v důsledku sloučení k takové změně,

e) rozhodný den.

(2) Slučují-li se nadace, je výše nadačního kapitálu podle odstavce 1 písm. c) dána součtem hodnot nadačního majetku slučovaných nadací. Při sloučení nadačního fondu s nadací jako nástupnickou osobou může být nadační kapitál zvýšen za podmínek uvedených v § 250; v takovém případě musí smlouva o sloučení obsahovat náležitosti uvedené v § 250 odst. 3.

(3) Smlouva o sloučení vyžaduje formu veřejné listiny.

§ 284

(1) Zúčastněné osoby si před uzavřením smlouvy o sloučení navzájem zpřístupní své účetnictví a poskytnou další informace a písemnosti potřebné pro posouzení právních a hospodářských důsledků sloučení.

(2) Kdo se seznámí s údaji podle odstavce 1, zachová mlčenlivost o skutečnostech, které zákon zakazuje uveřejnit nebo jejichž prozrazení může zúčastněné osobě způsobit vážnou újmu.

§ 285

(1) Členové dozorčích rad nebo revizoři zúčastněných osob přezkoumají účetnictví každé ze zúčastněných osob a vyhotoví zprávu o skutečnostech, které jsou předmětem jejich účetnictví, včetně stanoviska k návrhu smlouvy o sloučení a k hospodářským důsledkům sloučení.

(2) Zpráva podle odstavce 1 může být vyhotovena i jako společná pro všechny zúčastněné osoby.

§ 286

(1) O uzavření smlouvy o sloučení rozhodují správní rady zúčastněných osob. Správní rada může smlouvu o sloučení jen schválit, nebo odmítnout.

(2) Ten, kdo za zúčastněnou osobu smlouvu o sloučení podepisuje, připojí k podpisu kromě náležitostí uvedených v § 109 odst. 2 také údaj, že smlouvu schválila správní rada a kdy se tak stalo. Přijetím usnesení správní rady o schválení smlouvy o sloučení poslední ze zúčastněných osob a jejím podpisem za tuto osobu je smlouva o sloučení uzavřena.

(3) Zasedání správních rad zúčastněných osob může být svoláno i jako společné. Tehdy správní rady hlasují o smlouvě o sloučení odděleně. Pokud se však po schválení smlouvy volí členové orgánů nástupnické osoby, mohou správní rady zúčastněných osob rozhodnout, že budou o těchto členech hlasovat společně.

(4) Zasedání správní rady, kterému bude smlouva o sloučení předložena ke schválení, musí být ohlášeno nejméně třicet dnů před jeho konáním. V této lhůtě musí být zpřístupněny všem členům správní rady

a) návrh smlouvy o sloučení,

b) návrh úplného znění stanov nástupnické osoby, pokud má dojít   v důsledku smlouvy o sloučení dojít ke změně stanov nástupnické osoby,

c) účetní závěrky a případně i mezitímní účetní závěrky všech   zúčastněných osob,

d) zahajovací rozvaha nástupnické osoby a

e) zprávy podle § 285.

(5) Byla-li konečná účetní závěrka podle odstavce 2 písm. c) sestavena z údajů ke dni, od něhož ke dni vyhotovení návrhu smlouvy o sloučení uplynulo více než šest měsíců, vyhotoví zúčastněná osoba také mezitímní účetní závěrku.

§ 287

(1) Nejméně třicet dnů před zasedáním správní rady zveřejní zúčastněné osoby společné oznámení, v němž uvedou, jakých osob  se sloučení týká a která z nich se stane nástupnickou osobou.

(3) Věřitel zúčastněné osoby, který přihlásí svou pohledávku do šesti měsíců ode dne, kdy se zápis sloučení stal účinným vůči třetím osobám, může žádat zajištění své pohledávky dostatečnou jistotou, jestliže se v důsledku sloučení její dobytnost zhorší. Pokud věřitel prokáže, že se v důsledku sloučení dobytnost jeho pohledávky zhorší podstatným způsobem, náleží mu dostatečná jistota ještě před zápisem sloučení do nadačního rejstříku.

§ 288

(1) Návrh na vyslovení neplatnosti smlouvy o sloučení lze podat jen společně s návrhem na neplatnost usnesení správní rady schvalujícího tuto smlouvu. K podání návrhu je oprávněna zúčastněná osoba nebo člen správní rady nebo dozorčí rady nebo revizor.

(2) Návrh lze podat do tří měsíců ode dne, kdy se konalo zasedání správní rady, jinak právo podat návrh zaniká.

(3) Po zahájení řízení k návrhu kohokoli, kdo je oprávněn podat návrh podle odstavce 1, nejsou návrhy dalších osob na vyslovení neplatnosti smlouvy o sloučení a neplatnosti usnesení správní rady přípustné. Nejsou přípustné ani po ukončení takového řízení, pokud rozhodnutí soudu zakládá překážku věci rozsouzené. Pravomocné rozhodnutí vydané k návrhu i jen jednoho oprávněného je závazné pro každého.

§ 289

(1) Návrh na zápis sloučení do nadačního rejstříku podávají společně všechny zúčastněné osoby; návrh podepíší také členové statutárního orgánu nástupnické osoby.

(2) Jsou-li zúčastněné osoby zapsány v nadačním rejstříku v různých obvodech, podá se návrh na zápis sloučení u kteréhokoli rejstříkového soudu. Podle návrhu rozhodne rejstříkový soud jediným rozhodnutím o všech zapisovaných skutečnostech k témuž dni. Po právní moci rozhodnutí o povolení zápisu provedou ostatní rejstříkové soudy, v jejichž obvodech mají zúčastněné osoby sídla, příslušné zápisy do nadačního rejstříku, který vedou.

(3) Na základě návrhu se provede zápis sloučení tak, že k témuž dni vymaže v nadačním rejstříku zanikající osoby, poznamená, kdo je jejich právní nástupce, a u nástupnické osoby uvede den účinnosti sloučení a názvy, sídla a identifikující čísla osob, které se s nástupnickou osobou sloučily, a případné další změny u nástupnické osoby, pokud v důsledku sloučení nastaly.

(4) Po zápisu sloučení do nadačního rejstříku nelze smlouvu o sloučení změnit nebo zrušit.

(5) Jestliže nelze na základě návrhu provést v nadačním rejstříku zápisy podle odstavce 3, návrh na zápis se zamítne.

§ 290

(1) Jestliže zúčastněné osoby nepodají návrh na zápis sloučení do šesti měsíců ode dne, kdy byla smlouva o sloučení uzavřena, může kterákoli z těch zúčastněných osob, která byla připravena návrh podat, od smlouvy odstoupit. Odstoupí-li od smlouvy i jen jedna strana, zanikají tím závazky všech stran, založené smlouvou.

(2) Jestliže zúčastněné osoby nepodají návrh na zápis sloučení do jednoho roku měsíců ode dne, kdy byla smlouva o sloučení uzavřena, platí, že od smlouvy odstoupily všechny zúčastněné osoby.

(3) Společně a nerozdílně se zúčastněnou osobou, která způsobila, že návrh na zápis sloučení nebyl podán včas, odpovídají ostatním zúčastněným osobám za škodu z toho vzniklou podle části čtvrté i členové jejího statutárního orgánu.

Změna právní formy nadace na nadační fond

§ 291

(1) Správní rada může po předchozím vyjádření dozorčí rady nebo revizora rozhodnout o změně právní formy nadace na nadační fond došlo-li k snížení hodnoty nadační jistiny pod 500 000,-Kč na dobu nikoli přechodnou. Rozhodnutí vyžaduje formu veřejné listiny.

(2) Rozhodnutí o změně právní formy musí obsahovat

a) označení nadace názvem, sídlem a identifikujícím číslem,

b) název nadačního fondu po změně právní formy,

c) rozhodný den,

d) statut nadačního fondu,

e) údaje o členech správní rady nadačního fondu a údaje o členech   dozorčí rady nebo o revizorovi nadačního fondu, které se zapisují do nadačního rejstříku.

§ 291a

   Rozhodnutí o změně právní formy nabývá platnosti přivolením soudu. Je-li to možné, soud před rozhodnutím zjistí stanovisko zakladatele ke změně právní formy a nesouhlasí-li s ní zakladatel, soud ke změně právní formy nepřivolí.

§ 292

(1) Nejméně třicet dnů před zasedáním správní rady nadace zveřejní oznámení o záměru přijmout rozhodnutí o změně právní formy.

(2) Věřitel nadace, který přihlásí svou pohledávku do šesti měsíců ode dne, kdy se zápis změny právní formy stal účinným vůči třetím osobám, může žádat zajištění své pohledávky dostatečnou jistotou, jestliže se v důsledku změny právní formy její dobytnost zhorší. Pokud věřitel prokáže, že se v důsledku změny právní formy dobytnost jeho pohledávky zhorší podstatným způsobem, náleží mu dostatečná jistota ještě před zápisem změny právní formy do nadačního rejstříku.

Pododdíl 3: Nadační fondy

§ 293

   Nadační fond je právnická osoba založen k účelu společensky nebo hospodářsky užitečnému. Tvoří ji soubor majetku vzniklý z vkladů a darů.

§ 294

    Název nadačního fondu musí obsahovat slova "nadační fond".

§ 295

(1) Nadační fond se zakládá zakládací listinou nebo závětí.

(2) Nadační fond vzniká dnem zápisu do nadačního rejstříku.

§ 296

(1) Nadační fond nevytváří nadační jistinu ani nadační kapitál.

(2) Co je v majetku nadačního fondu, nelze zastavit, ani jinak použít k zajištění pohledávky.

(3) Majetek nadačního fondu lze zcizit v souladu s účelem nadačního fondu. Lze jej též použít k investici považované za rozumnou (§ A341)

(4) Předmět vkladu do nadačního fondu nebo daru nadačnímu fondu nemusí splňovat předpoklad trvalého výnosu.

Pododdíl 4: Ústavy

§ 296a

(1) Ústav je právnická osoba založená k účelu poskytování společensky nebo hospodářsky užitečných služeb (činností). Tvoří jej soubor majetku vzniklý z vkladů, darů, nebo z vlastní činnosti.

(2) Služby ústav poskytuje za předem stanovených a pro každého rovných podmínek.

(3)  Ústav může podnikat ve vedlejší, popř. i hlavní činnosti.

(4) Ústav používá svůj zisk jen na poskytování služeb, pro které byl založen.

Název ústavu

§ 296b

   Název ústavu musí obsahovat slovo „ústav“, postačí však zkratka „z. ú.“. Pravidelnou součástí názvu ústavu je označení poukazující na jeho účel nebo na právní povahu zakladatele; název ústavu může též obsahovat jméno osoby.

                                                                            Založení a vznik ústavu

§ 296c

(1) Ústav se zakládá zakládací listinou nebo závětí.

(2) Ústav vzniká dnem zápisu do rejstříku ústavů. Ustanovení o nadačním rejstříku platí obdobně pro rejstřík ústavů.

                                                                                          Ředitel

§ 296d

(1) Ředitel je statutární orgán ústavu. Statut může pro tento orgán určit také jiné označení, pokud tím nevzbudí klamný dojem o jeho povaze.

(2) Ředitele jmenuje a odvolává správní rada.

(3) Správní radu jmenuje a odvolává zakladatel, nestanoví-li v zakládací listině svým rozhodnutím jinak.

(4) Zakladatel může v zakládací listině nebo svým rozhodnutím ustavit dozorčí radu nebo revizora, popř. též další orgány ústavu.

§ 296e

(1) Kromě služeb, k jejichž poskytování byl ústav založen (hlavní činnost), může ústav vykonávat i jinou činnost (vedlejší činnost) za podmínky, že vedlejší činností bude dosaženo účinnějšího využití majetku a zároveň tím nebude ohrožena kvalita, rozsah a dostupnost společensky nebo hospodářsky užitečných služeb.

(2) Předmět vkladu do ústavu nemusí splňovat předpoklad trvalého výnosu.

§ 296f

   Soud zruší na návrh toho, kdo na tom má právní zájem ústav, který dlouhodobě neplní svůj účel. v ostatním se zrušení ústavu řídí § 112a až 140.

§ 296g

   V ostatním se na právní poměry ústavů použijí přiměřeně ustanovení o nadačních fondech.

Díl 4: Ustanovení o podnikatelích

§ 297

   Kdo samostatně provozuje na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo jiným podobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele.

§ 298

(1) Za podnikatele se považuje vždy osoba zapsaná v obchodním rejstříku. Za jakých podmínek se osoby zapisují do obchodního rejstříku, stanoví zvláštní zákon.

(2) V pochybnostech platí, že podnikatelem je osoba, která má k podnikání živnostenské nebo jiné oprávnění podle zvláštního zákona.

§ 299

(1) Zvláštní zákon stanoví, kteří podnikatelé mají povinnost používat obchodní firmu a jaké jsou podmínky pro užívání obchodní firmy.

(2) Kdo nemá obchodní firmu, právně jedná pod vlastním jménem, může však k němu připojit dodatky charakterizující blíže jeho osobu nebo podnik. Dodatky nesmí být klamavé.

§ 300

(1) Koho podnikatel pověřil při provozu podniku určitou činností, ten podnikatele zastupuje ve všech jednáních, k nimž při této činnosti obvykle dochází.

(2) V pochybnostech platí takový rozsah zástupčího oprávnění, jak se jeví vůči veřejnosti.

§ 301

   Podnikatele zavazuje i jednání jiné osoby v jeho podniku, pokud ten, s kým bylo jednáno, se zřetelem k okolnostem neměl a nemohl vědět, že jednající k jednání není oprávněn.

§ 301a

   Podnikatele zavazuje právní jednání, při němž jeho zástupce překročil své oprávnění, jen pokud podnikatel toto překročení schválí. Jestliže s překročením nesouhlasí, oznámí to bez zbytečného odkladu poté, co se tom dozvěděl, osobě s níž bylo jednáno. Neučiní-li to, platí, že překročení schválil. Takový následek však nenastane, pokud osoba, s níž bylo jednáno, měla a mohla z okolností případu bez pochybností poznat, že zástupce své oprávnění zřejmě překračuje.

§ 302

(1) Kdo vystupuje jako podnikatelův zástupce při provozu podniku, nesmí bez souhlasu podnikatele činit na svůj nebo cizí účet jednání spadající do oboru podniku. Stane-li se tak, může se podnikatel domáhat, aby se jeho zástupce takového jednání zdržel.

(2) Jde-li o jednání na zástupcův účet, může se podnikatel  domáhat, aby bylo prohlášeno za jednání učiněné na jeho účet; jde-li o jednání na cizí účet, může se podnikatel domáhat, aby mu bylo postoupeno právo na odměnu, anebo mu byla vydána odměna již poskytnutá.

(3) Namísto práva podle odstavce 2 může podnikatel požadovat náhradu škody podle části čtvrté tohoto zákona; to však jen tehdy, měl-li a mohl zástupce vědět, že svou činností poškozuje podnikatele. Měl-li a mohl vědět také ten, v jehož prospěch podnikatelův zástupce nedovoleně jednal, že se jedná o činnost poškozující podnikatele, je povinen k náhradě škody také on.

§ 303

(1) Kdo jako podnikatel vystupuje vůči dalším osobám v hospodářském styku, nesmí svou kvalitu odborníka ani své hospodářské postavení zneužít k vytváření nebo k využití závislosti slabší strany a k dosažení zřejmé a nedůvodné nerovnováhy ve vzájemných právech a povinnostech stran.

(2) Má se za to, že slabší stranou je vždy ten, kdo vůči podnikateli v hospodářském styku vystupuje mimo souvislost s vlastním podnikáním.

§ 304

(1) Podnikatel musí dát veřejnosti najevo, ve kterém místě podniká. V tomto místě veřejnosti umožní vstupovat s ním do hospodářského styku v provozních hodinách veřejně oznámených, jinak hodinách v daném místě obvyklých.

(2) Podniká-li právnická osoba, je takovým místem pravidelně její sídlo.

(3) Podniká-li fyzická osoba zapsaná do živnostenského nebo jiného veřejného rejstříku, je označením jejího sídla adresa místa podnikání zapsaná v rejstříku. Ustanovení § 101 odst. 1 až 3 platí obdobně.

§ 305

(1)  Každý podnikatel musí uvádět na obchodních listinách své jméno a sídlo. Podnikatel zapsaný v obchodním rejstříku uvede na obchodní listině též údaj o tomto zápisu včetně oddílu a vložky nebo jiného podobného dostatečně určitého údaje; podnikatel nezapsaný v obchodním rejstříku uvede údaj o svém zápisu do jiné evidence. Bylo-li podnikateli přiděleno identifikující číslo podle zvláštního zákona, uvede i to.

(2)  O dalších údajích na obchodních listinách platí § 102 odst. 2 obdobně.

Hlava III

Zastoupení

Díl 1

Všeobecná ustanovení

§ 306

    Kdo je oprávněn jednat jménem jiného, je jeho zástupcem. Ze zastoupení vznikají práva a povinnosti přímo zastoupenému.

§ 307

(1) Způsobilost být zástupcem nemá ten, kdo sám není způsobilý jednat v záležitosti, o niž jde.

(2) Způsobilost být zástupcem nemá ani ten, jehož zájem odporuje zájmům zastoupeného.

(3) Skutečnosti, že jako zástupce jednala osoba k tomu nezpůsobilá podle odstavce 1 nebo 2, se nelze dovolat proti straně, která o takové skutečnosti nevěděla ani vědět nemohla.

§ 308

     Zástupce musí jednat osobně; dalšího zástupce si může ustavit, jen stanoví-li tak zákon nebo pokud to určí dohoda stran. I z právního jednání dalšího zástupce vznikají práva a povinnosti přímo zastoupenému.

Díl 2

Zákonné zastoupení a opatrovnictví

§ 309

(1)  Za nesvéprávného člověka jedná zákonný zástupce nebo opatrovník. Takové zastoupení sleduje ochranu

nesvéprávného a jeho práv, včetně případné správy jeho jmění.

(2)  Zvláštní ustanovení o zastoupení nezletilého obsahuje druhá část tohoto zákoníku o právu rodinném.

(3) Zvláštní zákonná ustanovení stanoví, kdo je zákonným zástupcem svéprávné osoby, a podmínky, za nichž je oprávněn nebo povinen takovou osobu zastupovat.

§ 310

    Zákonný zástupce nesmí nesvéprávnému člověku odejmout věc zvláštní obliby, ledaže to odůvodňuje ohrožení života či zdraví nesvéprávného nebo jiný podobný zvlášť závažný důvod; tyto předměty musí být pokud možno, nebrání-li tomu takový důvod, nesvéprávnému ponechány i při jeho umístění ve zdravotnickém, sociálním nebo podobném zařízení.

§ 311

    Dojde-li ke střetu zájmu zákonného zástupce nebo opatrovníka se zájmy zastoupeného či ke střetnutí zájmů těch, kteří jsou zastoupeni týmž zákonným zástupcem, anebo takový střet hrozí, ustaví soud kolizního opatrovníka.

§ 312

     Zákonný zástupce a opatrovník nemůže požadovat od zastoupeného odměnu za zastoupení. Pokud však zastoupení zahrnuje správu jmění zastoupeného, lze zákonnému zástupci přiznat odměnu za takovou správu. Nestanoví-li zákon jinak, stanoví výši odměny soud s přihlédnutím k nákladům správy, k hodnotě spravovaného majetku a výnosům z něho a k časové i pracovní náročnosti správy.

§ 313

(1) Opatrovníka ustavuje soud. Soud také stanoví rozsah opatrovníkových práv a povinností.

(2) Nejde-li o správu jmění, lze osobě ustavit pouze jediného opatrovníka. Je-li ustaven zvláštní opatrovník pro správu jmění zastoupeného nebo pro správu části jeho jmění a zároveň opatrovník osoby, náleží druhému z nich výlučné zastoupení zastoupeného před soudem, a to i když se záležitost týká spravovaného jmění.

§ 314

(1) Pokud zákonný zástupce spravuje jmění zastoupeného, náleží mu jen běžná správa takového jmění.

(2) Nejde-li běžnou záležitost, vyžaduje se k naložení s jměním zastoupeného schválení soudu.

(3) Dar nebo odkaz určený zastoupenému s podmínkou, že jej bude spravovat třetí osoba, je ze správy podle odstavce 1 vyloučen. Zákonný zástupce však může přijetí takového daru nebo odkazu odmítnout; k takovému odmítnutí se vyžaduje schválení soudu.

Důvody ustavení opatrovníka

§ 315

(1) Soud ustaví opatrovníka člověku, jehož svéprávnost omezil, nebo kterého svéprávnosti zbavil.

(2) Soud ustaví opatrovníka také neznámému člověku, který je zúčastněn na určitém právním jednání, nebo člověku, o němž není známo, kde pobývá.

(3) Soud dále ustaví opatrovníka osobě, pokud to je z jiného důvodu potřebné k ochraně jejího zájmu nebo k ochraně veřejného zájmu.

(4) Osoba, které byl opatrovník ustaven, se na dobu trvání opatrovnictví stává opatrovancem.

(5) Smrtí opatrovníka opatrovnictví nezaniká a práva a povinnosti opatrovníka přecházejí na obec, v níž má opatrovanec bydliště, dokud soud opatrovanci neustaví nového opatrovníka.

§ 316

(1) Člověku, jemuž zdravotní stav působí obtíže při správě jeho jmění nebo hájení jeho práv, soud ustaví k jeho návrhu opatrovníka a ve shodě s takovým návrhem určí opatrovníkovi rozsah působnosti. Na návrh opatrovance soud opatrovníka také odvolá.

(2) Při ustavení opatrovníka z důvodu uvedeného v odstavci 1 se nepoužijí ustanovení o opatrovnické radě (§ 319).

§ 316a

    Jestliže opatrovanec právně jedná samostatně, ač nemohl jednat bez opatrovníka, lze takové právní jednání prohlásit za neplatné, jen pokud opatrovanec utrpěl v jeho důsledku újmu. Postačí-li k napravení této újmy pouze změnit rozsah povinností opatrovance, soud tak učiní; přitom není vázán návrhy stran.

§ 317

     Svéprávné osobě nelze ustavit opatrovníka pro správu jmění, pokud sama ustavila správce svého jmění. To neplatí, jestliže tento správce není znám, odmítne jednat v zájmu této osoby, nebo jednání v jejím zájmu zanedbává, anebo jednat vůbec nemůže.

Opatrovnictví člověka

§ 318

(1) Pokud soud rozhoduje o ustavení opatrovníka člověku, může tak učinit až po jeho shlédnutí, musí též vyslechnout jeho vyjádření, je-li schopen ho podat, nebo jinak zjistit jeho stanovisko, jestliže je schopen podat je, a přihlédnout k němu.

(2) Opatrovníkem soud ustaví zpravidla příbuzného nebo jinou osobu opatrovanci blízkou. Není-li to možné, a pokud nelze ustavit opatrovníkem ani jinou osobu splňující podmínky pro to, aby se stala opatrovníkem, soud ustaví veřejného opatrovníka. Způsobilost být veřejným opatrovníkem má obec, kde má opatrovanec bydliště, anebo právnická osoba zřízená touto obcí k plnění úkolů tohoto druhu.

(3) Ustavení veřejného opatrovníka není vázáno na jeho souhlas.

§ 319

(1) Je-li ustaven opatrovník, může osoba opatrovanci blízká žádat o ustavení opatrovnické rady. V takovém případě opatrovník svolá schůzi osob blízkých opatrovanci a jeho přátel, jsou-li mu známi, tak, aby se konala do třiceti dnů po obdržení žádosti. Této schůze se může zúčastnit každá osoba opatrovanci blízká nebo kdokoli z okruhu jeho přátel, a to i když nebyl pozván.

(2) Pokud není schůze podle odstavce 1 včas svolána, nebo nekoná-li se z jiného důvodu, anebo není-li na ní zvolena opatrovnická rada, svolá takovou schůzi na návrh kohokoli z oprávněných žádat o svolání schůze podle odstavce 1 soud.

(3) Opatrovnická rada může být ustavena, pokud se schůze podle odstavce 1 nebo 2 zúčastní alespoň pět osob.

(4) Každá osoba oprávněná k účasti na schůzi podle odstavce 1 nebo 2 má při rozhodování na ní jeden hlas.

§ 320

(1) Opatrovnická rada má tři členy.

(2) Členy opatrovnické rady volí osoby přítomné na schůzi podle § 319 prostou většinou hlasů. Zároveň se zvolí, je-li to možné, náhradník každému ze zvolených členů opatrovnické rady.

(3) Při ustavení opatrovnické rady musí být dbáno, je-li to možné, o rovnoměrné zastoupení osob uvedených v § 319 odst. 1.

§ 320a

   Členem opatrovnické rady může být jen zletilá osoba, která má k opatrovanci zvláštní vztah, osvědčí o opatrovance dlouhodobý a vážný zájem i schopnost projevovat jej i do budoucna a která splňuje podmínky uvedené v § 307 odst. 1 a 2. Opatrovník není způsobilý být členem opatrovnické rady.

§ 320b

   O volbě členů opatrovnické rady a náhradníků vyhotoví zápis zapisovatel, kterého určí přítomní. Ze zápisu musí být zřejmé, kdy se schůze konala, kdo se jí zúčastnil, kdo byl zvolen zapisovatelem, členem opatrovnické rady a náhradníkem a kolika hlasy, zda proti průběhu jednání někdo protestoval a z jakého důvodu. Písemně podané protesty musí být k zápisu připojeny. Zápis o volbě členů opatrovnické rady zapisovatel doručí opatrovníkovi a soudu, který jej ustavil.

§ 320c

   Soud neschvaluje volbu členů opatrovnické rady, může však na návrh opatrovníka nebo kterékoli z osob oprávněných k účasti na schůzi podle § 319, anebo z vlastního podnětu prohlásit volbu za neplatnou, pokud při ní došlo k porušení zákona takovým způsobem, že opatrovanci v důsledku toho hrozí újma. V takovém případě soud bez zbytečného odkladu zařídí postupem uvedeným v § 319 odst. 2 volbu toho člena opatrovnické rady nebo náhradníka, jehož volbu prohlásil za neplatnou.

§ 321

(1) Člen opatrovnické rady je volen na neurčitou dobu, může však ze své funkce odstoupit. Prohlášení o tom doručí opatrovníkovi a soudu, jinak není účinné; své odstoupení oznámí též dalším členům opatrovnické rady.

(2) Soud může odvolat z funkce člena opatrovnické rady na návrh opatrovníka nebo kterékoli z osob oprávněných k účasti na schůzi podle § 300, anebo z vlastního podnětu, pokud člen opatrovnické rady závažně nebo opakovaně poruší své povinnosti, ztratí-li o opatrovance zájem nebo ocitnou-li se jeho zájmy opakovaně v rozporu se zájmy opatrovance.

(3) Při zániku funkce člena opatrovnické rady opatrovník nebo předseda opatrovnické rady zařídí postupem uvedeným v § 319 odst. 1 volbu nového člena opatrovnické rady nebo náhradníka. Ustanovení § 320 odst. 5 platí obdobně. Pokud se volba neuskuteční bez zbytečného odkladu, postupuje soud podle § 319 odst. 2.

§ 322

(1) Opatrovnická rada zasedá alespoň jedenkrát ročně. K zasedání ji svolává opatrovník nebo předseda opatrovnické rady; jsou-li nečinní, svolá ji na návrh dalšího člena opatrovnické rady nebo jiné osoby uvedené v § 319 odst. 1 soud. Každý člen opatrovnické rady má jeden hlas. Opatrovnická rada přijímá svá rozhodnutí většinou hlasů svých členů.

(2) Na zasedání opatrovnické rady musí být opatrovník přizván a musí mu být umožněno přednést stanovisko. Je-li opatrovanec schopen vyjádřit se, musí být přizván rovněž.

(3) O každém zasedání opatrovnické rady musí být vyhotoven zápis. Ze zápisu musí být zřejmé, kdy se konalo a kdo se ho zúčastnil, jaká rozhodnutí byla na zasedání přijata, kteří členové opatrovnické rady se vyslovili pro rozhodnutí a kteří proti jeho přijetí, zda proti návrhu rozhodnutí někdo protestoval a z jakého důvodu a kdo zápis pořídil. Písemně podané protesty musí být k zápisu připojeny. Zápis doručí předseda opatrovnické rady opatrovníkovi a soudu, který jej ustavil.

(4) Opatrovnická rada na svém pravidelném zasedání projedná zprávu opatrovníka o jeho činnosti v záležitostech opatrovance, vyjadřuje se k soupisu jmění opatrovance a k vyúčtování jeho správy (§ 327) a k vyúčtování případné odměny opatrovníka za správu jmění.

(5) Usnese-li se na tom opatrovnická rada, podá její člen usnesením k tomu pověřený, soudu návrh na změnu výše odměny opatrovníka za správu jmění opatrovance.

(6) Usnese-li se na tom opatrovnická rada, podá její člen usnesením k tomu pověřený, soudu návrh na zrušení opatrovnictví, nebo na odvolání opatrovníka a jeho nahrazení jinou osobou.

§ 323

(1) Bez souhlasu opatrovnické rady opatrovník nesmí rozhodnout

a) o změně bydliště opatrovance,

b) o trvalém umístění opatrovance do uzavřeného ústavu nebo   podobného zařízení,

c) o zásazích do tělesné integrity opatrovance uvedených v § 65   odst. 3 a 4.

(2) Bez souhlasu opatrovnické rady opatrovník dále nesmí naložit s majetkem opatrovance v případech, kdy se jedná

a)o nabytí nebo zcizení majetku opatrovance v hodnotě   převyšující částku 200 000 Kč, anebo třetinu opatrovancova majetku, ledaže tato třetina představuje hodnotu jen nepatrnou a nejedná se o věc, k níž má opatrovanec vztah zvláštní obliby

b)    o přijetí nebo poskytnutí půjčky, úvěru nebo přijetí či   poskytnutí jistoty v hodnotách uvedených pod písmenem a),

ledaže je k takovým opatřením nezbytný souhlas soudu podle § 326.

(3) Opatrovnická rada se může usnést, jaká další jednání opatrovníka podléhají jejímu souhlasu; takové opatření však musí být v zájmu opatrovance a nesmí nad míru přiměřenou okolnostem omezovat výkon funkce opatrovníka.

§ 324

   Člen opatrovnické rady, který nehlasoval pro rozhodnutí opatrovnické rady, nebo opatrovník může do patnácti dnů od přijetí rozhodnutí navrhnout soudu, aby je zrušil a nahradil svým rozhodnutím. Dokud soud o návrhu nerozhodne, nenabude rozhodnutí opatrovnické rady právní účinky.

§ 325

(1) Jestliže nelze opatrovnickou radu zřídit pro nezájem dostatečného počtu osob uvedených v § 319 odst. 1 nebo z jiných podobných důvodů, může soud na návrh některé z těchto osob rozhodnout, že působnost opatrovnické rady bude vykonávat jen jedna z těchto osob a rozhodne zároveň o jejím jmenování.

(2) Není-li ustavena opatrovnická rada a není-li možný ani postup podle odstavce 1, schvaluje opatření opatrovníka stran opatrovance nebo jeho jmění namísto opatrovnické rady soud.

§ 326

(1) Kdo byl ustaven opatrovníkem nesmí bez schválení soudu rozhodnout o změně osobního stavu opatrovance.

(2) Opatrovník, který spravuje jmění opatrovance, nesmí bez schválení soudu, nestanoví-li soud v rozhodnutí o ustavení opatrovníka další omezení,

a)zavázat opatrovance k plnění některému z členů opatrovnické   rady nebo osobě tomuto členu blízké,

b)    pro opatrovance nabýt nemovitost nebo podíl na ní, ani   opatrovancovu nemovitost nebo podíl na ní zcizit či zatížit,

c)pro opatrovance nabýt podnik nebo podíl na právnické osobě,   ledaže jde o nabytí spolehlivých účastnických cenných papírů zajišťujících bezpečný výnos,

d)    uzavřít v zastoupení opatrovance smlouvu o trvajícím nebo   opakovaném plnění na dobu delší než tři roky, nebo

e)odmítnout dědictví nebo jiné plnění z pozůstalosti;

f)   zavázat opatrovance k poskytnutí daru nebo jinému obdobnému   plnění, ledaže jde o plnění osobě blízké poskytnuté k obvyklé příležitosti a v přiměřeném rozsahu.

(3) Bez zřetele na ustanovení odstavce 2 opatrovník bez souhlasu soudu dále nesmí:

a)nabýt nebo zcizit pro opatrovance majetek v hodnotě vyšší než   1 000 000 Kč, anebo polovinu opatrovancova majetku, ledaže tato polovina představuje hodnotu jen nepatrnou a nejedná se o věc, k níž má opatrovanec vztah zvláštní obliby, nebo

b)    přijmout pro opatrovance nebo poskytnout za něho půjčku, úvěr   nebo přijmout pro opatrovance či poskytnout za něho jistotu v hodnotě uvedené pod písmenem a).

(4) Soud si před rozhodnutím případů podle odstavce 1 a 2 vyžádá stanovisko opatrovnické rady. Pokud opatrovnická rada nesdělí své stanovisko v přiměřené lhůtě, kterou jí soud stanoví, platí, že se opatrovnická rada k záležitosti opatrovance odmítla vyjádřit.

§ 327

(1) Opatrovník, který spravuje jmění opatrovance, vyhotoví do dvou měsíců od svého ustavení soupis spravovaného jmění a doručí jej soudu a opatrovnické radě; nerozhodne-li soud jinak, doručí jej také opatrovanci.

(2) Za trvání opatrovnictví vyhotovuje opatrovník vyúčtování správy jmění každoročně vždy do 30. 6., ledaže se s členy opatrovnické rady dohodne a soudu oznámí, že vyúčtování předloží dříve. V této lhůtě předloží vyučtování také soudu.

(3) Ten, jehož opatrovnická funkce končí, doručí konečné vyúčtování správy jmění podle odstavce 1 a také, jsou-li ustaveni, dalšímu opatrovníkovi nebo soudnímu komisaři ustavenému v řízení o dědictví podle zvláštního zákona.

(4) Zemře-li opatrovník, vydá soudu, který jej ustavil, listiny a další doklady týkající se opatrovance a jeho záležitostí každý, kdo má tyto listiny a doklady u sebe.

Opatrovnictví právnické osoby

§ 328

    Má-li být ustaven opatrovník právnické osobě, musí splňovat stejné podmínky, jaké zákon stanoví pro způsobilost být členem statutárního orgánu. Přestane-li opatrovník splňovat tyto podmínky, oznámí to soudu bez zbytečného odkladu. Soud takového opatrovníka nahradí novým opatrovníkem bez zbytečného odkladu poté, co se dozví, že původně ustavený opatrovník podmínky pro výkon své funkce nesplňuje.

Poznámka: Do DZ zapracovat, že opatrovník musí být právnické osobě ustaven podle § 315 odst. 3 nebo nařizuje-li to pro zvláštní případy zákon speciálně (např. § 110b).

§ 329

(1) Na výkon funkce opatrovníka právnické osoby se obdobně vztahují ustanovení o právech a povinnostech členů statutárního orgánu a přiměřeně ustanovení o působnosti takového orgánu.

(2) Je-li toho třeba, soud rozsah působnosti opatrovníka vymezí.

§ 330

(1) Pokud právnická osoba ve svém zakladatelském právním jednání projeví přání, aby jí v případě, kdy nastane důvod ustavit jí opatrovníka, byla jako opatrovník ustavena určitá osoba, pak, nastane-li takový důvod, soud tuto osobu právnické osobě opatrovníkem ustaví, pokud je k opatrovnictví způsobilá a se svým ustavením opatrovníkem souhlasí.

(2) Korporace mohou stejné přání projevit také usnesením členské schůze.

(3) V případech uvedených v odstavci 1 a 2 musí být přání projeveno v listině vyhotovené ve formě veřejné listiny.

(4) Ustanovení § 327 odst. 3 a 4 platí obdobně.

Díl 3

Smluvní zastoupení

§ 331

(1) Dohodnou-li se o tom strany (§ ...), může se při právním jednání jedna z nich dát ve sjednaném rozsahu zastoupit druhou stranou jako zmocněncem. Zmocnitel za tím účelem zmocní zmocněnce, a to písemně nebo jiným způsobem, kterým lze projevit vůli.

(2) Je-li třeba, aby bylo jednáno v písemné formě, musí být plná moc udělenapísemně. Písemně musí být plná moc udělena i tehdy, netýká-li se jen určitého právního jednání.

§ 332

A L T E R N A T I V A  I:

    Zmocnitel se nemůže vzdát práva plnou moc odvolat odvolat.

A L T E R N A T I V A  II:

   Zmocnitel se nemůže vzdát práva odvolat zmocnění. Lze však smluvit, že zmocnění lze odvolat jen z vážných důvodů.

§ 333

   Při zmocnění právnické osoby náleží výkon zástupčích oprávnění do působnosti jejího statutárního orgánu. K výkonu takového zastoupení je oprávněna i osoba, kterou zmocní statutární orgán.

§ 334

   Zmocnit lze i několik zmocněnců společně. Není-li ve zmocnění určeno jinak, musí všichni zmocněnci jednat společně.

§ 335

     Oznámí-li zmocnitel jiné osobě, že zmocněnce zmocnil k určitým právním jednáním, může se vůči ní dovolávat odvolání zmocnění, jen oznámil-li jí to před jednáním zmocněnce, anebo když tato osoba v době jednání zmocněnce o odvolání zmocnění věděla.

§ 336

(1) Pokud z právního jednání neplyne, že někdo jedná za někoho jiného, platí, že jedná vlastním jménem.

(2) Při jednání zmocněnce v mezích jeho zástupčího oprávnění, vzniknou z takového jednání práva a povinnosti přímo zmocniteli. Pokyny dané zmocněnci nemají vliv na právní účinky jednání. To neplatí, jsou-li takové pokyny obsahem plné moci nebo jsou-li známy osobě, vůči níž zmocněnec jednal.

(3) Je-li zmocnitel v dobré víře, anebo věděl-li či musel vědět o určité okolnosti, přihlíží se k tomu i u zmocněnce, ledaže jde o okolnosti, o kterých se zmocněnec dozvěděl před zmocněním. Zmocnitel, který není v dobré víře, se nemůže dovolávat dobré víry zmocněnce.

§ 337

(1) Jestliže zmocněnec překročil své oprávnění vyplývající z plné moci, je zmocnitel jednáním zmocněnce vázán, jen pokud překročení schválil. Jestliže s překročením zmocněncova oprávnění nesouhlasí, musí to zmocnitel musí bez zbytečného odkladu poté, co se o tom dozvěděl, oznámit osobě, s níž zmocněnec jednal. Neučiní-li to, platí, že překročení schválil; takový následek však nenastane, pokud osoba, s níž bylo jednáno, měla a mohla z písemné plné moci bez pochybností poznat, že zmocněnec svá oprávnění zřejmě překračuje.

(2) Pokud někdo jedná za jiného bez plné moci, je osoba, za níž bylo takto jednáno, takovým jednáním vázána, jen pokud jednání bez zbytečného odkladu schválí.

(3) Při neschválení jednání uvedených v odstavci 1 a 2 je ten, kdo jednal za jinou osobu ze svého jednání zavázán sám; osoba, se kterou bylo jednáno může na jednajícím požadovat, aby splnil, co bylo ujednáno nebo nahradil škodu..

§ 338

(1) Zmocněnec může zmocnit jinou osobu, aby místo něho za zmocnitele jednala, je-li k tomu výslovně oprávněn podle zmocnění, anebo stanoví-li tak zákon.

(2) Z právního jednání dalšího zmocněnce je zavázán přímo zmocnitel.

§ 339

(1) Zastoupení na základě plné moci zanikne

a) vykonáním jednání, na něž byla plná moc omezena,

b) zmocnitelovým odvoláním plné moci, nebo

c) vypovězením plné moci zmocněncem.

(2) Smrtí či zánikem zmocnitele zanikají práva a povinnosti z plné moci, jen neplyne-li z jejího obsahu něco jiného. Tím není dotčen § 340.

(3) Dokud není odvolání plné moci zmocněnci známo, má jeho jednání tytéž účinky, jako kdyby plná moc ještě trvala. Tohoto ustanovení se však nemůže dovolat ten, kdo o odvolání plné moci věděl, anebo měl a mohl vědět.

§ 340

(1) Zemře-li zmocnitel, nebo vypoví-li zmocněnec plnou moc, učiní zmocněnec ještě vše, co nesnese odkladu, aby zmocnitel nebo jeho právní nástupce neutrpěl újmu. Jeho právní jednání má tytéž účinky, jako kdyby zastoupení ještě trvalo, pokud neodporuje tomu, co nařídil ještě zmocnitel nebo jeho právní nástupce.

(2) Ustanovení § 327 odst. 3 a 4 platí obdobně.

Hlava IV

Věci a jejich rozdělení

Díl 1

Všeobecná ustanovení

§ 341

    Majetková práva se týkají věcí v právním smyslu. Věc v právním smyslu (dále jen »věc«) je vše, co je rozdílné od osoby a slouží k jeho potřebě.

§ 342

(1) Věc určená k obecnému užívání je veřejný statek.

(2) Soukromým právním jednáním nelze veřejnému statku odejmout nebo omezit jeho účel, ať již jej získal jakkoli.

Poznámka: do DZ zapracovat, že na instituci veřejného statku musí pamatovat také katastrální zákon.

§ 343

    Součástí věci je to, co k ní podle její povahy náleží a nemůže být od ní odděleno, aniž se tím věc znehodnotí.

§ 344

(1) Příslušenství věci jsou vedlejší věci vlastníkovy u věci hlavní, je-li jejich účelem, aby se jich s touto hlavní věcí v rámci jejího hospodářského určení trvale užívalo.

(2) Vedlejší věc nepřestává být příslušenstvím, byla-li od hlavní věci vzdálena jen přechodně.

(3) Právní jednání i práva a povinnosti, které se týkají věci hlavní, se týkají i jejího příslušenství, ledaže zákon stanoví nebo dohoda stran určí něco jiného.

§ 345

     Příslušenstvím pohledávky jsou úroky, úroky z prodlení a náklady spojené s jejím uplatněním.

§ 346

     V pochybnostech, zda je něco příslušenstvím věci, rozhoduje zvyklost občanského života.

§ 347

(1)  Co věc pravidelně poskytuje ze své přirozené povahy jak je dáno jejím obvyklým účelovým určením a přiměřeně k němu, ať s přičiněním člověka nebo bez něho, je plodem. Dokud plod není od věci oddělen, je její součástí.

(2) Užitky jsou pravidelné výnosy věci plynoucí z její právní povahy.

§ 348

     Část lidského těla není věcí, i když je od něho oddělena.

§ 349

      Živé zvíře není věc. Na zvíře lze přiměřeně použít ustanovení o věcech jen, neodporuje-li to jeho povaze živého tvora a ustanovením zvláštních zákonů vydaných k jeho ochraně.

§ 350

(1) Hodnota věci, lze-li ji určit odhadem, je její cena. Cenu věci může stanovit též právní předpis.

(2) Za obvyklou cenu věci platí ta cena, která se odhadne podle obecného užitku, který věc dává v určité době, na určitém místě a v určitém čase. Věc se odhadne podle obecné hodnoty, není-li nic jiného vymíněno, anebo nestanoví-li zákon jinak.

(3) Mimořádná cena věci se stanoví, pokud se má hodnota věci nahradit osobě, které náhrada náleží, s přihlédnutím ke zvláštním poměrům a ke zvláštní oblibě vyvolané náhodnými vlastnostmi věci.

Díl 2

Rozdělení věcí

§ 350a

   Věci se dělí na hmotné a nehmotné, na movité a nemovité, na hlavní a příslušenství, na jednotlivé a hromadné, na spotřebitelné a nespotřebitelné, na zastupitelné a nezastupitelné, na ocenitelné a neocenitelné.

§ 351

(1) Hmotná věc je ta část vnějšího světa, která má povahu samostatného užitečného předmětu.

(2) Nehmotné věci jsou zejména práva, připouští-li to jejich povaha, a jiné předměty bez hmotné podstaty, které lze právním jednáním převést na jiného.

§ 352

     Na ovladatelné přírodní síly, s nimiž se obchoduje, se použijí přiměřeně ustanovení o věcech hmotných.

§ 353

(1) Nemovité věci jsou pozemky, práva spojená s vlastnictvím nemovitosti a práva, jež zákon za nemovitosti prohlásil.

(2) Podzemní stavba se samostatným účelovým určením je věc nemovitá.

(3) Nemovitá věc je též byt nebo samostatný prostor, který slouží k jinému účelu než k bydlení (nebytový prostor), stanoví-li tak zvláštní zákon.

(4) Veškeré další věci, ať je jejich podstata hmotná či nehmotná, jsou movité.

§ 354

(1) Součástí pozemku je prostor nad povrchem i pod povrchem, stavby zřízené na pozemku, s výjimkou staveb dočasných, a jiná zařízení (dále jen »stavba«), včetně toho, co je zapuštěno v pozemku nebo upevněno ve zdech.

(2) Podzemní stavba zřízená jako součást určitého pozemku, je součástí tohoto pozemku, i když zasahuje také pod jiný pozemek.

§ 355

(1) Stroj nebo jiné upevněné zařízení (dále jen »stroj«) není součástí nemovité věci, byla-li se souhlasem vlastníka nemovitosti vložena do katastru nemovitostí výhrada, že není jeho vlastnictvím. Pokud však má být takovým strojem nahrazen stroj, který je součástí nemovitosti, lze vklad výhrady povolit, nevznese-li proti němu odpor osoba zapsaná ve výhodnějším pořadí.

(2) Práva k odporu podle odstavce 1 nenáleží osobě, jejíž pohledávka byla splněna; v tomto případě lze splnit i pohledávku ještě nesplatnou. Práva k odporu nenáleží ani tehdy, je-li nepochybné, že vkladem výhrady práva odporující osoby zkráceno nebude.

(3) Vklad výhrady bude vymazán, prokáže-li vlastník nebo jiná osoba podle zápisu v katastru k tomu oprávněná, že se vlastník nemovitosti stal vlastníkem stroje.

(4) Ustanovení předchozích odstavců se použijí obdobně i na stroje, které jsou příslušenstvím nemovitosti.

§ 356

    Součástí pozemku je též rostlinstvo na něm vzešlé.

§ 357

    Vedlejší věci vlastníkovy u stavby, jež je částí pozemku, jsou příslušenstvím pozemku, je-li účelem těchto vedlejších věcí, aby se jich se stavbou a pozemkem v rámci jejich hospodářského určení trvale užívalo.

§ 358

     Soubor jednotlivých věcí náležejících téže osobě, považovaný za jeden předmět a jako takový nesoucí společné označení, pokládá se za celek a tvoří hromadnou věc.

§ 359

    Věci, jejichž obvyklou užitečnost podmiňuje jejich spotřebování, jsou spotřebitelné; ostatní věci jsou nespotřebitelné.

§ 360

     Věci, které mohou být nahrazeny jinými věcmi stejného druhu, jsou zastupitelné; ostatní věci jsou nezastupitelné. O zastupitelnosti rozhoduje zpravidla zvyklost občanského života.

Díl 3

Cenné papíry

§ 361

(1) Cenný papír obsahuje práva, která jsou s ním spojena takovým způsobem, že je po vydání cenného papíru nelze bez cenného papíru uplatnit.

(2) Listinný cenný papír lze v případech stanovených zvláštním zákonem nahradit zápisem do evidence vedené podle zvláštního zákona. Tento zápis je zaknihovaný cenný papír. 

(3)  Zvláštní zákon stanoví podmínky pro přeměnu podoby cenného papíru.

§ 362

(1) Datum emise cenného papíru označuje den, kdy může dojít k vydání cenného papíru prvnímu nabyvateli. Není-li stanoveno jinak, určí datum emise cenného papíru emitent.

(2) Cenný papír je vydán dnem, kdy se stanoveným způsobem stane předmětem vlastnictví prvého nabyvatele.

§ 363

    Cenný papír může mít formu cenného papíru na doručitele, na řad nebo na jméno.

§ 363a

(1) Jednotlivé cenné papíry lze nahradit hromadnou listinou. Pro emisi a vydání hromadné listiny platí stejné podmínky jako pro vydání jednotlivého cenného papíru. Hromadná listina obsahuje alespoň ty náležitosti, jaké zákon stanoví pro jednotlivý cenný papír.

(2) Práva z hromadné listiny nelze převodem dělit na podíly.

(3) Vlastník hromadné listiny má právo na její výměnu za jednotlivé cenné papíry; určí-li emitent podmínky pro její výměnu, pak při splnění těchto podmínek.

(4) Hromadnou listinou lze nahradit akcie, poukázky na akcie, podílové listy, dluhopisy a cenné papíry, o nichž to stanoví zvláštní zákon.

§ 364

     Cenné papíry jsou zastupitelné, pokud je vydal stejný emitent ve stejné formě a pokud z nich vznikají stejná práva.

Hlava V

Právní skutečnosti

Díl 1

Právní jednání

Pododdíl 1

Všeobecná ustanovení

§ 365

    Právní jednání vyvolává ty právní následky, které jsou v něm vyjádřeny a které právní předpisy s takovým projevem vůle spojují a rovněž následky plynoucí ze zvyklostí občanského života.

§ 365a

   Právně lze jednat konáním nebo opomenutím; může se tak stát výslovně, anebo i jiným způsobem nevzbuzujícím pochybnosti o tom, co jednající osoba chtěla projevit.

§ 366

(1) Právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.

(2) Rozpor se zákonem je dán, pokud právní jednání odporuje zákonu obsahem nebo účelem.

§ 367

   Nejde o právní jednání, nebyla-li jím projevena vážná vůle. Bylo-li však takto jednáno vůči jiné osobě, která v dobré víře ve vážnost projevené vůle spoléhala, nemůže se jednající nevážnosti své vůle dovolat.

§ 368

(1) Nejde o právní jednání, pokud je učinila osoba neschopná právně jednat.

(2) Schopnost právně jednat má osoba svéprávná. Osoba ve svéprávnosti omezená nemá schopnost právně jednat v rozsahu omezení. Schopnost právně jednat nemá ani osoba jednající v duševní poruše, která tuto osobu činí k určitému právnímu jednání neschopnou.

§ 369

    Nejde o právní jednání, chybí-li vůle jednající osoby, anebo je-li vůle projevena jen proto, že k tomu byl jednající donucen fyzickým nebo psychickým násilím.

§ 370

   Nejde o právní jednání, je-li vůle projevena způsobem tak neurčitým a nesrozumitelným, že její smysl nelze zjistit ani výkladem.

§ 370a

   K neexistenci právního jednání soud přihlédne i bez návrhu. Neexistence právního jednání se může dovolat každý, kdo na tom má právní zájem.

§ 371

přesunut

Pododdíl 2

Výklad právních jednání

§ 372

    Právní jednání se posuzuje podle obsahu.

§ 373

přesunut

§ 374

(1) Co je vyjádřeno slovy nebo jinak, třeba vykládat podle úmyslu jednajícího, pokud byl takový úmysl druhé straně znám, anebo pokud o tomto úmyslu musela vědět. Není-li možné zjistit úmysl jednající osoby, přisuzuje se projevu její vůle ten význam, jaký by mu zpravidla přikládala osoba v postavení toho, jemuž je projev vůle určen.

(2) Při výkladu projevu vůle se přihlédne též k praxi případně zavedené mezi stranami v právním styku a k tomu, co jednání předcházelo i k tomu, jak strany následným chováním daly najevo, jaký obsah a význam mu přikládají.

§ 375

(1) Připouští-li použitý výraz různý výklad, vyloží se v pochybnostech k tíži strany, jež jej použila jako první.

(2) V právním styku s podnikatelem se výrazu připouštějícímu různý výklad přisoudí význam, jaký v takovém styku pravidelně má. Není-li však druhá strana podnikatelem, musí ten, kdo se toho dovolává, prokázat, že druhé straně musel být takový význam znám.

(3) Ve vzájemném právním styku podnikatelů se přihlíží též k zvyklostem obchodního styku zachovávaným obecně buď vůbec, anebo v daném obchodním odvětví, ledaže to zákon či dohoda stran vyloučí. Není-li jiné dohody, platí, že v takovém styku mají obchodní zvyklosti přednost před těmi ustanoveními zákona, jež nemají donucující účinky.

(4) Nejde-li o případ uvedený v odstavci 3, může se podnikatel zvyklosti dovolat, jen pokud prokáže, že druhá strana určitou zvyklost musela znát a že byla srozuměna s postupem ve shodě s ní.

§ 376

přesunut

§ 377

(1) Písemnost právního jednání se vyžaduje, stanoví-li to zákon nebo určí-li tak dohoda stran.

(2) K platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Jedná-li více osob, nemusí být jejich podpisy na téže listině, ledaže  zákon stanoví jinak. Podpis může být v obvyklých případech nahrazen mechanickými prostředky.

(3) Písemná forma je zachována i při jednání učiněném elektronickými nebo jinými prostředky umožňujícími zachycení obsahu právního jednání a určení osoby, která takto jednala.

(4) Zvláštní zákon stanoví, jak se lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky elektronicky podepsat.

§ 378

(1) Pokud v písemné formě právně jedná ten, kdo nemůže číst a psát, ale je schopen seznámit se s obsahem právního jednání pomocí přístrojů či speciálních pomůcek nebo prostřednictvím jiné osoby, kterou si zvolí, učiní namísto podpisu, není-li s to se podepsat, před alespoň dvěma svědky na listině rukou nebo jinak vlastní znamení, ke kterému jeden ze svědků připíše jméno jednajícího.

(2)  O svědcích platí § 36 odst. 3 obdobně.

(3) Nelze-li postupovat podle odstavce 1, vyžaduje se k jednání osoby, která nemůže číst a psát, forma veřejné listiny. Taková forma se vyžaduje i tehdy, stanoví-li zákon, že projev vůle jednajícího musí být na listině napsán vlastní rukou. Je-li toho jednající schopen, připojí na zápis o svém právním jednání vlastní znamení.

§ 378a

   Obsah právního jednání učiněného v určité formě může být změněn projevem vůle učiněným v téže nebo přísnější formě.

§ 378b

(1) Vznik, změnu nebo zánik práv či povinnosti lze vázat na splnění podmínky. K podmínce nemožné, na kterou je vázán zánik práva nebo povinnosti, se nepřihlíží.

(2) Podmínka je odkládací, jestliže na jejím splnění závisí, zda právní následky jednání nastanou. Podmínka je rozvazovací, jestliže na jejím splnění závisí, zda následky již nastalé pominou.

(3) Jestliže osoba, jíž je nesplnění podmínky na prospěch, její splnění záměrně zmaří, stane se právní jednání nepodmíněným.

(4) K splnění podmínky se nepřihlíží, způsobí-li její splnění záměrně osoba, která není oprávněna tak učinit a které je její splnění na prospěch.

(5) Nevyplývá-li z právního jednání nebo jeho povahy něco jiného, má se za to, že podmínka je odkládací.

Pododdíl 3

Právní jednání vůči nepřítomné osobě

§ 379

(1) Právní jednání působí vůči nepřítomné osobě od okamžiku, kdy jí projev vůle dojde.

(2) Případ, kdy projev vůle dojde změněný vlivem prostředků použitých jednající osobou nebo i jiných okolností nastalých během přepravy, se posoudí podle ustanovení o omylu (§ 390).

§ 380

(1) Při právním jednání učiněném v písemné formě se vyžaduje doručení druhé straně; doručením nastávají účinky podle § 379 odst. 1.

(2) Pokud je právně jednáno písemně, může jednající osoba svůj projev vůle odvolat, jestliže odvolání dojde druhé straně nejpozději současně s původním projevem vůle.

(3) Zmaří-li druhá strana doručení, platí, že bylo řádně doručeno.

(4) Byl-li projev vůle odeslán, avšak chybí důkaz, že byl doručen, má se za to, že k doručení došlo, pokud druhá strana měla řádný důvod očekávat projev vůle jednající osoby a sama v přiměřené době o záležitost neprojevila zájem.

§ 381

(1) Má se za to, že zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb byla doručena třetí den po odeslání.

(2) Pokud se zásilka odesílá na adresu v jiném státu, má se za to, že byla doručena patnáctý den po odeslání.

  § 382

přesunut

Pododdíl 4

Neplatnost právních jednání

§ 383

   Podle zákona platí, že právní jednání je spíše platné než neplatné.

§ 383a

(1) Neplatné je právní jednání, které odporuje dobrým mravům.

(2) Pro rozpor se zákonem je právní jednání neplatné tehdy, narušuje-li zároveň veřejný pořádek (§ 391) nebo je-li někomu na újmu (§ 394).

§ 383b

   Kdo způsobil neplatnost právního jednání, odpovídá za škodu z toho vzniklou podle části čtvrté tohoto zákona.

§ 384

    Neplatnosti právního jednání se nemůže dovolat ten, kdo ji způsobil.

§ 385

     Chyby v psaní nebo v počtech nejsou na újmu platnosti právního jednání, je-li jeho význam nepochybný.

§ 386

      Pokud má neplatné právní jednání náležitosti jiného právního jednání, které je platné, lze se jej dovolat, je-li z okolností zřejmé, že vyjadřuje vůli jednající osoby.

§ 386a

(1) Projev vůle, který byl učiněn na oko vůči jiné osobě ve srozumění s ní, je neplatný.

(2) Má-li být určitým právním jednáním zastřeno právní jednání jiné, posoudí se podle své pravé povahy.

(3) Vůči tomu, kdo nabyl právo, důvěřuje v projev vůle, nelze namítat, že bylo jednáno jen na oko.

§ 387

(1) Právní jednání nelze prohlásit za neplatné celé, postačí-li vyslovit neplatnost jeho části. Týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část. Přitom se přihlédne nejen k povaze právního jednání a k jeho obsahu, ale také k okolnostem, za nichž k němu došlo.

(2) Pokud je důvod neplatnosti jen v nemravném nebo nezákonném určení množstevního, územního, časového nebo jiného rozsahu  plnění, soud tento rozsah změní tak, aby  odpovídal zákonu a spravedlivému uspořádání daného právního poměru; přitom není vázán návrhy stran.

§ 388

    Neplatné je právní jednání, podle něhož má být plněno něco nemožného.

§ 389

(1) Pokud právní jednání není učiněno ve formě vyžadované zákonem nebo dohodou stran, je neplatné.

(2) Neplatnosti právního jednání pro nedostatek formy sjednané stranami se lze dovolat jen, nebylo-li podle něho plněno.

§ 390

(1) Právní jednání je neplatné, bylo-li učiněno v omylu. Omyl musí vycházet ze skutečnosti rozhodující pro jeho uskutečnění a osoba, s níž bylo právně jednáno, tento omyl vyvolala, anebo o něm alespoň musela vědět.

(2) Neplatné je rovněž právní jednání učiněné v omylu, který osoba, s níž bylo právně jednáno, vyvolala úmyslně.

(3) Omyl v pohnutce neplatnost právního jednání nevyvolává.

§ 391

(1) Pokud je vyslovení neplatnosti právního jednání nezbytné v zájmu veřejného pořádku, může se této neplatnosti dovolat každý, kdo na tom má právní zájem.

(2) K neplatnosti právního jednání podle odstavce 1 soud přihlédne i bez návrhu.

§ 392

(1) Právo dovolat se neplatnosti právního jednání z důvodu uvedeného v § 391 odst. 1 zaniká, nebylo-li uplatněno do dvaceti let ode dne, kdy bylo podle něho splněno. Po uplynutí této doby takové jednání nelze prohlásit za neplatné ani z úřední moci.

(2) V pochybnostech se má za to, že splněno bylo den poté, co k právnímu jednání došlo.

(3) Nebylo-li uplatněno právo podle odstavce 1, nelze po uplynutí lhůty tam uvedené k neplatnosti právního jednání přihlížet.

§ 393

   Pokud je důvodem neplatnosti právního jednání pouze ochrana zájmu určité osoby, může se neplatnosti, nebyla-li zhojena, dovolat pouze dotčená osoba.

§ 394

(1) Právo dovolat se neplatnosti právního jednání z důvodu uvedeného v § 393 zaniká, nebylo-li uplatněno do dvou let ode dne, kdy bylo podle něho plněno.

(2)  Ustanovení § 392 odst. 2 platí obdobně.

Pododdíl 5

Neúčinnost

§ 395

    Věřitel se může domáhat, aby soud prohlásil, že vůči němu nemá následky právní jednání, které se týká dlužníkova jmění. Takové právo náleží věřiteli i tehdy, je-li nárok proti dlužníkovi z jeho právního jednání již vykonatelný, anebo byl-li již uspokojen.

§ 396

    Právo podle § 395 náleží věřiteli, jehož možnost uspokojit vykonatelnou pohledávku je zkrácena právním jednáním týkajícím se dlužníkova majetku.

§ 397

(1) Věřitel se může dovolat neúčinnosti právního jednání,

a)které dlužník učinil v posledních třech letech v úmyslu zkrátit   své věřitele, byl-li tento úmysl druhé straně znám;

b)    kterým dlužník v posledních dvou letech zkrátil své věřitele,   pokud druhé straně musel být znám dlužníkův úmysl věřitele zkrátit;

c)kterým byl věřitel zkrácen a k němuž v posledních dvou letech   došlo mezi dlužníkem a osobou jemu blízkou nebo které dlužník učinil ve prospěch takové osoby, ledaže druhé straně v době, kdy se právní jednání stalo, dlužníkův úmysl zkrátit věřitele znám nebyl, a ani být znám nemusel.

(2) Věřitel se může též dovolat neúčinnosti kupní nebo směnné smlouvy, uzavřené v posledním roce, pokud druhá strana musela v dlužníkově jednání poznat mrhání majetkem, kterým je dlužníkův věřitel zkracován.

(3) Věřitel se dále může dovolat neúčinnosti bezúplatného právního jednání dlužníka, kterým je zkracován a ke kterému došlo v posledních dvou letech, ledaže se jedná

a)o plnění povinnosti uložené zákonem,

b)    o obvyklé příležitostné dary,

c)o věnování učiněné v přiměřené výši na veřejně prospěšný účel   nebo

d)    o plnění, kterým bylo vyhověno mravnímu závazku nebo ohledům   slušnosti.

§ 398

   Stejně jako právní jednání uvedená v § 397 se posuzuje také opomenutí, jímž dlužník pozbyl své právo majetkové povahy nebo kterým jiné osobě vůči sobě vznik, zachování nebo zajištění jejího práva majetkové povahy způsobil. Totéž platí, pokud dlužník odmítl přijmout dědictví, ledaže bylo předluženo.

§ 399

     Vyhradí-li si věřitel dříve, než se jeho pohledávka stane vykonatelnou, právo dovolat se neúčinnosti právního jednání tím, že prostřednictvím notáře nebo soudu oznámí tomu, vůči komu se neúčinnosti právního jednání může dovolat, pak mu lhůta k dovolání se neúčinnosti právního jednání neběží, dokud se jeho pohledávka vykonatelnou nestane.

§ 400

(1) Neúčinnosti právního jednání se lze dovolat proti tomu, kdo je s dlužníkem sjednal nebo kdo z něho jinak přímo nabyl prospěch, vůči jeho dědici nebo vůči tomu, kdo nabyl jmění při přeměně právnické osoby jako její právní nástupce.

(2) Vůči jinému právnímu nástupci se lze neúčinnosti dovolat jen tehdy, jestliže

a) právnímu nástupci musely být známy okolnosti, pro něž by se   věřitel mohl dovolat neúčinnosti právního jednání,

b) právní nástupce nabyl právo bezúplatně, anebo

c) je-li právním nástupcem osoba blízká, ledaže jí v době, kdy  právo po předchůdci nabyla, nemusely být známy okolnosti, pro něž by se věřitel mohl dovolat neúčinnosti právního jednání.

§ 401

(1) Neúčinnost právního jednání zakládá věřitelovo právo domáhat se uspokojení pohledávky i z toho, co neúčinným jednáním z dlužníkova majetku ušlo. Není-li to dobře možné, náleží věřiteli odpovídající náhrada.

(2) Kdo je zavázán plnit, pokládá se za nepoctivého držitele (§ ...); jeho dědic však jen tehdy, jestliže mu musely být známy okolnosti, pro něž by se věřitel mohl dovolat neúčinnosti právního jednání.

(3) Poctivý příjemce bezplatného plnění uspokojí věřitele z tohoto plnění, jen byl-li jím obohacen. To neplatí, mohl-li se věřitel dovolat neúčinnosti právního jednání, i kdyby se stalo za úplatu.

Poznámka: Komise navrhuje v § 401 odst. 2 dořešit okamžik nabytí vědomosti

§ 402

   Nabyla-li třetí osoba k věci, z níž by se věřitel mohl jinak domoci uspokojení, takové právo, že se proti této osobě neúčinnosti dovolat nelze, má ten, proti němuž se věřitel neúčinnosti právního jednání mohl dříve dovolat a za jehož držby právo třetí osobě vzniklo, vůči věřiteli povinnost k náhradě škody.

§ 403

(1) Kdo má vůči věřiteli povinnost podle § 401 nebo § 402, může se jí zprostit uspokojením věřitelovy pohledávky za dlužníkem. Může tak učinit i předtím, než se věřitel neúčinnosti dovolá.

(2) Kdo má vůči věřiteli povinnost podle § 401 nebo § 402, může od dlužníka požadovat vrácení vzájemného plnění nebo splnění pohledávky oživlé následkem toho, že se věřitel dovolal neúčinnosti.

§ 404

      Dovolává-li se neúčinnosti téhož právního jednání více věřitelů, nemůže být nikdy požadováno od povinné osoby v souhrnu více, než stanoví § 401 a 402.

§ 405

(1) Dovolá-li se věřitel neúčinnosti právního jednání týkajícího se věci zapsané v katastru nebo v jiném veřejném seznamu, může spolu s předložením odpůrčí žaloby a důkazu o jejím podání žádat orgán pověřený vedením takového seznamu, aby v něm poznamenal dovolání se neúčinnosti právního jednání

(2) Pokud soud žalobě vyhoví, má rozsudek účinky i proti osobám, které po provedení poznámky nabyly věc nebo právo k věci v takovém seznamu zapsané.

Díl 2

Události

§ 406

Základní ustanovení

      Zákon stanoví, která práva a které povinnosti vznikají, mění se nebo zanikají z právních skutečností nezávislých na vůli osoby. Takový následek může též určit dohoda stran.

Význam času

§ 407

(1) Nabývá-li se právo nebo vzniká-li povinnost v určitý den, nabývá se nebo vzniká počátkem toho dne. Pokud právo nebo povinnost v určitý den zaniká, zaniká koncem toho dne.

(2) Jestliže zánik určitého práva podmiňuje vznik jiného práva ve vzájemné návaznosti, nastává oboje v týž okamžik. Pokud není zákonem stanoveno či dohodou stran určeno něco jiného, nastane takový právní účinek koncem dne.

§ 408

    Pokud má být právo vykonáno nebo povinnost splněna v určitý den nebo do určitého dne, vyžaduje se, aby se tak stalo v obvyklou denní dobu; v právním styku s podnikatelem pak v obvyklých provozních hodinách.

§ 409

   Práva a povinnosti zaniknou uplynutím doby, na kterou byly omezeny.

§ 409a

   K zániku práva proto, že nebylo ve stanovené době uplatněno, dochází jen v případech v zákoně uvedených. K zániku soud přihlédne, i když to dlužník nenamítne.

                                                                                        § 409b

(1) Právo na ochranu jména, pověsti a soukromých poměrů osoby podle části první zaniká, nebylo-li uplatněno do jednoho roku ode dne, kdy se dotčený dozvěděl, nebo měl a mohl dozvědět o tom, že jeho právo bylo porušeno a kdo je porušil. To neplatí, jde-li o právo na náhradu škody.

(2) Odstavec 1 platí obdobně pro uplatnění práva z nekalé soutěže.

Poznámka: Zvážit, zda § 392 a § 394 nemají být ze systematických  důvodů přesunuty za § 409b jako § 409c a § 409d.

Počítání času

§ 410

(1) Lhůta určená podle dnů počíná dnem, který následuje po skutečnosti rozhodující pro její počátek.

(2) Konec lhůty určené podle týdnů, měsíců nebo let připadá na den, který se pojmenováním nebo číslem shoduje se dnem, na který připadá skutečnost, od níž se lhůta počítá. Není-li takový den v posledním měsíci, připadne konec lhůty na poslední den měsíce.

§ 411

(1) Polovinou měsíce se rozumí patnáct dnů a středem měsíce jeho patnáctý den.

(2) Je-li lhůta určena na jeden nebo více měsíců a část měsíce, počítá se část měsíce naposled.

§ 412

   Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den.

§ 413

     Lhůty určené dobou kratší, než je jeden den, se počítají od okamžiku, kdy počaly, do okamžiku, kdy končí.

Hlava VI

Promlčení

Všeobecná ustanovení

§ 414

(1) Právo se promlčí, jestliže nebylo vykonáno v době stanovené zákonem. K promlčení soud přihlédne jen k námitce dlužníka. Namítne-li dlužník promlčení, nelze věřiteli promlčené právo přiznat.

(2) Promlčují se všechna majetková právo s výjimkou případů uvedených v § 415.

§ 415

(1) Právo na výživné se nepromlčuje, výživné však lze přiznat jen ode dne zahájení soudního řízení; u výživného pro nezletilé i za dobu nejdéle tří let zpět od tohoto dne. Práva na jednotlivá opětující se plnění výživného promlčení podléhají.

(2) Nepromlčuje se právo požadovat náhradu škody na zdraví, jednotlivá plnění z takové škody vyplývající však promlčení podléhají.

(3) Nepromlčují se dále

a) vlastnické právo; tím není dotčen § 424,

b) právo žádat rozdělení společné věci,

c) právo domáhat se zřízení nezbytné cesty a

d) právo požadovat vykoupení reálného břemene.

(4) Právo z vkladu na běžném nebo jiném podobném účtu se nepromlčuje, pokud vkladový poměr trvá.

§ 416

(1) Zástavní právo se nepromlčí, dokud má věřitel movitou zástavu u sebe a uspokojí-li se zajištěná pohledávka ze zástavy v rozsahu krytí zástavou. Při promlčení zajištěné pohledávky lze, dokud zástavní právo takto trvá, vyplatit zástavu splněním pohledávky, anebo cenou zástavy, je-li tato cena nižší než pohledávka.

(2) Ustanovení odstavce 1 platí obdobně, má-li věřitel zadržovací právo.

§ 417

Při poskytnutí jistoty převodem práva (§ ....) není promlčení zajištěné pohledávky důvodem pro zpětný převod práva osobě, která zajištění poskytla.

§ 418

     I po uplynutí promlčecí doby se strana může dovolat svého práva při obraně nebo při započtení proti právu uplatněnému druhou stranou, jestliže

a)se obě práva vztahují k téže smlouvě nebo k několika smlouvám uzavřeným co do účelu v závislosti na sobě, nebo

b)    jestliže mohlo být k započtení přistoupeno kdykoli před uplynutím promlčecí doby.

§ 419

      Dlužník, který splnil dluh po uplynutí promlčecí doby, nemůže požadovat vrácení toho, co plnil.

§ 420

      Promlčí-li se právo zapsané v katastru nebo v jiném veřejném seznamu, vymaže ten, kdo takový seznam vede, příslušné právo z tohoto seznamu k návrhu osoby, která má na výmazu právní zájem.

Počátek promlčecí doby

§ 421

(1) Jde-li o právo vymahatelné u veřejného úřadu, začíná promlčecí doba běžet ode dne, kdy mohlo být uplatněno poprvé.

(2) Jde-li o právo, které musí být uplatněno nejprve u příslušné osoby, počíná promlčecí doba běžet ode dne, kdy u ní bylo právo takto uplatněno.

§ 422

   Při dílčích plněních dluhu počíná promlčecí doba běžet u každého dílčího plnění ode dne jeho splatnosti. Stane-li se pro nesplnění některého dílčího plnění splatným celý dluh, počne promlčecí doba běžet ode dne splatnosti nesplněného dílčího plnění.

§ 423

     Pokud má být podle zvyklosti nebo praxe, kterou strany mezi sebou zavedly, pohledávka placena na základě vyúčtování předkládaného koncem určitého období, počíná promlčecí doba běžet dnem následujícím po konci období, kdy měl být účet předložen.

§ 424

    Jde-li o právo pravého dědice na vydání dědictví, počíná promlčecí doba běžet od právní moci rozhodnutí, jímž bylo dědické řízení skončeno.

§ 425

   Jde-li o právo z pojistných smluv, počíná promlčecí doba běžet za rok po pojistné události.

§ 426

(1) Právo na náhradu škody se promlčí za dva roky ode dne, kdy se poškozený  dozví o škodě a o otm, kdo za ni odpovídá.

(2) Nejpozději se právo na náhradu škody promlčí za tři toky. Jde-li o škodu způsobenou úmyslně, promlčí se právo na náhradu škody za deset let ode dne, kdy došlo k události, z níž škoda vznikla, bez ohledu na jiná ustanovení zákona.

§ 426a

(1) Ustanovení § 426 odst. 2 se nepoužije, jde-li o škodu na zdraví.

(2) U škody způsobené na zdraví nezletilé osoby, která není plně svéprávná, počne promlčecí doba běžet dnem, kdy věřitel nabyl svéprávnosti.

§ 427

(1) Právo na vydání plnění z bezdůvodného obohacení se promlčí za dva roky ode dne, kdy se oprávněný dozví, že došlo k bezdůvodnému obohacení a kdo se na jeho úkor obohatil.

(2) Nejpozději se právo na vydání plnění z bezdůvodného obohacení promlčí za tři roky, a jde-li o úmyslné bezdůvodné obohacení , za deset let ode dne, kdy k němu došlo.

(3) Jsou-li účastníci neplatné nebo zrušené smlouvy povinni vzájemně si vrátit vše, co podle ní dostali, přihlédne soud k námitce promlčení jen tehdy, jestliže by i druhý účastník mohl promlčení namítat.

Délka promlčecí doby

§ 428

(1) Jde-li o plnění ze smlouvy nebo o právo vzniklé z porušení smluvené povinnosti, mohou si strany dohodnout kratší promlčecí dobu, než stanoví zákon. Promlčení se však nelze předem vzdát.

(2) Jde-li právo podle odstavce 1 nebo i o jiná práva, mohou si strany dohodnout delší promlčecí dobu. Dohodnutá promlčecí doby nesmí činit více než 15 let.

(3) Dohoda podle odstavce 1 nebo 2 vyžaduje písemnou formu.

(4) Kratší nebo delší promlčecí dobu nelze dohodnout v neprospěch slabší strany.

§ 429

      Obecná promlčecí doba činí tři roky.

§ 430

vypuštěn

§ 431

vypuštěn

§ 432

    Právo požadovat náhradu škody způsobenou vadou výrobku se promlčí nejpozději za deset let ode dne, kdy výrobce vadný výrobek uvedl na trh.

§ 433

(1) Právo vzniklé ze škody na dopravovaných věcech nebo z opožděného doručení zásilky se vůči zasilateli a vůči dopravci promlčují za jeden rok. U práva vzniklého z celkového zničení nebo ze ztráty zásilky běží promlčecí doba ode dne, kdy zásilka měla být doručena příjemci; v ostatních případech ode dne doručení zásilky.

(2) Jestliže byla škoda podle odstavce 1 způsobena úmyslně, promlčuje se právo požadovat její náhradu v době uvedené v § 429.

§ 434

částečně vypuštěn

částečně přesunut do § 437 odst. 1

§ 435

(1) Služebnost se promlčí, když povinná osoba výkonu služebnosti brání a oprávněná osoba do tří let od porušení této povinnosti své právo neuplatní.

(2) Služebnost se promlčí též, není-li po dobu deseti let vykonáváno právo, které jí odpovídá.

§ 436

    Právo zapsané do katastru se promlčí za deset let.

§ 437

(1) Právo přiznané rozhodnutím veřejného úřadu se promlčí za deset let ode dne, kdy mělo být podle rozhodnutí plněno. Bylo-li právo dlužníkem písemně uznáno co do důvodu i rozsahu, promlčí se za deset let ode dne, kdy k uznání došlo; byla-li však v uznání uvedena lhůta k plnění, běží promlčecí doba až od uplynutí této lhůty. Jde-li však o právo pravomocně přiznané nebo písemně uznané (§ 437), platí tato promlčecí doba, jen pokud jde o úroky a opětující se plnění, jejichž splatnost nastala po přiznání nebo po uznání práva.

(2) Stejná promlčecí doba platí i pro jednotlivé splátky, na něž bylo plnění v rozhodnutí nebo v uznání rozloženo; promlčecí doba u jednotlivých splátek počíná ode dne jejich splatnosti. Stane-li se nesplněním některé ze splátek splatným celý dluh, počne běžet desetiletá promlčecí doba od splatnosti nesplněné splátky.

Běh promlčecí doby

§ 438

     Změna v osobě věřitele nebo dlužníka nemá na běh promlčecí doby vliv.

§ 439

    Při mimosoudním jednání věřitele a dlužníka o právu nebo o okolnosti, která právo zakládá, začíná promlčecí doba běžet poté, co věřitel nebo dlužník písemně odmítne v takovém jednání pokračovat.

§ 440

   Uplatní-li věřitel v promlčecí době právo u soudu nebo u jiného veřejného úřadu a v zahájeném řízení řádně pokračuje, promlčecí doba neběží. To platí i o právu, které bylo přiznáno a pro něž byl u soudu nebo u jiného orgánu navržen výkon rozhodnu­tí.

§ 441

    Uplatní-li věřitel své právo u soudu nebo jiného veřejného úřadu vzájemné právo, přestává běžet promlčecí doba dnem, kdy bylo zahájeno řízení ohledně toho práva, proti němuž vzájemné právo směřuje, avšak jen za podmínky, že se právo uplatněné proti věřiteli i jeho vzájemné právo vztahují k téže smlouvě nebo k několika smlouvám uzavřeným co do účelu v závislosti na sobě. V ostatních případech přestává promlčecí doba běžet dnem, kdy bylo u soudu nebo u jiného veřejného úřadu vzájemné právo uplatněno.

§ 442

     Pokračuje-li běh promlčecí doby po odpadnutí některé z překážek uvedených v § 439 až 441, neskončí promlčecí doba dříve, než uplyne šest měsíců poté, co promlčecí doba počala opět běžet.

§ 443

    Promlčecí doba neběží po dobu, kdy je věřiteli fyzickým nebo psychickým násilím bráněno právo uplatit.

§ 444

     Promlčecí doba neběží, dokud trvá vyšší moc, která věřiteli v posledních šesti měsících promlčecí doby znemožnila uplatnit právo.

§ 445

vypuštěn

§ 446

   Jde-li o právo osoby, která musí mít zákonného zástupce, anebo o právo proti této osobě, promlčení nepočne, dokud jí není takový zástupce ustaven. Již započaté promlčení běží dále, avšak neskončí, dokud neuplyne rok po tom, kdy této osobě byl zástupce ustaven, anebo když překážka jinak pomine.

§ 447

    Jde-li o právo a povinnost mezi zákonným zástupcem na jedné straně a zastoupenou osobou na druhé straně, promlčení nepočíná, ani neběží, nejde-li o úroky a opětující se plnění. Totéž platí i o právech a povinnostech mezi manžely.

Obnovení nároku a běh nové promlčecí doby

§ 448

(1)  Bylo-li právo již promlčeno, obnoví se nárok a počne běžet nová promlčecí doba, pokud dlužník písemně uzná svůj dluh co do důvodu a rozsahu, a to ode dne, kdy mělo být podle uznání plněno, jinak ode dne uznání.

(2) Totéž platí, bylo-li právo přiznáno rozhodnutím veřejného úřadu, ačkoli bylo již promlčeno (§ 414).

   ČÁST PÁTÁ

Ustanovení společná, přechodná a závěrečná

Hlava I

Společná ustanovení

§ ...

     Pokud tento zákon spojuje právní následek s možností určité osoby získat vědomost o určité skutečnosti, musí být taková možnost důvodně předpokládána s přihlédnutím ke všem okolnostem.

§ ...

     Pokud se v tomto zákoně ukládají povinnosti nebo svěřují práva zákonnému zástupci, platí totéž o povinnostech a právech opatrovníka.

§ ...

     Pokud má člověk, jemuž identifikující číslo nebylo uděleno, uvést podle tohoto zákona své identifikující číslo, uvede namísto něho datum svého narození.

§ ...

      Ustanovení tohoto zákona o účetnictví, účetních knihách, účetních závěrkách, účetních rozvahách a o účetním období, se použijí jen u právnických osob, které vedou účetnictví podle zvláštního zákona.

§ ...

       Povinnost zveřejnit údaje je splněna jejich zveřejněním v Obchodním věstníku, nestanoví-li zvláštní zákon jinak.

§ ...

       Bankou se rozumí též zahraniční banka, která má na území České republiky pobočku podle zvláštního zákona.

§ ...

       Pokud se věřiteli přiznává právo na poskytnutí dostatečné jistoty a nedojde-li k dohodě mezi věřitelem a dlužníkem o této jistotě, rozhodne o ní soud s přihlédnutím k povaze a výši pohledávky.

§ ...

    Ustanovení tohoto zákona, jež se týkají uplatnění práva u soudu, soudního řízení nebo soudního rozhodnutí, se přiměřeně použije i pro uplatnění práva před rozhodcem, pro rozhodčí řízení nebo pro rozhodčí nález, jestliže se opírají o platnou rozhodčí smlouvu.

Hlava II

Přechodná a závěrečná ustanovení

§ ...

    Do účinnosti zákona podle § 59 odst. 1, musí podle § 59 konat každý veřejný úřad, který se dozví o činu tam uvedeném, ledaže zjistí, že návrh na ochranu osobnosti nesvéprávného byl již u příslušného soudu podán.

§ ...

   Právnické osoby přizpůsobí svůj název požadavkům tohoto zákona do dvou let ode dne nabytí jeho účinnosti.

§ ...

(1)   Sdružení podle zákona č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů, ve znění pozdějších předpisů, se považují za spolky podle tohoto zákona.

(1)   Organizační složky sdružení způsobilé podle zákona č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů, ve znění pozdějších předpisů, se považují za pobočné spolky podle tohoto zákona. Statutární orgán hlavního spolku podá do jednoho roku od účinnosti tohoto zákona návrh na zápis pobočného spolku, jinak posledním dnem této lhůty právní osobnost pobočného spolku zaniká.

§ ...

   Ministerstvo vnitra zpřístupní spolkový rejstřík podle tohoto zákona do ...

§ ...

    Ministerstvo spravedlnosti stanoví vyhláškou pravidla pro určení výše odměny likvidátora nebo člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem. Dále stanoví, v jakých případech hradí náhradu hotových výdajů a odměnu likvidátor stát.

§ ...

(1) Ministerstvo vnitra stanoví vyhláškou, které doklady se připojují k návrhu na zápis do spolkového rejstříku.

(2) Ministerstvo spravedlnosti stanoví vyhláškou, které doklady se připojují k návrhu na zápis do nadačního rejstříku.

§ ...

   Nedotčeno zůstává právo právnických osob používat v názvu slovo „ústav“, jestliže jej používali ke dni účinnosti tohoto zákona.

§ pom1

   Obecně prospěšné společnosti založené podle zákona č. 248/1995 Sb., o obecně prospěšných společnostech a o změně a doplnění některých zákonů, se považují za ústavy podle tohoto zákona. Poměry těchto právnických osob se řídí dosavadním zákonem. Tam, kde právní předpisy užívají výrazu obecně prospěšná společnost, rozumí se tím i ústav podle tohoto zákona.

§ ...

   Statutární orgán obecně prospěšné společnosti může rozhodnout o změně její právní formy na ústav. Ustanovení zvláštního zákona o změně právní formy právnické osoby platí přiměřeně.

§ ...

   Rejstřík obecně prospěšných společností se mění na rejstřík ústavů.

§ pom2

     Zrušují se

     . § 198, věta druhá, § 200, zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů,

     . zák. č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů,

     . § 11 až 17 zák. č. 65/1965 Sb., zákoníku práce, ve znění pozdějších předpisů,

     . § 2 odst. 1 až 3, § 3 odst. 3, § 6 odst. 1, odst. 2, věta první, odst. 3 a odst. 4, § 9a, § 12 odst. 1 a 2, § 13, 15 a § 16 zák. č. 83/1990 Sb., v platném znění, o sdružování občanů,

     . zák. č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů,

      . zák. č. 248/1995 Sb., o obecně prospěšných společnostech, kromě bodu 3. části druhé, části třetí a bodu 2. části páté,

      . zákon č. 227/1997 Sb., o nadacích a nadačních fondech a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů,

 

19. srpna 2004 Autor: Petr Pajas

Předchozí stránka | Následující stránka

Matematika s chutí

NEW WORLD RESOURCES

Česká spořitelna

Google
ČRo 1 - Radiožurnál
MŠMT
 
Chcete poznat společnost a podílet se na její změně?

Vysoká škola finanční a správní získala akreditaci oboru Sociologie, který otevře v bakalářském studiu v prezenční i kombinované formě od září tohoto roku. Sociologie bude kmenovým oborem nově zřízené katedry sociologie na Fakultě sociálních studií. Tu povede prof. PhDr. Petr Matějů, Ph.D., jeden za zakladatelů ISEA a podle Web of Science nejcitovanější český sociolog. Základní informace lze získat zde. Podrobnější informace o studiu sociologie na VŠFS, včetně studijních plánů, je možné nalézt zde.

 
 
Prague Economic Meeting 2011

Prague Economic Meeting 2011 will bring together leading economic scholars who either work in or originate from the region of Central Europe. It is a continuation of successful recent conferences Bratislava Economic Meeting 2008 and 2010. Contributions from academic as well as non‐academic researchers will be solicited.

An official representative of a sponsor will have an opportunity to address the participants during the welcome reception and will be invited to all official functions of the conference. The sponsor will also have an opportunity to place promotional roll‐ups in the conference location and obtain photographic/video footage of the conference for own promotional purposes.

 

© 2002 - 2015 ISEA - Institut pro sociální a ekonomické analýzy

José Martího 407/2, 162 00 Praha 6
Telefon a fax: 420 220 612 342, e-mail: info@isea.cz

Are you looking for Text Links here

 
TOPlist